Zaměření muzea je na záchranu a udržování historických železničních dresin a jejich vystavování a provozování při historických železničních oslavách a výročích. Muzeum je přístupné převážně o víkendech a vždy po předchozí dohodě. Muzeum je umístěno v soukromém objektu na výše uvedené adrese, kde je krátká předváděcí kolej. Součástí muzea je i strážní domek se závorami. Najdete zde i sbírku historických čísel z lokomotiv, výrobních štítků z lokomotiv a vozů a další železniční zajímavosti.   Stálá expozice Drezíny a železniční vozidla z 19. a první poloviny 20. století.

Dnešní katedrála sv. Mikuláše byla založena současně se založením města. Dokončena byla na přelomu 13. a 14. století. Její tehdejší vzhled není znám. V letech 1518-1535 prošla gotickou přestavbou a svými dvěma věžemi a vysokou střechou nad hlavní lodí se stala výraznou dominantou města. Roku 1641 podlehla stavba včetně svého vybývaní zničujícímu požáru. Následně na to v letech 1641-1649 byl vystavěn nový barokní kostel podle plánů Giovanniho Ciprianiho a Francesca Canevaleho. Práce však nebyly příliš kvalitní, ještě v roce 1683 muselo být opravováno vstupní průčelí. Po zřízení biskupství se kostel stal katedrálou. Trojlodní stavba má presbytář zakončen trojboce. Po stranách presbytáře se nacházejí sakristie a obě boční lodě jsou ukončeny kaplemi. Lodní prostor oddělují tři páry hranolových pilířů. Hlavní oltář pochází z roku 1791 se starším obrazem sv. Mikuláše. Další součástí kostel je křížová cesta namlovaná v letech 1926-1928 českobudějovickým malířem Františkem B. Doubkem. V jižní lodi se nachází freska od Jana Adama Schöpfa, barokní zpovědnice a kamenná kazatelna a barokní oltář Smrti Panny Marie. V protější severní lodi najdeme barokní oltář sv. Anny a rokokovou dřevěnou kazatelnu pocházející z kajetánského kostela na Malé Straně v Praze. Kolem katedrály se rozkládal hřbitov až do roku 1784. Katedrála je přístupná veřejnosti.

O vskutku přiléhavý název se postaral největší ze tří zdejších skalních bloků – Čtyřpaličatá skála, jejíž vrchol se podle svislých puklin vytvaroval do podoby čtyř kyjovitých útvarů, lidově zvaných „palice“. Všechny skalní útvary jsou tvořené rulou, vymodelovanou mrazovým zvětráváním ve starších čtvrtohorách, s charakteristickými skalními mísami na vrcholkových plošinách. Svahy pod nimi pokrývají haldy sutí a balvanové proudy. Vrcholek Čtyřpaličaté skály, asi 50 m dlouhé a až 33 m vysoké, je přístupný.

Barokní kaple stojí na planině pod hlavním vrcholem Ovčího vrchu (698 m.n.m.) přibližně 3,5 km západním směrem od Konstantinových Lázní. Kaple Smrtelných úzkostí Kristových byla vystavěna v letech 1680-81 na místě, kde se odehrála bitva bezdružických poddaných s vrchností. Nechala ji vystavět majitelka panství Marie Františka z Heissensteinu. Za Josefa II. roku 1787 byla uzavřena. V roce 1906 na jejím místě vznikla dnešní kaple v podobě románské rotundy. Oltářní menza portál vstupu byly vytvořeny z čediče pocházejícího z nedalekého lomu na Hradišťském vrchu. Zařízení interiéru, mezi nimiž byly sochy apoštolů, Krista na Hoře olivetské, silně pozlacené svícny, bylo zničeno po roce 1945. Kousek od kaple stojí pomník již zmíněné selské rebelie. Po vydrancování zámku v Bezdružicích se asi 500 vzbouřenců uchýlilo sem na Ovčí vrch. Na střet s vojskem si podle legendy vyrobily děla z třešňových kmenů stažených železnými obručemi. Proti vojsku vedeném princem z Holštejna neměli šanci. Dne 6.5.1680 večer byl zahájen útok dělovou střelbou z protějšího vrchu Švamberk (stojí zde zřícenina hradu). Po této střelbě zůstalo na Ovčím vrchu 49 mrtvých a 20 zraněných sedláků. Na straně vojáků nebyly žádné ztráty. Tímto bojem skončila vlna selských bouří v kraji.