Poté co přestal dostačovat hřbitov při kostele sv. Štěpána byl v roce 1591 za hradbami města založen nový dodnes dochovaný městský hřbitov s kostelíkem Nejsvětější Trojice. Počátkem 20. století byl kostel ve velmi vážném stavebním stavu, zachránila jej až iniciativa místních intelektuálů. V roce 1904 jej tak bohužel neochotně upravil architekt Kamil Hilbert, který však patřil mezi ty jež prosazovali jeho zboření. Jeho neochota se zřejmě projevila v nepříliš citlivě provedenou přestavbou, při které kostelík přišel o některé své cenné prvky, mimo jiné o hvězdicovou klenbu v presbytáři. Za bývalého režimu se také nedočkal přívětivějšího zacházení, v tomto období zase přišel o cenné varhany, poškozené cínové píšťaly byly prodány do sběrných surovin a dřevěné části spáleny. V roce 1993 prošla stavba generální opravou. Jednolodní kostelík v mixu gotické a renesanční podoby dnes slouží jako smuteční síň.

Areál v Sedlci je bývalý cisterciácký klášter. Jeho počátek sáhá do poloviny 12. století, kdy se velmož Miroslav rozhodl na svých statcích v Sedlci založit klášter. Při výběru řádu mu radil olomoucký biskup Jindřich Zdík. Klášter v Sedlci se tak stal prvním cisterciáckým opatstvím v Čechách. Mateřským konventem mu byl klášter v bavorském Waldassenu. Několik prvních desetiletí jeho existence bylo složité. Vše se změnilo roku 1282, tehdy byl zvolen opatem Heidenreich, s jehož jménem je spojen vzestup a zlatý věk kláštera. Nutno podotknout, že opat využil skutečnosti, že v blízkosti kláštera bylo objeveno jedno z největších evropských ložisek stříbra. Díky tomu se ze Sedlce stal nejbohatší klášter v zemi a neobyčejně stoupla jeho politická prestiž. Heidenreich se stal významným diplomatem, rádcem Václava II. a také panovníkovi půjčoval nemalé finanční obnosy. Ale jejich nesplácení, vysoké daně a velká rozmařilost znamenaly postupný úpadek kláštera. Vrcholem jeho agónie byl rok 1421, tehdy jej husité vypálili a pobořili a opatství zůstalo na několik desítek let neobsazeno. Pokusy o jeho obnovu v 16.století zhatila třicetiletá válka a také všeobecný úpadek klášterního života. Svoji druhou životní kapitolu započal Sedlec na konci 17. století za opata Jindřicha Snopka. Ten k obnově kláštera povolal významného barokního stavitele J.B. Santiniho. Klášter byl přestavěn ve stylu barokní gotiky a vznikla nejvýznamnější stavba celého komplexu – monumentální klášterní kostel Panny Marie. Stavební činnost a na ní navazující umělecká výzdoba ovšem klášter finančně velmi vyčerpala. V letech 1764 – 83 bylo sedlecké opatství řízeno nejdříve z kláštera v Oseku, později ze Zlaté Koruny. V rámci reforem Josefa II. byl zadlužený konvent 24.října roku 1783 zrušen. Objekt byl nejdříve používán jako sklad mouky pro armádu, ale již v roce 1806 po novém vysvěcení sloužil alespoň jako farní kostel. Roku 1812 zde byla zřízena tabáková továrna. Další osudy jsou spjaty s knížetem Karlem Schwarzenberkem, který klášterní panství roku 1819 zakoupil. Právě on nechal hřbitovní kostel Všech svatých vyzdobit do dnešní podoby za použití kosterních pozůstatků více než 30 tis. obětí moru. Kostnice je tak dnes nejpopulárnější částí kláštera. V současnosti je ústřední stavbou velkého klášterní areálu kostel Nanebevzetí panny Marie. Na východní straně je velký konvent. Dále je k vidění torzo kostela Sv. Filipa a Jakuba a na severu hřbitov s kaplí, kostnicí a sousoším sv. Jana.

Hradiště Kuk se nachází na vrcholu Výrov, který se tyčí necelé tři kilometry jižním směrem od obce Tuchořice.Na vrchu Výrov (509 m.n.m.) se nacházejí pozůstatky dávného osídlení. Pravděpodobně již v době haštalské se zde nacházelo opevněné hradiště, jenž bylo obýváno Slovany ještě na přelomu 8. a 9. století. Z vrcholu je výhled na Podkrušnohorskou pánev, velkou část Poohří a Doupovsko.

5. prosince 1876 bylo rozhodnuto o výstavbě stálé divadelní scény v Prachaticích. Město darovalo potřebné dříví a měšťané přispěli dobrovolnými dary na zřízení jeviště a pořízení kulis. V jarních měsících roku 1881 byla podniknuta přestavba domu č. p. 2 a 3 na prachatickém náměstí. V zadní části bylo umístěno městské divadlo, ve kterém se naposledy hrálo 10. května 1881 a potom byla činnost dočasně přerušena. Na zasedání městské rady dne 31. srpna 1882 bylo rozhodnuto provést další přestavbu budovy divadla. Práce na přestavbě rychle pokračovaly a již dne 5. ledna 1883 se konalo slavnostní otevření prachatického divadla.Poslední velká rekonstrukce interiéru byla provedena v letech 1974 - 1980. Slavnostní otevření se konalo v listopadu 1981. Za posledních 15 let byly realizovány mnohé stavební úpravy a údržby. Za zmínku stojí vestavba stropu mezi přízemím a prvním poschodím domu č. p. 170, čímž vznikla učebna pro jazykové kurzy. V posledních pěti letech byla postupně provedena modernizace inventáře a byl vybudován boční vstup do jeviště pro vozíčkáře.V měsíčním průměru se zde koná až dvanáct typů kulturních akcí podle sezóny. V podzimní a zimní více, v jarní a letní méně. V ročním průměru je to přibližně 100 programů. Městské divadlo je součástí organizace Kulturní a informační služby města Prachatice (KIS). KIS města Prachatice zprostředkovávají pro zájemce o pořádání konferencí, seminářů, obchodních jednání a rautů možnost krátkodobého užití těchto nebytových prostor: 1. RADNIČNÍ SÁL KAPACITA 80 - 100 MÍST K SEZENÍ, VYBAVENÍ MIKROFONY I BEZDRÁTOVÝMI, PROMÍTACÍ TECHNIKOU, DATA A DIAPROJEKTOR,ZPĚTNÝ PROJEKTOR, VIDEOTECHNIKA ATD. 2. SKLEPY STARÉ RADNICE KAPACITA 70 MÍST, VHODNÉ PRO KONCERTY, MALÁ DIVADLA, VÝSTAVY, RAUTY ATD. 3. MĚSTSKÉ DIVADLO KAPACITA 199 MÍST, VHODNÉ NA DIVADLENÉ PŘEDSTAVENÍ, KONCERTY, PŘEDNÁŠKY A SEMINÁŘE  - mimo provoz 06/10 4. FOYER MĚSTSKÉHO DIVADLA  LZE VYUŽÍT PRO VÝSTAVY 5. SPOLEČENSKÝ SÁL NÁRODNÍHO DOMU KAPACITA 235 SEDÍCÍCH, CELKOVÁ 350 LIDÍ,