Lidická galerie se nachází uprostřed nových Lidic, cca 500 m od areálu muzea Památníku Lidice. BUDOVA Budova galerie postavená dle projektu arch. Františka Marka v roce 1957 sloužila původně jako kulturní dům. V letech 2002-2003 byla zakoupena státem a přestavěna na Lidickou galerii. Přízemí slouží jako stálá expozice vytvořená z darů umělců celého světa Lidicím tzv. Lidickou sbírku. První patro slouží pro pravidelně výstavy, od května do října je v prostorách 1. patra instalován aktuální ročník Mezinárodní dětské výtvarné výstavy Lidice. Lidické galerie je místem, kde se konají kulturní pořady, koncerty a divadelní představení. STÁLÁ EXPOZICE – LIDICKÁ SBÍRKA: Vznik Lidické sbírky, jejíž nejcennější lze vidět ve stálé expozici, podnítil v roce 1966 anglický lékař Sir Barnett Stross v rámci hnutí "Lidice shall live"- "Lidice budou žít". Vyzval výtvarné umělce z celého světa, aby dary svých děl položili základ k Lidické sbírce a posléze ke vzniku muzea výtvarného umění v Lidicích. Jeho výzva byla vyslyšena a do dnešních dnů bylo shromážděno přes 400 výtvarných děl od umělců z více než 30 zemí . Povaha sbírky je značně různorodá. Obsahuje různé umělecké předměty - obrazy - malby, oleje, kresby, grafiky, linoryty, tisky, lepty a plastiky, dřevoryty, kovoryty, fotografie, dřevořezy, objekty, instalace aj.Z  významných evropských umělců jsou v Lidické sbírce zastoupena díla Petera Blakea, Jeana Effela, Romana Opalky, Leopolda Survage, Emilia Vedovy, Renata Guttusa) , významnou kolekci tvoří díla německých umělců, která shromáždil v roce 1967 a 1996 berlínský galerista René Block. Nejhodnotnější dominantou této části sbírky je obraz Gerharda Richtera "Onkel Rudi", který je často zapůjčován v souvislosti s pořádáním nejprestižnějších světových výstav, dále pak díla Josepha Beuyse, Jorga Immendorfa, C. O. Paeffgena, Jochena Gerze, Wolfa Vostella, Rosemarie Trockel a dalších.Zvláštní místo si zasluhuje zdařilá sbírka českých výtvarných umělců, ve které jsou zastoupena např. díla Jitky a Květy Válových, Evy Kmentové, Jana Smetany, Karla Součka, Vojtěcha Tittelbacha, Václava Kimla, Pravoslava Kotíka, Františka Grosse, Františka Foltýna, Františka Mertla, Olbrama Zoubka, Františka Jiroudka, Cyrila Boudy, Karla Svolinského, Adolfa Hoffmeistera, Josefa Jíry, Karla Malicha, Kurta Gebauera a dalších). KRÁTKODOBÉ VÝSTAVY V 1. patře Lidické galerie se konají krátkodobé výstavy – od konce května do konce října je zde pravidelně instalována Mezinárodní dětská výtvarná výstava Lidice více zde – oceněné obrázky a výtvarná díla dětí často z více než 50 zemí světa.   Vstupné:Vstupné zahrnuje prohlídku galerie i muzea s promítáním filmů a s výkladem a dále prohlídku pietního území a růžového sadu. Prohlídka pietního území za doprovodu průvodce s výkladem: V českém jazyce 300,- Kč V německém jazyce 500,- Kč V anglickém jazyce 500,- Kč   Průvodce je nutno objednat předem!

Vízmburk, neboli Weissenburg (bílý hrad), nesoucí název podle bílého pískovce, ze kterého byl vystavěn, se nachází západně od města Červený Kostelec, poblíž vsi Havlovice. Od železniční stanice Červený Kostelec k němu vede přibližně 1,5 km dlouhá cesta po červené turistické značce. Historie hradu Výstavný šlechtický hrad, jakousi zmenšeninu královského hradu, si nechal ve 2. polovině 13. století postavit králův oblíbenec Tas z Vízmburka. K dispozici měl kvalitní stavební huť, jejímž dílem byl i nedaleký klášter v Polici nad Metují. Původní bohatá výzdoba hradu nesla častokrát reliéf třmene, figuru z Tasova erbu. Osud pyšného majitele hradu byl zpečetěn roku 1304, kdy byl na královském dvoře probodnut Janem Vlkem, kterého předtím připravil o majetek i čest. Posledními majiteli hradu, kteří jej obývali, byli přibližně od roku 1330 páni z Dubé. Poté, co se poslední z nich, Jiří z Dubé přestěhoval na Žleby, usadili se na hradě lapkové, kteří sužovali kraj a dokonce ohrožovali slezské sousedy. Slezská knížata a měšťané se proto rozhodli k neobvyklému kroku, hrad od Jiřího z Dubé roku 1447 odkoupili a následně jej pobořili. Hrad tak nadlouho zmizel z očí kolemjdoucích, sesypal se sám do sebe a utvořil hradu nepodobný pahorek bez viditelných zdí. V letech 1972-1983 proběhl na hradě archeologický výzkum pod vedením Antonína Hejny, který odkryl hradní zdi až do výše 1. patra. Hrad byl od té doby odkrytý, pouze provizorně zastřešený, pískovec se vlivem současného agresivního prostředí rozpadal a rychle se ztrácel před očima. Úplnému zániku hradu se proto od roku 2002 snaží zabránit Sdružení pro Vízmburk, které zde kromě toho pořádá různé kulturní akce. Podoba hradu Hrad byl v době své krátké existence velmi výstavný, jak bylo patrno i z archeologickým výzkumem objevených architektonických článků. Dispozice hradu byla dvojdílná, ovšem o podobě předhradí, poškozeném cestou, toho mnoho nevíme. Nevelkému jádru hradu vévodil mohutný okrouhlý bergfrit, ke kterému příchozí přišel věžovitou branou. Za bergfritem se pak podél celé hradby rozprostírala křídla paláce. V západním křídle se nacházel velký, křížovou klenbou zaklenutý sál a v sousedním nároží pravděpodobně i kaple, což bylo na šlechtických hradech výjimkou. V současné době je hrad přístupný pouze v otevírací době. Tipy na výlet   Výlet si můžete udělat na zříceninu hradu Rýzmburk, rozhlednu Žaltman nebo Muzeum bratří Čapků v Malých Svatoňovicích. V České Skalici najdete pobočku Uměleckoprůmyslového muzea v Praze  a její Muzeum textilu. Ve Rtyni v Podkrkonoší najdete městské muzeum. Navštívit můžete i zámek Chvalkovice. Ubytování najdete v Červeném Kostelci.   M.K.

IC poskytuje informace o Chocni a okolí, veškeré tipy na výlety či vycházky, dále informace o kulturních a společenských akcích, o možnostech stravování, ubytování, o firmách či službách, placené služby: internet, fax, skenování, kopírování, tisk z internetu, sestavuje kalednář akcí, zprostředkování publikování informací v Choceňském zpravodaji.Otevírací dob Po-Pá: 9-12, 13-17červen - září otevřeno také v sobotu 9-12, 13-16  

Zdymadlo Troja – Pobaba slouží ke splavnění Vltavy v její severní části Prahy. Je tvořeno plavebními komorami Podbaba, Trojským jezem a plavebním kanálem. Současnou podobu zařízení nabylo po rekonstrukci v letech 1974 – 1979.