Obec Mrač, ležící v okrese Benešov, byla bohatá na sídla majitelů. Stávala zde stará tvrz (patrně z druhé poloviny 13. století, dnes je zaniklá), nová tvrz (o níž se nyní budeme zajímat) a zámeček, který je od poloviny 18. století z neznámé příčiny z ruinách. Historie tvrze Nová tvrz nahradila starou v průběhu 14. století. Prvním jejím známým majitelem byl Beneš z Lopřenic, který je připomínám k roku 1405 „seděním na Mrači“. Mezi lety 1445–1540 patřila tvrz Mrackým z Dubé. Při příležitosti prodeje Jaroslavovi Šelmberkovi je tvrz poprvé výslovně zmiňována. Roku 1597 rod Šelmberků vymřel a nový majitel, Adam z Valdštejna (jen po krátké období jednoho roku před ním vlastnili Mrač Trčkové z Lípy) připojil Mrač k Hrádku nad Sázavou. Tvrz ztratila svou rezidenční funkci a počala pustnout. Navíc byla dle popisu z roku 1648 poničena za třicetileté války. Od konce 17. století do roku 1727 vlastnili Mrač páni z Vrbna, následně pak Vrtbové, kteří ji připojili ke konopišťskému panství. V letech 1709–1720 získala tvrz novou funkci, byla přestavěna na sýpku. V jejím sousedství si pak majitelé vystavěli barokní zámeček, jehož doba existence nepřesáhla 50 let. Poslední stavební úpravy tvrz prodělala kolem roku 1874, kdy byla upravena na ubytovnu pro dělníky nedalekého kamenolomu. Podoba tvrze Gotickou tvrz tvořila hradba, podél jejíž západní strany byl postaven obdélný palác. O jeho vnitřním členění lze dnes pouze spekulovat v důsledku razantní přestavby na ubytovnu v 19. století. Ostatní budovy v areálu tvrze jsou již novodobé. Mračská tvrz je návštěvníkům příležitostně přístupná. V rámci výletu můžete pokračovat dál na zámek Konopiště, navštívit zříceninu hradu Kožlí a nakonec se ubytovat v Benešově. M.K.

Ostrov Císařská louka leží při levém břehu Vltavy s kterým je v jižní části spojen jedním mostem mostem. Kovový most slouží pro pěší a automobilovou dopravu. Původně zde byla louka, jak vyplývý z názvu, která byla v roce 1902 od břehu oddělena a za účelem vybudování přístavu pro vory, které splavovaly po Vltavě dřevo. V severní části přístavu byl ještě koncem 20. století mezi ostrovem a smíchovským břehem v provozu přívoz. V roce 1297 se zde konala slavnost spojená s korunovací krále Václava II. Proto se louka a později ostrov, nazývala Císařská. V současnosti je ostrov využíván především pro rekreaci a vodní sporty. Pražský ostrov Císařská louka je prvním pojmenovaným ostrovem po toku Vltavy. Dále pak následuje Veslařský ostrov,  Petržílkovský ostrov, Dětský ostrov, Slovanský ostrov  (Žofín), Střelecký ostrov, Kampa. ostrov Štvanice, Rohanský ostrov, Libeňský ostrov a Císařský (Trojský ostrov). Ostrov je v místním slangu nazýván také jako "Cinda".

Rozlehlá tvrz Tchořovice s poplužním dvorem se nachází ve stejnojmenné obci, ležící přibližně 8 km západně od Blatné. Areál tvrze je veřejnosti nepřístupný. Historie tvrzi Tchořovická tvrz byla založena na přelomu 14. a 15. století. Po roce 1400 byl jejím majitelem Vilém z Vartemberka a k roku 1409 je zde připomínán purkrabí Mareš, což je jasným důkazem o existenci tvrze. Majitelé se pak často střídali, nejvýznamnějšími z nich byli Muchkové z Bukové, kteří zde sídlili od konce 15. až do poloviny 17. století. Provedli také stavební úpravy tvrze a dali jí renesanční háv. Po třicetileté válce byly Tchořovice rozhodnutím zemského soudu připojeny k lnářskému panství Vratislavů z Mitrovic. Tvrz ztratila svou sídelní funkci a po přestavbě byla nadále užívána jako sýpka. Podoba tvrzi Tvrz, obehnanou vodním příkopem, tvořila vstupní dvoupatrová věž s padacím mostem a hradba, lemovaná různě starými budovami. Za nejstarší je považován jižní palác. Vnitřní členění paláců je dnes kvůli razantní barokní přestavbě na sýpku špatně identifikovatelné. Vstupní věž nese dodnes dvě erbovní desky, na první je erb Muchků z Bukova a na druhé, výše osazené, alianční erby Vratislava z Mitrovic a Ludmily z Bukové. Na renesanční úpravy upomínají drobné zbytky sgrafit ve dvoře a malby na klenbě průjezdu vstupní věže. Tipy na výlet V okolí můžete navštívit celou řadu zajímavostí, jak je například Kadovský viklan, tvrz Kadov, barokní zámek Lnáře, lom Paštiky u Bezdědovic nebo renesanční vodní zámek Blatná. Ubytovat se můžete v Blatné. M.K.

