Novorománský kostel sv. Petra a Pavla se nachází na vyvýšeném místě na obcí a je tak již zdaleka viditelný. Kostel nás upoutá zejména svým nepříliš typickým vzhledem. Původně zde zhruba od roku 1230 stála rotunda s lucernou a apsidou. Ta je dnes presbytářem současného kostela vystavěného v letech 1852-1853, podle plánů ing. Wetzla. Dnešní presbytář, původně samostatná rotunda je sklenutý kupolí, loď kostela je plochostropá. Vnitřní zařízení je převážně barokní.

Poodří je oblast vklíněná mezi horské masívy Beskyd a Jeseníků. Z velké části je tvořena Ostravskou pánví, Beskydským podhůřím a Oderskými vrchy, kde pramení řeka Odra, která je páteří celého regionu. Je to kraj plný kontrastů, průmyslová zóna si zde prolíná krásnou s přírodou a historickými stavbami. Zasahuje do tří okresů – Ostrava, Frýdek-Místek a Nový Jičín. Systém meandrů řeky Odry, mokřadů a niv, který každý rok přirozeně obměňuje svou podobu, je důležitou zastávkou na tažných cestách evropského ptactva. I to byl jeden z důvodů, proč bylo Poodří v roce 1991 vyhlášeno ochranou zónou. Zhruba v 15. století začal vznikat další fenomén Poodří – hustá síť rybníků. Mnohé z nich jsou už dnes zaniklé, přesto se Poodří může pyšnit téměř šedesáti rybníky, většinou chovnými. Soustavy rybníků jsou u Polanky nad Odrou, Bartošovic na Moravě, Albrechtiček, Jistebníka a Studénky.Všudypřítomná je i historie, přeci jen, je to oblast o kterou sváděly Čechy a Polsko , potažmo Rakousko a Prusko neustálé boje. A i dnes, více jak půlstoletí po vzniku samostatného Českého státu je tato část historie patrná, a to zejména v pohraničních městech, jakými jsou Český Těšín, Karviná či Bohumín. Kde jsou dodnes k vidění dvojjazyčné nápisy. Velmi malebné je oblast kolem Nového Jičína, kde nás překvapí městečka s pohádkovými náměstíčky vtisknutá na úpatí Beskydské pahorkatiny. Ze všech jmenujme třeba Štramberk. V Poodří je k vidění celá řada krásných zámků. Za všechny jmenujme zámek v Bartošovicích, v Kuníně, a zámecké parky v Jeseníku nad odrou nebo v Trnávce. Chráněná krajinná oblast Poodří je protkána sítí turistických tras a naučných stezek. Jednou z nejhezčích je tzv. Stříbrný chodník. Tato stezka je zaměřena na obory geologie, botanika, archeologie, historie a ekologie. V regionu si na své přijdou i vyznavači cyklistiky. °"N,°"E

