Most přes Rokytku v Praze 9 Libni. Ulice Podvinný mlýn.

Hlávkův most přes Vltavu a ostrov Štvanici spojuje Holešovice s Karlínem. Je určen pro automobilovou a tramvajovou dopravu a pro pěší. Důvod stavby Hlávkova mostu Potřeba mostu vyšla z postavení Ústředních jatek v Holešovicích v letech 1890-1895, jeho stavba souvisela rovněž se současnými plány regulace toku řeky Vltavy v těchto místech, včetně rozhodnutí o postavení elektrárny na ostrově Štvanice. Pro složitost příprav a projednávání návrhů byl tak v roce 1900 postaven alespoň provizorní most dřevěný. Součástí tohoto provizoria byly i dva betonové obklouky, později odstraněné při stavbě mostu. Teprve v letech 1910-1912 bylo provizorium nahrazeno definitivním mostem. Na průběhu jeho projektování a budování se projevil spor koncepcí mostu se železnou konstrukcí a mostem betonovým. Starší část mostu mezi Štvanicí a Novým Městem je ještě železné obloukové konstrukce postavena v letech 1908-1910 a je zároveň posledním železným mostem v Praze. Druhá část mezi Štvanicí a Holešovicemi je již betonová postavená v letech 1910-1911 podle plánů ing. Františka Mencla a arch. Pavla Janáka. Byl první velkou betonovou stavbou. Kamenný obklad je použit pouze na spodních částech pilířů, ostatní části včetně výzdoby jsou z betonu či umělého kamene. Pro shrnutí. Původní most tedy byl postaven ve dvou etapách. V první, v letech 1908 – 1910, to byl železný most z Karlína na Štvanici. Ve druhé, v letech 1910 – 1912, to byl k tomuto mostu napojen betonový most z Holešovic na štvanici. Významná rekonstrukce Hlávkova mostu V letech 1958 – 1962 by most rekonstruován. Jižní, kovová část mostu, byla odstraněna a nahrazena mostem železobetonovým. Vozovka celého mostu byla rozšířena na 28 m. Plavby po Vltavě Hlávkův most je posledním mostem, ke kterému se v Praze dostanete na vyhlídkových plavbách lodí. Lodě se zde obrací a plují zpět do přístaviště k Čechovu mostu. Dále plují jen lodě Pražské paroplavební společnosti do zoo. Výzdoba Hlávkova mostu Most je vyzdoben reliéfy B.Kafky a L.Kofránka, medailony od J.Mařatky a O.Gutfreunda a na severním úpatí sochami Práce a Humanita od J.Štursy. Spojuje s oběma břehy také ostrov Štvanici. Název most nese po staviteli Josefu Hlávkovi.  

Barrandovský most přes Vltavu spojuje Hlubočepy s Braníkem. Byl postaven v letech 1978 - 1983. Most má šest polí o rozpětí 34,66 až 72 m, je 352 m dlouhý, široký 40 55 m, vysoká 15 m a jeho celková plocha činí 15 600 m. Tvoři ho dvě samostatné konstrukce a klene se přes Vltavu pod úhlem 53º. Původně, po uvedení první části do provozu v roce 1981 až do roku 1990 se most jmenoval Antonína Zápotockého. Od roku 1990 do současnosti je pojmenován po části lokality Barrandov. Její název je odvozen od jména francouzského geologa a paleontologa Joachima Barranda. Barrandovský most je největším mostem v Praze a je určen pro automobilovou dopravu a pro pěší.

Zříceniny hradu Veliš se nachází na dominantním čedičovém kopci u Jičína. Historie hradu Hrad dal pravděpodobně vystavět na přelomu 13. a 14. století král Václav II. Poprvé je zmiňován roku 1316, kdy jej Jan Lucemburský zastavil Půtovi z Frýdlantu. Roku 1327 získali zdejší panství páni z Vartenberka, zprvu zástavně a od roku 1337 dědičně. Poslední Vartenberk na Veliši, Jindřich byl zasnouben s Kunkou Ptáčkovnou z Pirkenštejna. Několik dní po smrti Kunky, ke které došlo ještě před svatbou, bojoval Jindřich na panské straně v bitvě u Lipan, byl těžce zraněn a ještě téhož roku na podzim umírá. V pol. 15. století se v držení hradu vystřídalo v krátkém sledu několik rodů, až jej roku 1487 koupil Mikuláš st. Trčka z Lípy. Z rodu Trčků měl o rozvoj Veliše největší zásluhy Vilém Trčka, známý válečník. Ve 2. pol. 16. století přestavěl hrad v mohutnou pevnost, která podle B. Balbína odporovala dobře i nájezdům švédských vojsk. Roku 1595 odtáhl Vilém v čele tisíce ozbrojenců proti Turkům do Uher, kde se vyznamenal v četných bojích. Na Veliš se však již nevrátil. Zradou zpronevěřilé posádky města Egeru byl vydán do tureckého zajetí, v němž zahynul. Roku 1606 koupil velišské panství od Jana Rudolfa Trčka z Lípy Jindřich Matyáš Thurn, přední vůdce českého stavovského povstání. Po bělohorské bitvě uprchl s Fridrichem Falckým za hranice a v nepřítomnosti byl odsouzen ke ztrátě hrdla, cti i statků. Zkonfiskované panství získal roku 1623 Albrecht z Valdštejna, který z nedalekého Jičína učinil střed svého knížectví. Po Valdštejnově pádu získal Veliš roku 1636 hrabě Jindřich Šlik. Hrad se stal terčem několika útoků švédského vojska, a přestože byl bráněn jen malým počtem císařských vojáků, vždy odolal. Jeho zdi však padly roku 1658, kdy na císařský rozkaz byl hrad rozbořen a postupně rozebrán na stavební materiál. Zkázu zbytku hradu dovršilo po roce 1879 rozšíření zdejšího čedičového lomu. Podoba hradu Hrad stál na oválném vrchu kopce. Hradu patrně dominovala čtverhranná, obytná věž. Druhá věž při vstupu do hradního jádra byla okrouhlá. Značná část hradního jádra zanikla. Nejzachovalejší jsou dnes zbytky vnějšího dělostřeleckého opevnění. Tvořily ho masivní dělostřelecké bašty. Zbytky hradní zříceniny jsou volně přístupné. Tipy na výlet Vděčným místem na výlet jsou jistě Prachovské skály. Poblíž najdeme také zříceninu hradu Brada, rozhlednu Čeřovka nebo zámek Jičíněves. V Jičíně je možné navštívit zámek Jičín nebo Regionální muzeum a galerii. Za návštěvu stojí i barokní kaple Loreta u Podhradí. V Jičíně najdete ubytování.