Zalesněný vrch Bezvel (341 m.n.m.) se nachází asi 4 km jihovýchodně od Březovic, na vrch turistické značky nevedou.Na vrchu stojí vodárna a asi 30 m od ní jihozápadním směrem se nachází přírodní památka. Jde o stupňovitou věž tvořenou prokřemenělým pískovcem. Na vrcholku věže je pak skalní mísa a další menší útvary, ty však mohou spatřit jen horolezci. Dříve zde stávaly i další bloky, ale vzaly za své při budování vodárny. Dvě skalky nahoře měly jméno Panna a Baba, třetí pak Čertova stopa. K vrchu se pak váže legenda. Kdysi zde stával hrad a v něm sídlila zlá čarodějnice. Protože se sem lidé báli nikdo ani nevěděl, že zde čarodějnice vězní mladou dívku. Tu spatřil sluha vznešeného rytíře, který sem zabloudil. Ten se o tom svému rytíři zmínil a on se rozhodl, že dívku vysvobodí. Přišel sem přestrojen za čeledína a nechal se najmout jako ovčák. Čarodějnice ho pověřila pasením ovcí na Horce u Plužné, kde musel i přespávat a tak svoji vězeňkyni nemohl spatřit. Jednoho dne, když čarodějnice sbírala bylinky, přece jen se mu podařilo dostat se ke komůrce a nahlédnout do ní. Když spatřil mladou krásnou dívku byl ochoten pro její záchranu obětovat cokoliv. Přivolal Běsa, aby čarodejnici odnesl do pekla a za to byl ochoten obětovat svoji duši. Pekelník se hned zjevil a rytíř podepsal pergamen vlastní krví. Pak se odebral na Horku aby naposledy zahnal ovce a těšil se, že vše dobře dopadne. Chytrá čarodějnice, ale všechny přelstila. Běs si byl svoji převahou natolik jist, že usnul na velikém balvanu a čarodějnice vyřkla nad ním tak silnou kletbu, že Běs zesláb a byl zcela bezmocný. Dupl tak vztekle, že se jeho kopyto otisklo do skály a zmizel do pekla. Čarodějnice se však s tím nespokojila, v kámen proměnila dívku, rytíře i všechny ovce na nedaleké Horce. Kouzlo se nakonec obrátilo i proti ní a na vrchu Bezvel zkameněla i ona sama.

Jméno obce Nebušice pochází patrně z osobního jména  Nebuch (Nebuchova či Nebušova osada). Nejstarší zmínka o Nebušicích je v papežském privilegiu papeže Řehoře X. pro premonstrátský klášter na Strahově. Tomuto klášteru náležela ves až do husitských válek. Na počátku husitských bouří zabrali církevní majetek, pražané. Premonstrátský dvůr se ale zakrátko vrátil do majetku Strahovského kláštera. Klášter pak využíval tuto državu jako zástavu a tak Nebušice často střídali majitele. Třicetiletá válka zasáhla ves značně a po válkách z ní mnoho nezbylo. V roce 1680 vypukla jedna z velkých morových epidemií a strahovská vrchnost zřídila na Jenerálce morový hřbitov. Vesnice utrpěla i za pobytu Prusů na našem území v 18. století. Nebušice se začínají rozšiřovat až v 19. století. Na přelomu 19. a 20. století začínají Nebušice pomalu získávat ráz příměstské obce. Obyvatelé začínají pomalu přecházet ze zemědělství na práci v cihelnách a na stavbách v Praze. Především ve 20. století zde pak vyrůstá vetší množství rodinných domů. V roce 1968 se obec stává součástí Prahy. Dnes je MČ Praha – Nebušice součástí správního obvodu Praha 6. Název obce snad vyjadřuje, že šlo kdysi o ves lidí Nebušových. Nejstarší písemná zpráva o Nebušicích se nachází v privilegiu papeže Řehoře X. z roku 1273 pro Strahovský klášter, kterému v předhusitské době náležely. Při obléhání Prahy za třidetileté války utrpěla vesnice velké škody a ještě v roce 1654 zde bylo kromě dvou selských stavení 6 pustých domů. V 19. století se ves rozvinula do typické předměstské osady. V roce 1890 měla již na 158 domů se 1.332 obyvateli. Ve 20. století se díky autobusovému spojení dále rozrůstala o celou řadu rodinných domků a vilek.Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Nebušicích byl postaven v letech 1885-1886 v novorománském slohu. Sousoší slovanských věrozvěstů, kterým je tento kostel zasvěcen, zdobí hlavní oltář. U oltáře Panny Marie stojí křtitelnice z červeného mramoru. V chrámové věži pak visí dva zvony.  

Bývalá biskupská mincovna jako jediná dochovaná na Moravě se nachází v ulici Na Sladovnách. Založena byla v roce 1665 biskupem Karlem II z Lichtenštejna. O rok později se zde začaly již razit mince. V roce 1669 byla vyražena první zlatá medaile o váze 100 dukátů. Činnost mincovny byla ukončena koncem 18. století z příkazu Marie Terezie. Jednopatrová renesanční stavba s manýristickou fasádou kryje sedlová střecha. V polovině 90. let 20. století byla budova rekonstruována. V současné době se zde nachází expozice věnovaná výrobě mincí.

Mateřská škola Tuchorazská.