Terezín je malé pevnostní město nacházejí se v okresu Litoměřice. Město leží na řece Ohři nedaleko od soutoku s Labem poblíž Litoměřic v Ústeckém kraji. Město leží na obou stranách řeky, které je rozděluje na Malou a Velkou pevnost Terezín. Dějiny Terezína začínají na konci 18. století, kdy zde byla vybudována pevnost, pojmenovaná na počest císařovny Marie Terezie, jejímž úkolem bylo bránit Čechy před nepřátelskými armádami přicházejícími ze severu. Moderní svět poznal Terezín jako tragický symbol nacistické perzekuce. Památník Terezín je jedinečnou institucí svého druhu v České republice.Pevnost byla založena roku 1780 císařem Josefem II. Terezínská pevnost, pojmenovaná po Josefově matce, císařovně Marii Terezii, byla postavena zejména jako obrana proti pruské rozpínavosti. Právě tímto směrem vedlo militantní Prusko své vpády do českých zemích ve dvou předešlých vzájemných válečných střetech, ve válce o dědictví Bavorské a v Prusko-rakouské válce. Jedná se ve světovém měřítku o špičkový pevnostní systém, a to z toho důvodu, že byla vystavěna na samém konci éry bastionových opevnění. Obranný systém se skládá z Hlavní pevnosti na levém břehu a Malé pevnosti na pravém břehu. Hlavní pevnost má tvar osmiúhelníku, Malá pevnost měla tvar mírně se rozbíhajícího obdélníku. Zdi jednotlivých budov a hradby jsou velmi silné a mohutné.Paradoxem dějin je, že své obranné vojenské poslání však nikdy nesplnila. Důvodem byla v evropské mezinárodní politice. Pruská rozpínavost, proti které byl Terezín vybudován, byla koncem 18. století zatlačena do pozadí francouzskou revolucí a z nepřátel, tedy Rakouska a Pruska, se stali spojenci. Zlepšením zbraní a komunikačních sítí se pevnosti staly pouhými ostrůvky v záplavě pochodujících vojsk, čímž ztratily svůj strategický význam, a tak byl v roce 1888 zrušen pevnostní statut Terezína. Ne ovšem pevnost samotná, ta se své dějinné úlohy měla ještě dočkat. Sluší se dodat, bohužel. Ke své zrůdné historické roli byla pevnost předurčena již svými stavebními parametry. Kasematy, komůrky, chodby, neproniknutelné stěny. To vše ji odsoudilo k tomu, aby se již za Rakouska stala Malá pevnost jedním z nejtěžších žalářů pro politické vězně. Svou životní cestu zde například ukončili tři sarajevští atentátníci na následníka trůnu Ferdinanda d’Este, v čele s Gavrilem Principem. V době okupace Československa nacisty se z Malé pevnosti stala největší mučírna na území Protektorátu Čechy a Morava. Dne 10. června 1940 převzalo terezínskou Malou pevnost pražské Gestapo, aby v ní zřídilo věznici a koncentrační tábor.O rok později využili nacisté ke svým plánům i hlavní pevnost. 24. listopadu 1941 se zde začalo budovat židovského ghetto. Do poloviny roku 1942 se muselo původní obyvatelstvo vystěhovat. Celé město se tak stalo obrovským koncentračním táborem, který však byl pouze přestupní stanicí. Pro tyto účely nacisté zřídili zvláštní železniční vlečku, která vedla z blízkého městečka Bohušovice nad Ohří od jihu až za jižní hradby Velké pevnosti. Od roku 1943 pak nacisté přímo z ulic města odváželi zvláštními transportními vlaky zde soustředěné židovské obyvatelstvo z různých částí Evropy přímo do likvidačních táborů na území Polska. Následná bilance je těžko představitelná. Malou pevností prošlo v době nacistické okupace na 32 000 lidí, z nichž bylo umučeno asi 2 600 osob. Ghettem prošlo během pěti let na 160 000 lidí, z nichž téměř 35 000 zemřelo hladem, zimou, následkem epidemií, mučení, nebo bylo popraveno. Z těch, kteří byli deportováni do dalších koncentračních a vyhlazovacích táborů, se vrátila jen nepatrná část. Nyní je v prostorách Malé pevnosti zřízen Památník Terezín a objekt je nyní také Národní kulturní památkou.Pro návštěvníky je připravena řada stálých expozic a prohlédnout si je možné také všechny objekty. navštívit tak mohou Malou pevnost, Muzeum ghetta, krematorium na Židovském hřbitově, Židovský hřbitov a bývalá magdeburská kasárna.

