Tachov je okresní město v Plzeňském kraji. Leží 59 km západně od Plzně. Město leží na řece Mži, v Tachovské brázdě. Má asi 13.000 obyvatel. Tachov patří mezi nejstarší sídla západních Čech. Poprvé je zmíněn r. 1115, kdy kníže Vladislav I. daroval vesnici kladrubskému klášteru. Asi v letech 1126-31 zde kníže Soběslav I. nedaleko vesnice při obchodní cestě do Falce vybudoval strážní hrad. Velký rozmach město zaznamenalo za vlády Přemysla Otakara II., který v Tachově postavil nový, již kamenný hrad s mohutnou válcovou věží.  A v podhradí nechal kolem roku 1285 založit nové královské město Tachov, které nechal obehnat hradbami. Za Lucemburků získalo město své pozoruhodné opevnění, které se z velké části dochovalo dodnes a patří mezi nejzachovalejší středověké hradby na našem území. Jejich délka je 700m. Tachov se stal centrem pro široké okolí. Do historii se zapsal Tachov  významně v roce 1427 kdy zde husité porazili další z křižáckých výprav, které proti nim byly vypraveny. V 17. století se město postavilo na stranu protihabsburského povstání a po bitvě na Bílé hoře bylo tvrdě potrestáno. Tachov se tímto stal pouhým poddanským městem s omezenými právy, navíc mu byly zabaveny statky, které městu patřily. Proběhla násilná rekatolizace a také do města přišla řada Němců. V 18. století kdy město patřilo Windischgrätzům, zažilo další vzestup. Vzkvétalo a spadalo pod něj téměř 50 vesnic. Po Druhé světové válce se proměnilo složení obyvatelstva. Obyvatelé německého původu byli nuceni město opustit, Tachov byl téměř vylidněn a po dosídlení lidmi z vnitrozemí se stal městem s ryze českým obyvatelstvem. Tachov svým návštěvníkům nabízí k vidění hodně památek. Dominantou celého města je kostel Nanebevzetí panny Marie, který byl původně vystavěn v raně gotickém stylu, v polovině 14. stol. rozšířen taktéž v gotickém slohu. Vnitřní zařízení kostela pochází z roku 1670. Důležitou památkou je také Tachovský zámek, který vznikl přestavbou gotického hradu v 17. století. V roce 1770 zámek vyhořel, v roce 1784 byl obnoven v klasicistním stylu. Dalšími lákadly k návštěvě jsou barokní Husmannův mlýn a františkánský klášter (dnes muzeum Českého lesa) s kostelem sv.Máří Magdaleny. Za původně nejstarší stavbu města je považován kostelík sv.Václava. Bez návštěvy by neměla zůstat monumentální Windischgrätzova jízdárna ve Světcích. Na okraji města jsou dva pozoruhodné památníky - mohyla obětem pochodu smrti z r.1945 který procházel územím Tachovska a památník husitské bitvy u Tachova r.1427. V centru je ještě památník Díkůvzdání americké armádě za osvobození r.1945.Malebně položené městečko nabízí návštěvníkům také řadu míst ke krásným procházkám, např. Aglainým údolím podél řeky Mže a řadu dalších turistických tras pro pěší i na kole.

Nová rozhledna na bezejmenném návrší (589 m.n.m.) kousek jižně od obce Vojtěchov byla otevřena 10. července 2010. Rozhlednu tvoří železná konstrukce vysoká 16,35 m, která je do výše dvou pater obetonovaná a obložená kamenem. Nad touto obestavěnou částí má rozhledna pak ještě dvě otevřená patra s krytým zábradlím. Poslední kryté vyhlídkové patro je ve výšce 11,7 m a vede na něj celkem 59 schodů na točitém schodišti. Ačkoliv rozhledna nestojí na žádném větším kopci je z ní díky nezalesněnému okolí dobrý výhled na Skutečsko, Chrudimsko, Železné hory, Žďárské vrchy aj. Na rozhledně je umístěna web kamera. Při dobrých podmínkách je v nočních hodinách jsou vidět světla města Chrudim.

V roce 1911 byla na vrchu Stříbrník postavena turistická chata, jejíž součástí byla i dřevěná rozhledna. Objekt byl postaven lounským odborem KČT. Původně měla být rozhledna kamenná, ale rozborem podloží bylo zjištěno, že by takovou stavbu nemuselo unést. Rozpočet na stavbu byl přibližně 12 tisíc korun. Po roce 1948 lounský turisté o tuto chatu přišli. Navrácena jim byla až v únoru roku 1991. Od roku 1998 se zde střídali členové klubu českých turistů za účelem jejího zpřístupnění. V současné době je chata s dvanáct metrů vysokou rozhlednou v nájmu. Probíhá postupná rekonstrukce a otevřeno je v sezoně o víkendových dnech a svátcích.

V obci Tupadly na Mělnicku se nachází pozoruhodná stavba, jež byla stavěna před více než 150 lety s velikášským záměrem. Majitel zdejšího, libochovického panství, byl Antonín Veith (1793 – 1853). Osvícený člověk, donátor škol, zakladatel knihoven a milovník věd a umění.  Jeho snem bylo vybudování velkolepého Slavína se sochami těch nejvýznamnějších osobností české historie. Tento zámeček či chrám měl být postaven v orientálním slohu s maurskými prvky. S výstavbou bylo započato roku 1840 podle plánů mnichovského mistra Ludwiga von Schwanthalera. Postupně měl vzniknout objekt se čtyřmi věžičkami a 24 sochami. Finanční potíže i skon Veitha způsobily, že projekt dokončen nebyl.  Věž byla dokončena jediná a osm již zhotovených soch (mj. Libuše, Přemysl Otakar II., Svatý Václav, Jiří z Poděbrad) bylo na základě poslední vůle darováno Národnímu muzeu, kde jsou dodnes. Po stavebních úpravách začala v roce 1873 osmiboká hranolová věž sloužit jako turistická rozhledna. V 80. letech 19. století Veithův syn Antonín panství prodal a během dalších desetiletí změnil objekt několikrát majitele. Rozhledna byla pro svůj nevšední výhled z výšky 30 metrů hojně navštěvována až do 2. světové války. Po ní připadla Výzkumnému ústavu půdy, který turistické návštěvy zakázal. Z tohoto hlediska nenastala změna ani po roce 1989, kdy byl objekt zprivatizován. Výjimkou byly Dny evropského dědictví, během nichž byl areál Slavína ve dnech 18. – 19. září 2004 zpřístupněn.  V současnosti souží objekt jako meditační centrum Samadhi a snad je v plánu jeho rekonstrukce a zpřístupnění.