Žalý, zalesněný vrch mezi Beneckem a Vrchlabím, je znám především jako středisko zimních sportů. Na jeho svazích se nachází Ski Areál Herlíkovice. Kopec má vrcholy vlastně dva – severní Zadní Žalý (1036 m) a jižní Přední Žalý (1019 m). A právě na nižším vrcholu stojí kamenná, 18 metrů vysoká, rozhledna. Má svou atmosféru a historii, která na Vás dýchá od prvního do posledního schodu jejího točitého schodiště.     Není to ovšem první vyhlídková stavba na kopci Žalý. Ta první zde byla zbudována pravděpodobně již v roce 1836. Byla to jednoduchá dřevěná konstrukce. Okolní stromy ji brzy přerostly, a proto se roku 1888 rozhodl na jejím místě vybudovat německý Krkonošský spolek 15 metrů vysokou, železnou rozhlednu. Nikdy však kvůli technickým závadám nebyla zpřístupněna a němečtí turisté věž po roce rozebrali. Vedle věže nechal postavit hrabě Jan Harrach, majitel zdejšího panství a velký podporovatel české turistiky, restauraci s dřevěnou verandou. Roku 1890 zde byla přistavěna dřevěná restaurace s verandou. Sloužila do roku 1900, kdy vyhořela. V obnovené podobě fungovala do roku 1943, kdy zanikla. Hrabě se po přímluvě jilemnické odboru KČT ujal i myšlenky postavit na Žalém novou rozhlednu. To je již ta dnešní kamenná. Celou stavbu financoval, dal jí název Rozhledna Františka Josefa a slavnostně ji otevřel 7. září 1892. V 90. letech prošla rozhledna drobnou rekonstrukcí a v roce 1999 se na jihozápadním rohu objevily první antény, které bohužel trochu kazily vzhled.Osmnáct metrů vysoká stavba nabízí jeden z nejkrásnějších panoramatických rozhledů v Krkonoších.  Máte-li štěstí na počasí, v dáli uvidíte charakteristickou siluetu Ještědu, na severu Medvědín, Špindlerův mlýn, trochu západněji pak Kotel. Na severovýchodě se rozprostírá Luční hora a samozřejmě Sněžka. Čistě východním směrem můžete vidět Strážné. Výhled do vnitrozemí zase nabízí siluety Ještědu, Bezdězu, Ralska, Trosek i Zvičiny. Abyste si tuto krásu mohly patřičně vychutnat, stačí maličkost. Vystoupat po jejích 92 schodech. Je otevřena denně od 10 do 16 hodin.

V dolní části náměstí v Čechticích stojí dominanta obce barokní zámek ze 17. století. Historie zámku Původně zde stávalo sídlo, které vyhořelo roku 1642. Na stejném místě si nechal v letech 1656 - 1658 čechtický pán hrabě z Holleweilu vystavět nový zámek, který nebyl nikdy zcela dokončen. Ke konci 17. nebo začátkem 18. století byla budova prodloužena o západní křídlo. Na zámku sídlila většina pozdějších majitelů, od roku 1702 např. Jan Leopold Donát z Trautsonu a Falkenštejna. V roce 1766 je uváděn jako majitel panství Karel Josef von Palm-Gundenfingen a po roce 1841 zde sídlili Auerspergové. Právě od nich obec zámek odkoupila v roce 1926, aby jej přeměnila v místní školu, která zde působila do roku 1996. V současné době má zámek svého majitele a slouží jako školicí a relaxační centrum. Zámek nabízí ubytování, stravování i sportovní vyžití pro firemní setkání nebo semináře. Objekt prošel rozsáhlou, ale jednoznačně účelovou rekonstrukcí, která zachovala historický ráz zámku, avšak vnitřní prostory přizpůsobila potřebám seminárního centra. Zajímavá a historicky hodnotná jsou původní vrata průjezdu nebo citlivě restaurované původní dveře, které slouží svému účelu dodnes. Dispozice zámku   Čechtický zámek je barokní trojkřídlá, jednopatrová budova s průjezdem a balkónem uprostřed středního křídla. Střední křídlo, východní křídlo a část západního křídla vznikly v první etapě výstavby zámku. Zbývající část západního křídla je raně barokní a byla postavena později. Nádvorní strany křídel jsou zdobeny arkádami. Střechu středního křídla doplňuje v ose věžička s hodinami. Tajemství zámku Jako každý zámek i Čechtice mají své tajemství. Zde je drží zejména zámecká sklepení. Kdysi prý odtud vedla tajná chodba, podle pověsti až k Velkému kameni. Skutečně tu ze sklepení chodba vede, vchod do ní je bohužel dnes již zazděný, a proto se zde nabízí prostor tajemným pověstem zámku. V regionu můžete také navštívit rozhlednu na hoře Blaník a na Malém Blaníku zříceninu kaple sv. Máří Magdaleny. Ubytovat se můžete například v Louňovicích pod Blaníkem.

