Další z mnoha rozhleden ústeckého kraje a Krušných hor stojí na zalesněném vrcholu Strážiště (511 m) u Chomutova. Podobně jako většina okolních rozhleden je také vystavěna z kamene a je mohutná, aby vydržela místní drsné klima. Strážiště bylo vždy oblíbeným místem, proto si jej vybral městský Okrašlovací spolek pro stavbu dřevěného altánu, kterému se říkalo Gloriet. Od roku 1882 se mohli návštěvníci kromě občerstvení a odpočinku také pokochat výhledem z jeho osmiboké, 8 metrů vysoké, věže. Když pavilon po první světové válce dosloužil, rozhodli se radní postavit na vrchu nové objekty, podle plánů chomutovského architekta Kuglera. Plány byly velkolepé. Na Strážišti měl vyrůst horský hotel s restaurací a ubytováním a také s mohutnou kamennou rozhlednou. Dokončená stavba byla veřejnosti slavnostně předána 12. prosince 1931 a stala se velmi rychle oblíbeným výletním místem občanů Chomutova. Kamenná rozhledna byla vysoká 20 metrů a na vyhlídku, ze které se otevíraly nádherné panoramatické výhledy na České středohoří a Krušné hory, vedlo 73 schodů. Ti dříve narození si pamatují, že za socialismu se hotel jmenoval Partyzán. V 90. letech se sice vrátil ke svému původnímu jménu Strážiště, ale měnil často majitele. Nakonec jej město za 3 mil. Kč prodalo soukromému podnikateli panu Donátovi, který investoval do rekonstrukce a úprav další 3 mil. Kč. Výstup na rozhlednu nebyl možný, věž totiž začala sloužit jako ubytovací prostory pro hotelové hosty. Hotel však v listopadu 2004 vyhořel. Po této smutné události se snad začne blýskat na lepší časy. Po rekonstrukci má být rozhledna znovu zpřístupněna.

Na severním okraji města nedaleko silnice směřující k dálnici D1 stojí trojice železničních viaduktů o délce 430 m. První cihlový viadukt zde byl postaven na budované jednokolejné trati spojující Vídeň s Haličí. Dokončen 23.8.1844 měl 32 oblouků. Následné rozšíření o druhou kolej si vyžádalo v letech 1870-1872 vybudování druhého viaduktu. Poslední třetí na kterém se měla nacházet třetí a čtvrtá kolej začal být budován v letech 1916-1918, ale bylo přerušeno a třiceti olboukový viadukt byl dokončen až v červnu 1937. Druhou světovou válku přečkal pokudivu bez úhony ačkoliv se stal terčem bombardování a následně jej chtěli vyhodit do povětří i nacisté. V roce 2004 přestal být používán první nejstarší viadukt v souvislosti s budováním železničního koridoru. Stavba byla v roce 2007 prohlášena za kulturní památku. Výstavba viaduktů byla náročná, na starších viaduktech pracovalo na 2.500 osob. Pro 20 lidí se stavba stala osudnou, z toho 14 z nich zahynulo při zřícení jednoho z pilířů. Na nejnovějším viaduktu při první fázi pracovalo zase na 2.000 italských zajatců. V září 1918 se při stavbě jednoho pílíře zřítili a zahynuli dva italští dělníci. Na 21. pilíři je zhruba ve výšce sedmi metrů zachován nápis pravděpodně se jejich iniciálami. Podle vyprávění jsou zazděni jejich ostatky a kámen představuje jejich náhrobek.

Zříceniny gotické tvrze se nachází na zalesněném vršku u obce Kašovice, přibližně 5 km severozápadně od Sušice. Areál tvrze je volně přístupný. Historie tvrzi Písemné prameny o existenci tvrze převážně mlčí. Roku 1341 je jako majitel vsi Kašovice jmenován Sezema z Kašovic. Pravděpodobně zde již měl nějaké sídlo, předchůdce gotické tvrze, jejíž pozůstatky nás nyní zajímají. Někdy po roce 1350 získali Kašovice páni z Velhartic, kteří byli již pravděpodobnými zakladateli nyní ve zříceninách stojící tvrze. Kašovice tak byly poprvé připojeny k velhartickému panství. Počátkem 15. století Kašovice získali mocní Rožmberkové. V druhé polovině 15. století byly Kašovice podruhé připojeny k velhartickému panství, i když je majitelé občas krátkodobě zastavovali. V roce 1555 došlo k rozprodeji velhartického panství, Kašovice pak byly následně připojeny k panství Hrádek u Sušice. Roku 1565 se tvrz při majetkovém převodu mezi Janem Rendlem z Úšavy a Václavem Vintířem z Vlčkovic uvádí poprvé jako pustá, ovšem k jejímu opuštění došlo pravděpodobně již v průběhu druhé poloviny 15. století. Podoba tvrzi Hlavní a patrně jedinou stavbou tvrze, kromě předpokládané a dnes již nepřítomné hradby, byl obdélný palác, z něhož je dnes možno vidět severní zeď, střepy západní a východní zdi a dvou dělících příček. Jižní strana již zanikla beze stopy. Sklepení je dnes téměř celé zasypané. Následovalo přízemí a minimálně dvě patra. Na přízemí bez oken navazovalo první patro, rozdělené příčkami na dvě světnice a síň. Druhé patro obsahovalo místnost s krbem a velký sál. Tipy na výlet Nedaleko odsud směrem k Sušici můžete vystoupit na rozhlednu Svatobor.  Podívat se můžete také na zámek Svojšice, Muzeum Šumavy v Sušici, tvrz Zavlekov nebo hrad Velhartice. Ubytování jistě najdete v Sušici. M.K.

