Hrad Rabí leží na horním toku řeky Otavy v Bavorovské vrchovině v nadmořské výšce kolem 480 m asi 10 km severovýchodně od města Sušice v těsném sousedství stejnojmenné obce. Je jednou z nejrozsáhlejších a nejlépe opevněných zřícenin nejen v našich zemích, ale i ve střední Evropě. V dobách své největší slávy měl rozlohu kolem 10.000 metrů čtverečních. Jeho hlavní hradní věž byla po karlštejnské druhá největší v Čechách. Historie hradu Jádro hradu vzniklo patrně na počátku 13. století ve formě tvrze, která měla sloužit na ochranu obchodní stezky. O prvních majitelích hradu neexistují žádné písemné zmínky. Jeho zakladateli byl pravděpodobně některý šlechtický rod z Bavorska. V literatuře se úvádí rody Bogenů a Wittelsbachů. Důvod proč založili Rabí práve příslušníci bavorského rodu je prozaický. Toto území ve 13. století Bavorsku totiž patřilo. Až koncem 13. století se toto území pravděpodobně stalo opět součástí českého státu. Usuzuje se, že v té době hrad získali páni z Velhartic. Prvními písemně doloženými majiteli byli Švihovští z Rýzmberka. Tento rod vlastnil Rabí skoro 200 let, během nichž byl hrad postupně řadou úprav a přestaveb vybudován do své konečné podoby a díky svému systému opevnění a dělovým baštám patřil k nejpevnějším v Čechách. Byla také postavena hradní kaple. V roce 1407 získal rábské panství Jan z Rýzmberka, jenž byl znám jako odpůrce husitů. Proto také husitská vojska hrad dvakrát obléhala a dobyla. Bylo to v letech 1420 a 1421. Při druhém obležení zde Jan Žižka přišel o druhé oko. Začátkem 16. století dosáhl hrad svého největšího významu. Jeho majitelem byl nejvyšší královský sudí Půta Švihovský a Rabí se stalo místem mnoha politických jednání. Obec Rabí byla povýšena na město. Švihovští jej v polovině 16. století prodali. Od té doby hrad střídal majitele a chátral. Výnos Ferdinanda III. o boření hradů z roku 1655 se Rabí sice vyhnul, avšak za třicetileté války bylo vypleněno a hrad sloužil jako zdroj stavebního kamene. V osmdesátých letech 20. století prošel hrad rozsáhlou rekonstrukcí. Dispozice hradu Nejstarší částí hradu je 26 metrů vysoká obytně-obranná věž, tzv. donjon, z počátku 14. století, která je nyní upravena jako vyhlídková. Pod touto věží vzniklo v průběhu 14. století malé hradní nádvoří s hradní studnou. Zajímavou ukázkou středověkého stavitelství jsou rabské sklepy, které se dochovaly ve velmi dobrém stavu. K vidění jsou i dochované místnosti Břeňkova paláce v němž nalezneme model hradu ve třech vývojových etapách, erby šlechtických rodů - majitelů hradu - od 14. do počátku 20. století, expozici gotických a renesančních kamnových kachlů s replikou gotických kachlových kamen a expozici archeologických nálezů z přelomu 15. a 16. století. Rabí dnes Zcela nové pojetí prostor hradního příkopu Vás překvapí svou živostí, která doplňuje krásu monumentální hradní architektury. Život dodávají nejen včely, které máte možnost spatřit netradičním způsobem, ale také expozice včelařského náčiní, ale hlavně pak divadelní představení s akrobatickými vystoupeními, plnými oduševnělého a milého poučení. Přijeďte se i Vy podívat na největší včelu světa, letové produkce mírumilovných včelstev s možností zakoupit med a jiné včelí dobroty. Hradní konírna poskytuje prostor k pořádání společenských akcí, koncertů a svatebních obřadů. Dále nabízíme pronájem hradních prostor pro společenské i soukromé akce. Svatební obřady jsou pořádány v sobotu a jejich garantem je v případě klasického civilního obřadu Obecní úřad Rabí. Tipy na výlet Mnoho k vidění je v nedalekých Horažďovicích a jejich okolí. Najdete zde zříceninu hradu Prácheň, masné krámy, zámek, městské opevnění včetně Prachatické brány. Nedaleko Rabí najdete i zříceninu hradu Budětice. Rosenauerův mlýn najdete u Velké Hydčice. Ubytovat se můžete v Horažďovicích.  