Moravská Třebová, je město, ležící na pomezí Čech a Moravy. Historicky náleží na moravskou stranu česko-moravské zemské hranice. Ovšem díky správní reformě je součástí Pardubického kraje v okrese Svitavy. Městečko ležící ve zvlněné krajině má asi 12000 obyvatel a z jihu ho obtéká říčka Třebůvka. Město bylo založeno ve druhé polovině 13. století českým šlechticem Borešem z Rýzmburka, nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1270. Je to typické město z dob německé kolonizace založené na zelené louce. Vyznačuje se téměř pravidelným čtvercovým půdorysem se zaoblenými rohy, čtvercovým náměstím a pravoúhlou, šachovnicovitě uspořádanou sítí ulic. Podoba Moravské Třebové je dána historickým vývojem, velkou roli v jeho podobě sehráli vzdělání majitelé města. Nejdřív doba Ladislava z Boskovic po roce 1486 a zejména za vlády Žerotínů v 16. a 17.století. Za jejich vlády byla postavena řada staveb a uměleckých děl, město bylo centrem humanistické vzdělanosti a dostalo přízvisko Moravské Atény. Příležitost k přestavbám poskytly velké požáry v letech 1509 a 1541, po kterých město bylo na stejném místě obnoveno. Bohaté měšťanstvo, většinou bohatí soukeníci a pláteníci německého původu, přestavělo své domy na patrové z kamene a cihel. Byly zpevněny i městské hradby. Ve stejné době byl přestaven hrad na renesanční zámek, přestavba trvala poměrně dlouhou dobu a byla dokončena až za Ladislava Velena ze Žerotína, humanisty který po studiích na západoevropských univerzitách a svém návratu do Moravské Třebové, pozval ke svému dvoru řadu významných umělců té doby. Po odchodu posledního protestantského Žerotína v roce 1621 do exilu zažívalo město úpadek. Novými majiteli se stali katoličtí Lichtenštejnové. Požáry a následná třicetiletá válka i později probíhající barokní a klasicistní přestavby značně změnily jeho renesanční vzhled. Do roku 1945 byla Moravská Třebová součástí německého jazykového ostrova zvaného Hřebečsko  a v jejím hospodářském životě vždy dominovala textilní výroba.I přes strasti kterými muselo městečko projít je velmi krásné a zachovalé. Je v něm k vidění celá řada památek a také bylo roku 1980 vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Zámek, přestavěný za Žerotínů do renesanční podoby, roku 1840 vyhořel. Zachovalo se jen manýristické arkádové předdvoří a zejména jedna z nejstarších rene¬sančních památek dochovaných na sever od Alp - zámecký portál z roku 1492. Zámek je postupně rekonstruován. V centru je dochována celá řada architektonicky cenných měšťanských domů. Obdiv si zaslouží  především domy renesančních s mazhausy a vstupními portály. Na náměsti stojí pěkná radnice. Původně pozdně gotická a v renesanční slohu přestavěná. Hodnotná umělecká díla jsou zachována i z období baroka, kdy ve městě působili vynikající umělci jako J. T. Supper, J. Pacák a další. Baroko představují kostel Nanebevzetí P. Marie  z roku 1726, Loretánská kaple zdobená freskami, dále je ve městě ranně barokní františkánský klášter s klášterním kostelem sv. Josefa a morový sloup. Na východním okraji města, na Křížovém vrchu s kalvárií, je ojedinělý soubor renesančních kamenných náhrobků a pozdně gotický kostel Nalezení sv. Kříže. Z vrchu jsou pěkné výhledy na město a okolí.

Skanzen ve Vysokém Chlumci, zařízení záchranného typu, uchovává cenné památky venkovské architektury, které dokládají vývoj lidového domu od poloviny 18. století do počátku 20. století na území Středočeské pahorkatiny a ve středním Povltaví. Do přírodního areálu v údolí potoka jsou od roku 1999 postupně přenášeny obytné, hospodářské, technické a drobné sakrální objekty ohrožené na původním místě zánikem. Interiérové expozice přibližují způsob bydlení na vesnici na přelomu 19. a 20. století. Součástí nabídky jsou pravidelné sezonní výstavy s tematikou lidového stavitelství a života ve venkovském prostředí. Stálá expozice Dům z Obděnic, dva špýchary z Počepic, vodní pila z Dolní Sloupnice, špýchar z Ratiboře, včelín ze Sedlčan, roubený dům z Arnoštovic, roubený dům s černou kuchyní z Mašova Skanzen Vysoký Chlumec je pobočkou Hornického muzea Příbram.