Národní přírodní rezervaci Hůrka u Hranic najdeme v povodí řeky Bečvy, jižně od Hranic na Moravě a je součástí Podbeskydské pahorkatiny. 

Kostel sv. Václava na Smíchově byl postaven v letech 1881 – 1885 staviteli V. Mildem a J. Linhartem. Projekt vypracoval architekt A. Barvitia. Vnějšek kostela má novorenesanční vzhled, nad vstupními portály je mozaiková výzdoba od L. Šimka. Jsou zde zobrazeni čeští patroni. Vnitřek kostela tvoří starokřesťanská bazilika. Návrh zařízení kostela rovněž vypracoval A. Barvitia. Interiér je vyzdoben mozaikou Krista a českých světců, která byla vyhotovena podle návrhu J. Trenkwalda, výjevy z legend sv. Václava od F. Sequense, mozaikami ze života Kristova od Z. Rudla a pracemi dalších mistrů. U hlavního oltáře jsou sochy sv. Ludmily a sv. Vojtěcha od Č. Vosmíka z roku 1923. Ten také podle návrhu S. Suchardy a L. Šimka zhotovil boční oltář Krucifixu s anděly. Sochy Panny Marie a sv. Jana před tímto oltářem jsou dílem J. Paši. V kostele, v jeho předsálí, jsou umístěny památníky obětem I. světové války. Jejich autorem je Č. Vosmík. Kostel sv. Václava na náměstí 14. října patří mezi významné památky české architektury 19. století. Když byl v roce 1891 kostel sv. Filipa a Jakuba zbořen, nesli to Smíchováci těžce. Zvony byly přeneseny do kostela na Malvazinkách. Ještě před zbořením se však již měšťané za svůj venkovský kostelík styděli a tak byl ustaven v roce 1866 kostelní výbor a do roku 1881 se podařilo shromáždit přes 180.000 zlatých. Arciděkanský kostel sv. Václava se dvěma 50 metrů vysokými věžemi byl postaven na pozemcích rodiny Portheimů na dnešním náměstí 14. října. Vystavěn byl v novorománském stylu v letech 1881-1885 podle plánů Antonína Barvitia. Při stavbě vzalo za své levé křídlo Dientzenhoferova letohrádku známého jako Portheimka. Novorománská svatyně s apsidou je bezesporu nejkrásnější pražskou církevní stavbou 19. století. Stojí na 7 metrů hlubokých základech z hlubočepského vápence a opuky, portál a věže má z hořického pískovce. Mezi okny bylo použito různých druhů omítnutých i neomítnutých cihel. Uvnitř je bazilika rozdělena na tři lodě. Postranní jsou odděleny od hlavní čtyřmi sloupy z carrarského mramoru. Každá loď má 6 oken, vyzdobených postavami 12 Kristových apoštolů.  Ke ztvárnění celého komplexu použil autor různých mramorů, pouze baldachýn klenoucí se nad oltářem je ze dřeva. 

V podstatě skoro již lesní židovský hřbitov se nachází přobližně 600 m jižním směrem od obce na okraji vrchu vlevo od silnice směřející z obce ke hlavní komunikaci Plzeň – Stříbro. Při cestě z obce Pňovany směrem k hlavní silnici je potřeba odbočit vlevo po hrázi menší rybníka, po cestě přejít potok a krátce nato z cesty se dát vpravo do vrchu a trochu hledat. Hřbitov byl údajně založen v 16. století, ale doložen je až ve druhé polovině 17. století. Na poměrně velkém hřbitově (2.142 m2)  se dnes nachází jen pár desítek náhrobků od roku 1726. Většina novodobých náhrobků je povalena. Zeď z lomového kamene dnes již téměř neexistuje, stejně tak byla zbořena brána i márnice. V obci na severovýchodním okraji rybníka se nachází synagoga s docela dobře dochovaným vnějším vzhledem. Postavena byla někdy v polovině 19. století. Po roce 1930 byla adaptována na byt a po druhé světové válce využívána jako skladiště.

Poté co přestal dostačovat hřbitov při kostele sv. Štěpána byl v roce 1591 za hradbami města založen nový dodnes dochovaný městský hřbitov s kostelíkem Nejsvětější Trojice. Počátkem 20. století byl kostel ve velmi vážném stavebním stavu, zachránila jej až iniciativa místních intelektuálů. V roce 1904 jej tak bohužel neochotně upravil architekt Kamil Hilbert, který však patřil mezi ty jež prosazovali jeho zboření. Jeho neochota se zřejmě projevila v nepříliš citlivě provedenou přestavbou, při které kostelík přišel o některé své cenné prvky, mimo jiné o hvězdicovou klenbu v presbytáři. Za bývalého režimu se také nedočkal přívětivějšího zacházení, v tomto období zase přišel o cenné varhany, poškozené cínové píšťaly byly prodány do sběrných surovin a dřevěné části spáleny. V roce 1993 prošla stavba generální opravou. Jednolodní kostelík v mixu gotické a renesanční podoby dnes slouží jako smuteční síň.