Městečko Dačice leží na samé hranici Čech a Moravy, na horním toku Moravské Dyje asi 10 km jižně od Telče v okrese Jindřichův Hradec. Dačice jsou historicky spjaté Moravou, byly její součástí po celá staletí, v dobách své největší slávy byly dokonce centrem jihozápadní Moravy. Dnes je tomu ovšem jinak. V roce 1960 byly při komunistické správní reformě se svým okolím začleněny do Jihočeského kraje. Dačice mají velmi dlouhou historii a krásné historické jádro města je městskou památkovou zónou. Řada okolních rybníků, lesy, historické památky, i památná, pověstmi proslavená místa, dotvářejí malebný charakter města a okolního kraje.Prastará tržní osada Dačice vznikla na křižovatce důležitých obchodních cest, spojujících Čechy a Moravu s rakouskými zeměmi. První písemná zmínka o Dačicích pochází z roku 1183 z kroniky Jarlocha, opata premonstrátského kláštera v Milevsku, kdy si nechal znojemský kníže a moravský markrabě Konrád Ota vysvětit v Dačicích kostel olomouckým biskupem Pelhřimem. V druhé polovině 14. století získal ves do majetku mocný rod pánů z Hradce, kteří tu na křižovatce dvou významných obchodních cest založili nové město s rozlehlým náměstím ve tvaru trojúhelníka. Páni z Hradce povýšili Dačice na město, v listinách doložené poprvé roku 1378. Dlouhé dědické spory po smrti Oldřicha z Hradce a později i husitské války zbrzdily rozvoj města na více než sto let. Nová kapitola historie Dačic je od roku 1459 spojena s rodem Krajířů z Krajku, který se za vlády Jiříka z Poděbrad dostal mezi přední moravské rody. Krajířovské panství sahalo od Nové Bystřice po Bítov a Dačice si noví páni vybrali za sídelní město. Za jejich vlády, podporující vlašské stavitele a kameníky, se gotická tvář města změnila v renesanční. Právě za jejich vlády dosáhly Dačice svého největšího významu, staly se centrem celého regionu. V jejich době ve městě vyrostla spousta staveb - městská radnice, Panské obydlí a Starý zámek, kde dnes sídlí radnice města. Na konci 16. století byl postaven i Nový zámek, rovněž v renesančním stylu, jehož krásu můžeme dodnes obdivovat. V průběhu staletí se majitelé panství a zámku často měnili a zámek postupně měnil svou tvář. Heinrich Karl hrabě z Osteinu, který panství koupil v roce 1728, nechal renesanční zámek přestavět barokně. Další majitelé, rod Dalbergů, po sobě zanechal úpravu v empírovém slohu, ve 20.století ještě proběhly úpravy secesní. V roce 1945 však byl zestátněn a zpřístupněn veřejnosti.Kromě dvou zámků mají Dačice i další památky. Dominantou Dačic je mohutná renesanční věž vystavěná nad náměstím v letech 1586 - 1592. Ta přiléhá k barokně-klasicistnímu kostelu svatého Vavřince, který byl postaven v místech původního románského kostela. Na levém břehu řeky Moravské Dyje je v bývalém františkánském klášteře umístěno městské muzeum a galerie. K baroknímu klášteru, který byl založen v šedesátých letech 17. století, patří jednolodní kostel svatého Antonína Paduánského. Před zámkem na náměstí stojí tzv. Loreta, barokní mariánský sloup z první poloviny 18. století, a empírová kašna ze začátku století devatenáctého. Po velké morové epidemii, jež postihla Dačice koncem 17. století, tu byla vystavěna při cestě směrem na Telč kaple svatého Rocha. Město světově proslulo svojí cukrovarnickou výrobou, neboť právě tady byl v roce 1841 poprvé na světě (podle vynálezu J. K. Rada) vyroben a zaveden do výroby kostkový cukr. U kostela svatého Vavřince je památník ve tvaru kostky připomínající zmíněnou událost.ZámekPrvní zmínka o novém zámku se objevuje roku 1591 v souvislosti s se stavbou domů na horním náměstí. Původně byl postaven ve slohu renesančním, po požáru byl roku 1732 barokně přestavěn dnešní empírovou podobu dostal v 19.století. Zámeckým čtyřkřídlím je uzavřeno čtvercové nádvoří, kolem zámku se rozprostírá rozlehlý anglický park s jezírkem a s okrasnými dřevinami, upravený na přelomu 18. a 19. století. V interiérech zámku je cenný nábytek, je zde umístěna velká secesní knihovna čítající téměř 30.000 svazků a rozsáhlé přírodovědné sbírky.