Největší lázeňské moravské město Luhačovice, leží v podhůří Vizovických vrchů, 20 km jihovýchodně od Zlína. Lázně zasazené do půvabného údolí potoka Šťavnice při přírodních jsou nejvíce navštěvované lázně Moravy. Sirný pramen a 17 druhů přírodních minerálních vod se užívá k léčbě pacientů s nemocemi dýchacího a zažívacího ústrojí, s poruchami látkové výměny a poruchami pohybového ústrojí. Každoročně do Luhačovic přijedou tisíce hostů, které přiláká 300 let dlouhá lázeňská tradice, krásná architektura lázeňských domů od Dušana Jurkoviče, příjemné prostředí plné zeleně a proslulé prameny  Vincentka, Ottovka a Aloiska. Luhačovice nabízí široké možnosti pro aktivní odpočinek. V létě se lze koupat v přehradě, případně podnikat pěší či cyklistické výlety po okolí.  Každoročně se zde konají kulturní akce jako např. hudební festival Janáček a Luhačovice, přehlídka komorních divadel - Divadelní Luhačovice nebo Mezinárodní festival dětských folklorních souborů. Historie   První zmínka o této lokalitě je z roku 1412. Věhlas zdejších pramenů rychle rostl. Samotná lázeňská tradice je delší než 250 let. Zdejší panství získal po Liechtensteinech uherský šlechtický rod Serenyiů. Ti panství vlastnili až do roku 1902. Majitelé panství nechali prameny upravit. Byly u nich postaveny koncem 17. století dva mlýny, které zároveň sloužily jako ubytování lázeňských hostů. Roku 1736 si Serényiové postavili v Luhačovicích zámek. Důležitým mezníkem byl rok 1777 a kniha od vídeňského chemika profesora J.N.Crantze. Ten označil luhačovická zřídla pro zdraví velmi prospěšná. Za rok založení lázní Luhačovice lze považovat rok 1789. Tehdy hrabě Vincenc Serényi nechal u zřídel postavit dřevěné kabinové koupelny a hostinec s pokoji pro hosty. Roku 1850 byla postavena Vincentova kolonáda  a stáčírna. Další budovy a kolonády brzy následovaly. Prameny se začaly nazývat podle mužských křestních jmen rodu Serényi. Poslední členové rodu na konci 19. století začali o lázně postupně ztrácet zájem. To se projevilo na úpadku a poklesu návštěvnosti. Zlomem byl až rok 1902. Tehdy byla založena akciová společnost, která lázně od rodu Serényi  odkoupila a přizvala do Luhačovic proslulého architekta Dušana Jurkoviče. Jurkovič pojal Luhačovice v duchu secese, modernismu a moravské lidové tradice. Postavil celou řadu lázeňských budov – Jurkovičův dům, Vodoléčebný ústav, lázeňskou plovárnu se slunečními lázněmi a Slováckou búdu. Rozvoji lázní také neobyčejně pomohla železnice, která byla do města zavedena roku 1905. Velký rozvoj lázní trval do vypuknutí první světové války  a je spojen zejména s osobou Františka Veselého, ředitele společnosti. Luhačovice prosluli zejména léčbou horních a dolních cest dýchacích, při níž byly inhalovány místní prameny. O lázních     Přírodní léčivé zdroje: Sirný pramen a 17 druhů přírodních minerálních vod Indikace: nemoci a poruchy dýchacího a trávicího ústrojí, nemoci poruchy látkové výměny (cukrovka, obezita), poruchy pohybového aparátu, oběhového ústrojí a onkologická onemocnění Léčebné procedury: komplexní lázeňská léčba, pitná kůra (Vincentka, Aloiska, Ottovka), koupele, inhalace, regenerační, rehabilitační a relaxační pobyty, slatinné obklady, kloktání, masáže, obklady, plynové injekce Lázeňské objekty: lázeňské hotely: Vila alpská růže, Jurkovičův dům, Palace, Dům Bedřicha Smetany, Vila Chaloupka, Jestřabí, Morava, Alexandria, Společenský dům Penziony: Myslivna, Riviera, Rodina, Póla, Vepřek, Jalta, Dagmar, Taťána, Plzeň Volný čas: centrum, kryté bazény, sauna, solárium, fitness centra, tenisové kurty, sportovní hřiště, minigolf, kuželky, půjčovna sportovních potřeb, bowling, koupání na přehradě, rybaření, pěší turistika, cyklistika, vyhlídkové lety Slavní hosté: Leoš Janáček, T.G.Masaryk, František Kožík Kontakt: Lázně Luhačovice, a.s., Lázeňské náměstí 436, 763 26 Luhačovice, +420 577 682 111, info@lazneluhacovice.cz, www.lazneluhacovice.cz

První dochovaná písemná zmínka o Holešovicích pochází z roku 1261. Z doby, kdy český král Přemysl Otakar II. pořádal na Letné oslavy u příležitosti své korunovace. K Praze byly připojeny 1.7.1884. Původní název Holýšovice je odvozen od významu slova holýš, označující člověka lysého nebo také přeneseně chudého. V roce 1823 zde byla vybudována kartounka, první továrna. Značný význam pro další rozvoj Holešovic mělo jejich dopravní propojení. V roce 1850 byl otevřen Negrelliho viadukt, který přivedl železnici od Karlína. Po té byla na místě dnešního Štefanikova mostu vybudována železná lávka, v letech 1892 – 1895 byl vybudován Holešovický přístav. Holešovice se postupně staly významnou průmyslovou a dopravní částí Prahy. Byla zde vagónka, strojírny, válcovna, mostárna, plynárna. V osmdesátých letech 19. století zde bylo v provozu více než třicet továren. Velice známá jsou Holešovická jatka, která dnes slouží jako tržiště a Holešovický pivovar. Ve 20. století se tady rozvíjel i elektrotechnický průmysl. Došlo rovněž k modernizaci dopravního systému. Po roce 1989 řada podniků zkrachovala nebo z jiných důvodů ukončila svou výrobu. Přesto se sem postupně vrací činorodý život v podobě mediálních společností a dalších firem. Dochází k rekonstrukci staré zástavby a vyrůstají zde i nová administrativní centra. Dominantou Holešovic, zejména při pohledu z mostu, býval vysoký tovární komín s velkou rybou nahoře. Říkalo se jí „nejuzenější uzenáč“. Tam, kde končil most, zářil na jedné budově nápis OSRAM a hned vedle, přes ulici, dodnes stojí průmyslová budova, která mívala ve štítě nápis „V.Kutina“. „Osramka“, později Tesla, vyráběla žárovky, sousední „rybí průmysl“ založil v roce 1896 syn hajného a polesného ze vsi Břehy u Přelouče Václav Kutina. Narodil se v roce 1872 a na konci 19. století začal s manželkou Marií v Karlíně v Pobřežní ulici udit sledě. A to byl počátek pozdější slavné pražské firmy „V.Kutina – rybí průmysl“ V roce 1925 si tady Kutina postavil novou fabriku, po jeho smrti pokračoval ve vedení firmy Kutina junior s maminkou. V únoru 1948 byla na Kutinův podnik uvalena národní správa a brzy na to byl znárodněn. Mnoho let poté se v něm pod názvem Rybena vyráběly rybí konzervy, uzenáče, zavináče a další rybí pochoutky. Vše na základě osvědčených receptur Václava a Marie Kutinových.