Jeskyně Šipka se nachází v Národním sadě na severovýchodním úpatí vrchu Kotouč. Dříve se zde nacházelo více jeskyní, ale většina padla díky těžbě vápence, který byl hlavně odebírán Vítkovickými železárnami. Je jedním z nejslavnějších pravěkých nalezišť u nás. Dne 26.5.1880 zde Karel Mašek objevil zlomek spodní čelisti neandrtálského dítěte z doby před 40.000 lety. Dále pak kamenné nástroje ze středního a pozdního peleolitu a také četné kosti zvířat, hlavně jeskynního medvěda. Jeskyně vznikla v bradle jurských vápenců, dříve ji tvořil prostor 12 x 15 m, jehož strop se dávno propadl a zbyla jen vstupní skalní brána. Potom dvě dále pokračující chodby o celkové délce 60 m. Levá užší (1-2 m) má název Jezevčí díra, pravá pak Krápníková chodba. Jeskyně je volně přístupná.

Bývalé podzemní lomy ve kterých se těžil písek pro blízké brusírny zrcadel se nacházejí při silnici spojující obce Svitava a Velenice, zhruba necelý kilometr od obce Sviatava. Potřebné druhy písku byly získávány plavením, vytěženého z asi 1,5 m mocné vrstvy pískovce. Za zhruba 150 let těžby vznikly v pískovcových skalách u Velenic rozsáhlé labyrinty podzemních prostor, zajištěné proti zřícením skalními pilíři. Největší z podzemních lomů se nachází cca 150 m od zrcadlárny v severním svahu údolí. Prostory zasahují až 60 m do nitra skály, na šířku mají přibližně 140 m a výšku až 3,5 m. Strop jeskyně podpírá 30 mohutných pilířů. Za druhé světové války měla být do tohoto lomu přestěhována výroba leteckého koncernu Weser z polského města Kalisch. Aby se zde mohly vyrábět rychlopalná letecká děla, byly pozdemní prostory upraveny vybetonováním podlah a zděnými přepážkami prostor rozdělen do několika částí. Původně zde mělo pracovat několik set dělníků, ale nakonec zde pracovalo jen pár desítek lidí. Po válce až do konce 80. let 20. století sloužily prostory jako sklad zeleniny. V roce 2002 posloužily k netradiční oslavě svatojánské noci a o rok později zde byla otevřena motorkářská hospoda. Další rozsáhlý podzemní lom se nachází 250 m západně od Velenické zrcadlárny. Tento menší lom který je označován jako Pustý kostel si zachoval svoji původní podobu. Z okrouhlého prostoru se sestupuje do jeskyně, jejíž dno je 1,5 – 2 m pod povrchem. Snižující se strop podpírá 16 skalních pilířů. I zde se nacházejí zbytky zdí pocházející z doby, kdy byla část jeskyně upravena na sklad. Vpravo od vchodu na malé skalce se nachází vytesaný reliéf Ukřižování od neznámého autora.

Historie hradu V písemných pramenech se hrad poprvé připomíná roku 1224, za jeho zakladatele je považován Bedřich z Hazlova. Jeho rodu náležel až do 15. století. V roce 1576 získává hrad Václav Volf z Kocova, později Dětřichovci, na krátkou dobu Nosticové a po nich Moserové. Ti zde upltňovali svůj vliv až do 19. století, hrad rozšířili a prakticky přestavěli na zámek. Posledními majiteli Hazlova byli Hemfeldové, kteří jej vlastnili až do roku 1945. Poté zůstal nevyužívaný a začal chátrat. V 60. letech byla zbořena velká část jižní strany hradu a v následujícím desetiletí byl vydán demoliční výměr. Ten však zatím nebyl nikdy naplněn a byl ponechán k dalšímu svévolnému rozpadu. Po revoluci se podařilo alespoň zachránit barokní kostel Povýšení sv. Kříže s románskou věží a velmi malá část některých budov. Ostatní části dnes již spíše zámku se nadále rozpadají. Dispozice hradu Areál tvoří směs různých budov z nichž vystupuje románská věž kostela uprostřed dispozice. Za ním stával dnes již téměř zaniklý gotický palác ze 14. století. Středověkého původu je i část jižního a východního křídla. Lépe se dochovala přední část hradu, což bylo pravděpodobně původně předhradí. Tipy na výlet Nedaleko Hazlova najdete tzv. Goethovu skalku. Za návštěvu jistě stojí hrad Ostroh, hrad Libá nebo hrad Vildštejn. Nedaleko Františkových Lázní najdete sopku Komorní hůrka. V témže městě najdete také rozhlednu Zámeček a rozhlednu Salinburg. Ubytovat se můžete ve Františkových Lázních.

Pomník obětem I. světové války v Praze Lochkov.