Město Toužim, původně dvorec, proboštství a hrad má bohatou historii a četné památky. Město je památkovou zónou, stejně jako části Kosmová a Kojšovice s památkami lidové architektury.  Historie hradu a města                               Toužimsko bylo kolonizováno na konci 12. stol. jihočeským velmožem Jiřím z Milevska, který v roce 1185 založil v Milevsku klášter premonstrátů a odkázal mu svůj majetek včetně Toužimska. Po příchodu premonstrátů zde vyrostlo opevněné proboštství s kostelem sv. Jana Křtitele a hospodářským dvorem. První písemná zmínka o Toužimi však pochází až z roku 1354. Po vyplenění milevského kláštera v roce 1420 se konvent s opatem uchýlili do Toužimi, odkud byli roku 1430 vyhnáni husitským hejtmanem Jakoubkem z Vřesovic, který se v roce 1437 stal zástavním držitelem toužimského zboží. Proboštství postupně přeměnil na hrad a předal svému synovi Janovi. Předhradí sídla tvořil hospodářský dvůr a kostel. Po založení města v roce 1469 se hrad stal organickou součástí opevněného města. Již na počátku 16. stol. byl za pánů z Plavna vybudován při západní straně donjonu mohutný třípodlažní palác. Postupným rozšiřováním, renesančními a barokními přestavbami a úpravami objektu vznikl členitý komplex Horního zámku. Renesanční přestavbou prošlo i předhradí, které se do roku 1544 přeměnilo na dnešní Dolní zámek. Po roku 1620 byl vyhořelý zámek nákladně obnoven vévodou Juliem Jindřichem na velkolepé reprezentativní šlechtické sídlo. Při stavbě zámecké zahrady severně od zámku zanikl proboštský kostel sv. Jana Křtitele a na jeho místě byla vystavěna kaple sv. Kříže. Po požáru v roce 1652 byl zámecký areál opět obnoven a později byl také vybudován i vrchnostenský pivovar, který později nahradila nynější barokní novostavba zámeckého pivovaru. Od poloviny 17. stol. postupně ztrácí rozsáhlý zámecký areál svojí rezidenční funkci a započal chátrat. Podoba zámku Do podoby objektu výrazně zasáhly i necitlivé zásahy z počátku 19. stol., postupně zanikla zámecká zahrada včetně letohrádku. V roce 1945 vyhořel pivovar a v 60. letech byla zbořena větší část zámeckého dvora a zahradu postupně zastavili panelovým sídlištěm. Od 90. let toužimský zámek výrazně chátrá, ale po letech jej opět získalo do vlastnictví město. Zámek dnes není veřejnosti přístupný a jeho další osud zatím není znám. Tipy na výlet Po okolí Toužimi se můžete rozhlédnout z rozhledny Třasák. Nedaleko Toužimi stojí také zřícenina kostela sv. Blažeje. Na výlet se můžete vydat i na zámek a hrad v Bečově nad Teplou. Podívat se můžete také na o něco vzdálenější barokní zámek Bezdružice. Ubytování najdete přímo v Toužimi.

Oproti jiným metropolitním městům se Praha se stavbou svého planetária poněkud opozdila. Dokončeno bylo až v roce 1960. Bylo postaveno podle projektu arch. Jaroslava Fragnera. Byla poplatná době a to do jisté míry vyjadřoval i sloh nazývaný socialistický realismus. Ještě dnes jsou zvenku pod kupolí po celém obvodovém plášti vidět mělké výklenky, tvářící se jako zazděná okna. Je jich celkem 12 a podle původního záměru měla být v každém výklenku socha budovatele socialismu. Měly představovat různé dělnické profese jako slévač, havíř, stavař atd. Z finančních důvodů k tomu nedošlo. Po svém dokončení měla budova půdorys o průměru 24 m a celkovou výšku 23,90 m, tři podlaží, ochozy a terasy. V suterénu byly dílny a přednášková síň pro 240 osob. V přízemí laboratoře, šatny a bufet. Vlastní planetárium mělo prostor v prvním patře. V sále pro 467 osob byly instalovány složité přístroje, vesměs od firmy Carl Zeiss Jena. Stejná firma vyrobila i projekční planetárium, které promítalo přes 9.000 hvězd pomocí 32 projektorů umístěných ve dvou velkých koulích. Celý přístroj vážící 2 tuny, vysoký 5 metrů byl mistrovským dílem jemné optiky a mechaniky. Střecha kupole byla sestavena z 216 kusů prefabrikovaných dílců. Hned od otevření nemělo planetárium o návštěvníky nouzi. V letech 1988-90 prošlo planetárium rekonstrukcí. Největší změnou byl nákup nového přístroje. Jde o absolutně špičkový optický přístroj Kosmorama, taktéž výrobek firmy Carl Zeiss Jena. Po uplynutí záruční doby Kosmoramy byla do přístroje nainstalován nový řídicí systém. Změnila se i doplňková projekční technika, přibyla širokoúhlá, celooblohová a panoramatická projekce, kvalitní velkoplošná videoprojekce a nový laserový projekční systém. Planetárium nabízí desítky programů a má také svoje vlastní nahrávací studio, ve kterém se vystřídalo mnoho umělců, mezi nimi i takový mistr hlasového projevu, jakým je Radovan Lukavský.

Na značené cestě vedoucí z rozcestí pod restaurací Na Tokáni směrem do obce Doubice narazíme na úzkou skalní průrvu. V 19. století zde nechal majitel zdejšího panství Ferdinand kníže Kinský instalovat schody. Místu se rovněž říkalo Trpasličí rokle, či Andělské nebo Úzké schody. Zdejší trochu náročnější úsek lze po značené trase obejít. Doporučujeme ale absolvovat tuto část, nad úzkými schody se totiž nacházejí skalní plošinky ze kterých jsou krásné výhledy na okolní skalní útvary zdejšího údolí.