Kozákov (744 m) je výrazná dominantou Českého ráje. Tyčí se nad údolím řeky Jizery v okrese Semily. Z Kozákova je nádherný výhled na rozmanitou a krásnou přírodu Českého ráje a také na celý severní pás našich hor.  Tento výhled je od roku 1995 ještě krásnější, protože turisté mohou pro rozhlížení využít nové víceúčelové věže. Zdálo by se logické, že historie vyhlídkových staveb na Kozákově bude mnohem starší. Pravda je to ovšem jen částečně. Předešlé rozhledny a vyhlídková místa na Kozákově byla jen v oblasti návrhů, plánů a snů. První projekt rozhledny na Kozákově vypracoval z pověření odboru KČT v Turnově malíř Jan Prousek. Jeho představa byla vybudovat vyhlídkovou věž spojenou s kaplí zasvěcenou věrozvěstům Cyrilu a Metodějovi. Nápad se setkal se souhlasem a roku 1902 byl založen stavební fond. Ovšem úmrtí rodáka z blízkých Semil Františka Ladislava Riegera roku 1903 plány pozměnilo. Vznikla totiž idea postavit na Kozákově na jeho počest mohylu. Ta měla být vysoká 28 metrů a sloužit zároveň i jako vyhlídka. Náklady byly odhadovány na 80 až 100 tisíc korun a ty se nepodařilo nikdy sehnat. Po dlouhých osmi letech se KČT vrátil opět k původní myšlence, která by byla doplněna turistickou chatou. Jenže nadcházející válka plány překazila. Válka skončila, vznikl samostatný stát a myšlenka stavby výletního objektu na Kozákově se vrátila opět na pořad dne. Místní podnikatelé, turisté a úřady spojily své síly a 24. června 1928 byla slavnostně otevřena Riegrova chata. Podle některých pramenů sloužila turistům v období 20. let, dřevěná provizorní věž, vysoká cca 12 metrů.  Plány na stavbu skutečné rozhledny byly odsunuty jen do teoretické roviny.  Osud chaty také nebyl zrovna růžový. Chata sloužila turistům až do 2. sv. války. Po válce byla v majetku různých tělovýchovných organizací, posléze podniku Restaurace a jídelny. Bylo zde také ubytováno vojsko. Právě vojenská přítomnost na Kozákově znamenala paradoxně splnění snu mnoha generací o postavení rozhledny. Armáda zde chtěla v roce 1993 postavit vojenský spojovací uzel a KČT v Semilech učinila nabídku, že by věž byla pojata jako víceúčelový objekt s dvěma vyhlídkovými plošinami. KČT souhlasil a výstavba věže byla zahájena v květnu 1994. Slavnostního otevření se konalo 22. dubna 1995 za účasti téměř dvou tisícovek lidí. Na horní plošinu, 48 metrů nad zemí, jsou umístěny antény. Turisté mohou po 120 schodech vystoupat na plošinu ve výšce 24 metr, která nabízí rozsáhlý kruhový výhled. Spatřit lze Trosky, Bezděz, Krkonoše, Jizerské hory, České Středohoří, Český ráj a Orlické hory. Při dobré viditelnosti lze dohlédnout až na pražský Petřín.  

S výstavbou kostela povýšeného koncem 14. století na děkanský se počítalo hned při založení města. Jeho původní podoba není známa, ale byl jistě mnohokrát skromnější. Jak měšťané bohatli mohli si zejména v klidných časech vlády Karla IV. dovolit financovat mnohem větší svatostánek. Kostel sv. Vavřince vynikal nad průměr své doby. V dalších staletích několikrát vyhořel a byl téměř zničen. Jeho současná podoba je výsledkem puristické přestavby z konce 19. století. Kostel má rozlehlé trojlodí s dlouhým kněžištěm. Stěny chrámu pokrývá působivá secesní výzdoba a řada figurálních scén. Hlavní oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie je z roku 1728 od Petra Brandla. Barokní oltář byl zakoupen v roce 1787 ze zrušeného cisterciátského kláštera v Sedlci u Kutné Hory. Obraz vysoký 6,85 m znázorňuje P.Marii vstupující na nebesa sledována udivenými a v úžasu gestikulujícími apoštoly nad jejím opuštěným hrobem. Děj pak pokračuje v plastické výzdobě oltáře nad obrazem, kde sedí sv. Jan Křitel, pohled P.Marie ovšem směřuje až ke svaté Trojici, odkud na ni shlíží její syn. Mistrovské Brandlovo dílo je řazeno k největším skvostům barokního umění ve východních Čechách. Většina zbylého vybavení je novodobá, dochovala se jen gotická křtitelnice z roku 1499 ulitá Ondřejem Ptáčkem a v boční kapli sv. Jana Křtitele socha Madony z počátku 16. století.

Ze židovských památek v Jiřicích se do dnešní doby dochoval jen tento malý židovský hřbitůvek na jihovýchodním okraji obce, ve směru na Troskotovice je potřeba odbočit vlevo, kde se v menším lesíku při bažantnici tento nenápadný hřbitůvek nachází.Barokní synagoga z roku 1837 byla zbořena v 50. letech 20. století a na jejím místě dnes stojí pošta. Stejně tak podlehl židovský hřbitov stojící blíže návsi. Většina z přibližně 70 náhrobků na dochovaném hřbitově je poškozena, z ohradní zdi zbyly jen základy. Od roku 1999 se postupně snaží o rekonstrukci hřbitova, který je volně přístupný skupina mladých lidí převážně z organizací Mládež pro interkulturní porozumění a Junge Aktion.