Ústav pro postižené děti založený MUDr. Jedličkou.

Kapucínský klášter v Horšovském Týně stojí na severovýchodním konci města a je veřejnosti nepřístupný. Snahy o založení kapucínského kláštera lze vysledovat již v roce 1646. Ovšem jeho základní kámen byl položen až roku 1650 a celý klášter byl dokončen o dva roky později, vyjma kostela, který byl vysvěcen až roku 1654. Donátorem kláštera se stal majitel panství Maxmilián z Trautmannsdorfu, jehož rod měl v klášterním kostele po několik generací využívané rodinné mauzoleum. Okolo roku 1702 byla v kostele vybudována panská oratoř a nová kazatelna. Koncem 18. století byl klášter rozšířen o kapli nemocných a knihovnu. Další velká přestavba konventu započala roku 1864 a o dvě léta později byla dokončena. Definitivní zánik klášterního života přinesl rok 1950 a klášterní areál byl posléze využíván jako skladiště potravin. V současnosti probíhá jeho rekonstrukce. Klášterní areál je obdélného tvaru, v jehož čele vystupuje jednoduchý jednolodní kostel s dvěma bočními kaplemi a za ním se nacházejí konventní prostory s vnitřním dvorem. Věžovitá stavba lavatoria (umývárny) byla od konventu oddělená a přístupná po dřevěném můstku. M.K.

Muzeum v podskalské celnici patří pod Muzeum hlavního města Prahy. Budova bývalé celnice na Výtoni, čp. 412 na Rašínově nábřeží, je vedle raně barokního původně farního kostelíka sv. Kosmy a Damiána posledním zachovaným zbytkem starobylé rybářské osady Podskalí. Osada Podskalí existovala již od sklonku 12. století a její obyvatelé získali postupně monopolní právo na obchod se dřevem, které sem bylo připlavované po Vltavě. Z historie Výtoň byla starobylá instituce vybírající mýto ze dřeva připlaveného po Vltavě na pražský trh. Jméno vzniklo podle úkonu vytínání určitého množství dřeva ze svázaných vorů. V nejstarší době měla podobu ohrady na dřevo s jednoduchým objektem pro úřad výběrčích. Umístění celnice v dnešním objektu lze sledovat od 16. století. Objekt se stal celnicí, šenkovnou a útulkem pro plavce. Dnešní budova zůstala na úrovni původní zástavby a nachází se v blízkosti tzv. výtoniště. Je to z větší části roubená, omítnutá, pozdně gotická stavba ze 16. století, ozdobená v 17. století pískovcovým novoměstským znakem. O expozici V podskalské celnici se můžeme těšit na čtyři tematické okruhy. Jsou to Voroplavba na Vltavě, Z dějin Podskalí, Nákladní plavba na Vltavě a Pražská osobní paroplavba. Návštěvníci si mohou prohlédnout model z Podskalí z doby, kdy tam ještě nebyly žádné mosty ani nábřežní zdi. Část expozice je věnována také spolku Vltavan (založen v roce 1871), který podporoval plavce, rybáře a pobřežné. Postupně se jeho náplní stala také činnost společenská a vzdělávací. Spolek funguje dodnes – udržuje a propaguje podskalské tradice a každý rok pořádá tryznu za utonulé u sochy Vltavy v blízkosti mostu Legií. Expozice: Historie zaniklého Podskalí - vory a lodě na Vltavě (otevřena 2003) Voroplavba na Vltavě - dobové fotografie a dokumenty zachycují stavbu vorů, jejich cestu po Vltavě do Prahy a svérázný život vorařů — plavců. Ústředním exponátem je věrný model vorového pramene, dále zde nalezneme nástroje používané plavci a zejména unikátní dvojici původních vesel z voru, která byla náhodně objevena na půdě celnice při její nedávné rekonstrukci. Z dějin Podskalí - střed místnosti zaujímá model Podskalí v podobě, jakou mělo kolem r. 1870. Konečný zánik starého Podskalí nastal přibližně mezi roky 1905 a 1914. Po vystavění nábřeží a Vyšehradského tunelu byly zbořeny plavecké domy a ohrady se dřevem a na jejich místě vznikly moderní činžovní domy. Kromě obchodu se dřevem se Podskaláci živili jako plavci na vorech a lodích, v létě těžili ze dna řeky písek a v zimě si přivydělávali jako ledaři. Sdružovali se ve spolku Vltavan, který existuje od r. 1871 dosud. Podobu zaniklého Podskalí a život jeho obyvatel připomínají historické fotografie, původní nástroje dřevařů, ledařů a pískařů i stejnokroj Vltavanu. K unikátům patří pokladna z výtoňské celnice. Nákladní plavba na Vltavě - dějiny plavby na dolní Vltavě jsou dokumentovány především historickými fotografiemi vlečných parníků jednotlivých plavebních společností. Pozornost dále upoutá např. původní kotva vlečného člunu z r. 1913. Pražská osobní paroplavba - historie pražské paroplavby je podrobně zachycena nejen historickými dokumenty a fotografiemi , ale také modely parníků Bohemia a Vltava.

Živou hudbu (blues, jazz, folk) v příjemné atmosféře nabízí klub blízko Betlénského náměstí.