Gotický hrad Veveří se tyčí poblíž osady Mečkov nad horní části Brněnské přehrady, 13 km od Brna. Historie hradu                                  Jeden z nejrozsáhlejších a bohužel, v současné době také i nejvíce zanedbaných hradních areálů u nás. Vznikal postupně během téměř osmisetleté historie. Poprvé je připomínán roku 1213 a vznikl původně jako malý lovecký hrádek či pouze dvorec moravských markrabat. Veveří jako opravdový kamenný hrad vzniká až před polovinou 13. století. Velmi výrazně byl rozšířen po polovině 14. století za vlády moravského markraběte Jana Jindřicha (mladšího bratra císaře Karla IV.), v podstatě do dnešního rozsahu. Po dobu husitských válek bylo Veveří pevnou oporou královské moci na Moravě. S výjimkou hrabat ze Sinzendorfu, kterým panství patřilo téměř celé 18. století, hrad vždy poměrně rychle střídal majitele. Na počátku 17. století proběhly významné pozdně renesanční přestavby objektu. V roce 1645 byly hrady Veveří a Pernštejn jedinými pevnostmi v širokém okolí, které odolaly švédskému obléhání města Brna. Sinzendorfové změnili hrad na hospodářské centrum velkostatku, také upravily paláce k modernímu bydlení v téměř "zámeckém" stylu. Bohužel v této době byly strženy dva vzácné nejstarší přemyslovské paláce ještě ze 13. století. Po roce 1870, z iniciativy kněžny Ypsilanti, bylo výrazně upraveno okolí hradu a na jižní stráni hradního ostrohu vznikl rozsáhlý park se dvěma skleníky. Na pozvání majitele, barona M. A. De Forest, třikrát hrad navštívil tehdejší britský ministr obchodu Winston Churchill, kde s manželkou Clementine strávil část své svatební cesty po Evropě. Arnold De Forest prodal Veveří v roce 1925 Československému státu a byl zpřístupněn veřejnosti. V červnu 1928 navštívil hrad i prezident T.G. Masaryk. V letech 1942 - 1945 bylo Veveří obsazeno německou armádou. Počátkem 50. let byl rozsáhlý hradní areál velmi necitlivě adaptován pro potřeby Lesnického učiliště, internátu a závodní školy práce. Tato instituce zde působila přes 20. let, po roce 1972 se rozhodlo zde umístit mezinárodní studentské a kongresové centrum. Ze stavby byly realizovány jen první etapy, které zcela poškodili památku. Po roce 1989 byly nedokončené práce opuštěny a hrad ponechán svému osudu. Po roce 1999 přešlo Veveří pod pravomoc Ministerstva kultury a hrad byl vřazen mezi památkové objekty spravované Národním památkovým ústavem v Brně a začala rekonstrukce. Od roku 2002 hrad Veveří nabízí návštěvníkům prohlídku měnících se expozic, kde je možné sledovat postup rekonstrukčních prací, což je však otázkou ještě dlouhých let. Před hradním jádrem můžeme vidět např. jeden z nejstarších železobetonových mostů u nás z roku 1898 podle Melanova patentu. Tipy na výlet Podívat se můžete na Jarošův mlýn – Muzeum mlynářského řemesla ve Veverské Bítýšce nebo Památník Pohádky máje v Ostrovačici. Podívat se můžete také na renesanční zámek Rosice, vystoupit na Menšíkovu rozhlednu u Hlíny, navštívit zámek Šlapanice, zámek Křtiny nebo Alexandrovu rozhlednu. V Ivančicích najdete rozhlednu René nebo zámek. V Brně a jeho okolí můžete navštívit Technické muzeum, Mendelianum, Uměleckoprůmyslové muzeum, Dům pánů z Kunštátu, Biskupský dvůr nebo Dětské muzeum. Z široké nabídky ubytování v Brně si jistě vyberete.