Renesanční zámek Hrubý Rohozec, se nachází na severním okraji Daliměřic, dnes části Turnova, v Libereckém kraji. Na místě dnešního zámku, na pravém břehu řeky Jizery, stál kdysi hrad Rohozec. Z východní strany byl chráněn strmým srázem, na ostatních stranách měl hluboké příkopy, které dodnes naznačuje terén kolem současného zámeckého parku. Z původního hradu se nám dochovala do skály tesaná sklepení s gotickým ukončením portálů a okének pod dnešním zámkem. Od hradu k zámku Původní hrad Rohozec byl založen kolem roku 1280 zřejmě Jaroslavem z Ralska a jeho synem Havlem Rybou z rodu Markvarticů. Ti o něj díky sporů z králem Václavem IV. přišli a hrad se stal královským majetkem. Hrad patřil Královské komoře do roku 1422, kdy ho získali páni z Michalovic. Když Jindřich, poslední mužský člen rodu padl ve službách Jiřího z Poděbrad, dostal se Rohozec do držení jeho sestry Magdaleny a jejího manžela Jana Tovačovského z Cimburka. Roku 1506 byla zahájena přestavba na pohodlnější šlechtické sídlo lichoběžníkového půdorysu. Bašty byly zrušeny, příkopy proměněny v zahradu. Tyto stavební úpravy probíhaly v duchu vladislavské gotiky. Od roku 1534 ho vlastnili opět Vartemberkové, kteří jej přestavěli na renesanční zámek. Stěny byly vyzdobeny sgrafity a v nádvoří byly vybudovány arkády. Po porážce českých vojsk na Bílé hoře připadl zámek Albrechtu z Valdštejna, který ho daroval svému válečníkovi Mikuláši Desfoursovi. Původem valonský šlechtický rod vlastnil zámek až do roku 1945, kdy byl zestátněn. Za Desfoursů dostal Rohozec přídomek Hrubý. Také se zapsali do architektonické podoby, kdy nejdříve provedli drobné barokní úpravy a roku 1822 poslední v pseudogotickém slohu s klasicistními fasádami. Zámek dnes Ze zámeckých místností se nám dochovaly dvě knihovny, zelený salón s původním dobovým vybavením a jídelna. V jídelně a v obrazové galerii najdeme podobizny členů rodu Desfoursů. Zbývající přístupná část zámku zahrnuje expozice připravené ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze. Zdejší místnosti nám poskytují přehled o kultuře bydlení a odívání za renesance, baroka, rokoka, klasicismu a dalších stylů 19. století až po secesi. Díky svým častým přestavbám je Hrubý Rohozec unikátní ukázkou vývoje stavebních slohů. Tipy na výlet Na výlet se můžeme vydat na zříceninu hradu Kozlov, zříceninu skalního hradu Kavčiny, Muzeum Českého ráje v Turnově, Dlaskův statek nebo třeba chrám Narození Panny Marie. Za návštěvu stojí i romantický zámek Hrubá Skála nebo skalní hrad Drábovna. Ubytovat se můžete v Hrubé Skále nebo v Turnově.  

Mánsův most. Mánesův most přes Vltavu spojuje Malou Stranu, Klárov, se Starým Městem, Alšovým nábřežím. V současné době slouží pro automobilový provoz, tramvaje a pro pěší. Stavba Mánesova mostu. Most byl vybudován v letech 1911 – 1914 podle projektu F.Mencla a A.Nového a architektonického řešení M.Petrů na místě železné vysuté lávky. Je betonové konstrukce se čtyřmi klenbami o rozpětí 38,25 a 41,80 m. Šířka mostu je 16 m. Pilíře mostuu jsou zdobeny reliéfy F.Bílka, J.Machatky aj. Štursy. Na Staroměstské straně je výzdoba mostu doplněna fontánami a chrliči E. Halmona. Povodní lávku do dnes připomíná mýtný domek na Klárově a ulice U železné lávky, která spojuje nábřeží E.Beneše s Kosárkovým nábřežím. Pojmenování Mánesova mostu. Nedaleko úpatí mostu, na Alšově nábřeží, stojí socha J.Mánese po kterém je most pojmenován.

Kostel založil v roce 1360 Karel IV. pro klášter řádu servitů. Po zrušení kláštera v roce 1783 byl kostel regotizován stavitelem B. Gruberem. Ten zde také ve stejné době postavil špitál.

V zahradě proslulého dobříšského zámku se nachází most z roku 1864, jenž se také názývá čertův. Tento název zřejmě kromě pověsti dostal také podle materiálu ze kterého je zhotoven. Most dlouhý 36 metrů a široký 6 metrů byl postaven ze strusky, neboli odpadu při zpracování železné rudy v nedaleké Staré Huti. Je velmi černý a povrch díky jedinečně použitému materiálu vytváří dojem jako by nebyl ani z tohoto světa. Svojí výškou 7,1 metru překonává terénní nerovnost s absencí vodního toku což přidává na jeho tajemnosti. Stojí údajně na místě, kde kdysi dávno pomohl čert místnímu ševci. Nechal přes údolí padnout obrovský kmen stromu a umožnil tak ševci přejít na druhou stranu přes rozvodněný potok.