Těžní věž s jámovou budovou bývalého dolu Jindřich se nachází téměř v centru Ostravy při nádražní ulici. Důl byl založen v roce 1846 rakouským montánním erárem. O deset let později přešel do vlastnictví společnosti „Výhradně privilegovaná Severní dráha císaře Ferdinanda“. Provoz dolu pak byl ukončen v roce 1979. Areál se skládal z jámové budovy, strojovny a kotelny. Později přibyla ještě větrní jáma a koksovna. Postupem času areál obklopila rozrůstající se zástavba města. Současná jámová budova s těžní věží pochází z roku 1913 a hledá se pro ni rozumné využití.

K poutnímu místu na Mariánské hoře se váže pověst o Antonínu Keprtovi z Kunvaldu, který tu roku 1814 vezl mlýnské kameny z Pruska na Moravu. Pozdě večer zde jel roklinatou cestou až k nejvyššímu výstupku. Tady povoz neudržel a vůz s nákladem se na něho převrhl. Nevida pomoci se modlil k Panně Marii Cellenské. V tom prý zaplála záře a zjevila se bílá panna, která vůz z něj zdvihla. Vozka vstal bez úhony a jel dál za světlem tak dlouho dokud neuhnul na dobrou cestu, pak světlo zmizelo. Zachráněný vozka dojel až do známé hospody v Třešňovci kde a pak i jinde o své příhodě vypravoval. Zavázel se každý rok vykonávat pouť do Maria Celli a to také až do své smrti plnil. Na památku svého zázračného zachránění pověsil zde na lípu obrázek představující ten zázračný děj. Vznik poutního místa na Mariánské hoře souvisí se společnými poutěmi českých, moravských a polských poutníků do rakouského mariánského poutního kostela v Horním Štýrsku. Poutníci se ke společné pouti scházeli zde již od počátku 18. století. Pouť do Maria Zell trvala si deset dní tam a putovalo se 350 km pěšky. Zhruba stejnou dobu trvala i cesta zpět. Roku 1825 je budoucí zakladatel poutního místa Leopold Fiala z Písečné na poutě do Maria Zell poprvé a to jako čtrnáctiletý. V roce 1857 se z Písečné stěhuje do Ústí nad Orlicí a protože je kameník na Mariánské hoře postavil pískovcový sloupek (dnes stojí před hlavním oltářem). Aby mohli poutníci začít a ukončit svoji pouť bohoslužbou postavili zde v roce 1864 malou kapli, která dnes stojí uprostřed kostela. V roce 1865 se stěhuje Leopold Fiala na Mariánskou hou do nového domku, který si postavil. Poutníků rychle přibývá a z toho důvodu nechává v roce 1868 Leopold Fiala postavi k původní kapličce, větší kapli s věží a dvěma zvony. V roce 1869 přijímá do své služby mladého řemeslníka Josefa Langera, který se stává autorem hlavního oltáře, postranních oltářů sv. Peregrina a sv. Františka, oltáře sv. Anny, kazatelny a rámů na obrazy křížové cesty. Obraz Nejsvětější trojice je přivezen z Maria Zell a obraz Polské Madony Czenstochowské je dar polských poutníků. Darů od poutníků rychle přibývá, takže již v roce 1875 mohla být kaple prodloužena do dnešního stavu.  Kostel tak získal stejné uspořádání jako v rakouském Maria Zell. V roce 1879 odkazuje Leopold Fiala zdejší poutní místo římskokatolické církvi. V roce 1881 zhotovil pro zdejší kostel truhlář Hübl z Jakubovic varhany. O dva roky později byly zhotoveny pískovcové sochy na hlavním vchodem. V roce 1885 je Mariánská Hora ustanovena poutním místem a na tuto slavnost se schází velké množství poutníků a kněží. V dalším roce je vybudována na louce před kostelem křížová cesta. Ve druhé světové válce jsou zrekvírovány oba dva zvony, po jejím skončení je odlit jeden nový zvon „Panna Maria Královna Míru“ o váze 141 kg. V současné době se zde konají od května do října každou neděli v 16 hodin bohoslužby. Jinak je možno kostel navštívit i mimo tuto dobu, když je někdo přítomen v poutním domku vedle kostela.

Letiště Ruzyně je nejvýznamnějším a nejfrekventovanějším českým letištěm. První část letiště, dnes zvaná jako Staré letiště, bylo vybudováno v letech 1932 – 1936. Na projektu se podíleli A.Beneš, K.Roškota a V.Verhart. Rozvoj letecké dopravy po 2.světové válce si vynutil rozšíření kapacity. Proto bylo v letech 1964 – 1968 vybudováno v západní části vybudováno letiště nové. K dalším kvalitativním změnám v rozvoji letiště došlo po roce 1989, kdy se mnohonásobně navýšil mezinárodní provoz. Bylo zkvalitněno zázemí letiště a plánuje se jeho další rozšíření.

Barokní zámek Čimelice stojí ve stejnojmenné obci, nedaleko Mirovic.     Historie zámku                                       Z roku 1483 pochází první písemná zmínka o čimelické tvrzi. V roce 1543 získali tvrz bratří Petr a Aleš Deymové ze Stříteže. Po vymření rodu se majitelé panství rychle střídali, až jej v roce 1685 koupil Jan Jindřich z Bissingenu. Jeho syn, hrabě Karel Bissingen, dal blízko tvrze vystavět barokní zámek. Stavba byla provedena mezi lety 1728-1730 stavitelem Antoniem Canevallem. Po vybudování nového zámku byla tvrz přestavěna na sýpku. Po požáru zámku v roce 1767 byly k postranním křídlům budovy přistavěny vížky. Od roku 1782 se zámek dědictvím dostává mezi různé vlastníky, roku 1817 zde proběhly menší změny interiérů podle plánů pražského architekta J. F. Jöndla. Roku 1850 získal Čimelice Karel Schwarzenberk, kterého potomci drželi panství do roku 1948. V zámku byla po roce 1948 umístěna střední průmyslová škola filmová. Dnes je soukromým majetkem Schwarzenberků a je veřejnosti přístupný příležitostně. Dispozice zámku Zámek je trojkřídlá, dvoupatrová budova. Pod volnou lodžií s balkónem je dvouramenné schodiště vedoucí před velký sál v patře, který prostupuje dvěma patry a je vyzdoben v barokním slohu. Oba menší sály jsou upraveny v rokokovém stylu druhé třetiny 18. století. Zámecký komplex je obklopen přístupným anglickým parkem, od kterého vede stromořadí k nedalekému zámku v Rakovicích. Pokud se odsud vydáte na výlet, můžete navštívit židovský hřbitov v Mirovicích, Žďákovský most nebo zámek Orlík nad Vltavou. Opačným směrem najdete zámek Vráž a lázně Vráž. Ubytovat se můžete například v Orlíku nad Vltavou.