Skromné pozůstatky skalního hradu Střmen se nacházejí v Teplických skalách 2 km západně od Teplic nad Metují. Historie hradu Zakladateli hradu byli páni ze Skalice, kteří vlastnili také nedaleký Adršpach a hrad Vízmburk. Své jméno získal zřejmě podle jejich erbu, na němž byl vyobrazen třmen. Hrad je uveden v Majestas Carolina krále Karla IV., jinak je v písemných pramenech uváděn výjmečně. Kolem roku 1362 je v držení Tase z Rýzmburka. Hrad často střídal majitele a obecně se soudí, že se nakonec stal jedním ze sídel loupeživých rytířů. V roce 1447 byl hrad vyloupen a rozbořen Slezany. V roce 1534 je v zemských deskách uváděn jako zbořený a v roce 1607 dokonce jako pustý zámek. Písemnosti uvádějí, že stavebního materiálu z hradu bylo použito při stavbě obydlí vesnice Třmeny (od roku 1836 Kamenec). Podoba hradu Podstatná část hradu byla upravena ze skalního masívu. Také hradní věž tvořil upravený a otesaný skalní útvar se zářezy pro usazení trámů, na kterých ležely dřevěné pavlače a můstky. Menší skalku před skalní věží zabral opevněný srub spojený s věží dřevěným mostem. Dnes hrad připomínají jen otesané skalní stěny, zářezy pro trámy a zbytky schodů. Na nejvyšší skále, kde stávala hradní věž je dnes upravená vyhlídková plošina, poskytující rozhled na Adršpašsko-teplické skály. Přístup sem vede nejdříve novějším ocelovým schodištěm a posléze již starším železným žebříkem. Výstup s ohledem na větší množství schodů je trochu náročnější. Tipy na výlet Vydat se odsud můžete třeba na skalní hrad Skály, Adršpašské jezírko, Adršpašské skály nebo Adršpašskou ozvěnu. Křížový vrch Vám nabídne rozhled po okolí. U Police nad Metují můžete navštívit skalní bludiště Ostaš, skalní puklinu Sluj českých bratří nebo městské muzeum. V Teplicích nad Metují najdete i ubytování.

Dobře zachovalá věžovitá tvrz Dráchov se nachází poblíž areálu zemědělského družstva na severním okraji stejnojmenné obce, ležící 3 km jižně od Soběslavi. Tvrz není přístupná. Dráchovskou tvrz postavili vladykové z Dráchova v průběhu 14. století. V roce 1353 se zde připomíná Oldřich z Dráchova a po něm Přibík. Jejich potomci zde sídlili s krátkými přestávkami až do roku 1505. V tomto roce prodali bratři Ctibor, Hynek a Václav z Dráchova ves s tvrzí Kateřině z Minsterberka. Kateřinina dcera pak Dráchov přinesla věnem svému manželovi Adamovi z Hradce, který jej přičlenil ke svému řečickému panství. Tvrz později sloužila jako sýpka. Věž tvrze je téměř pravidelného čtvercového půdorysu s novou střešní krytinou. Tipy na výlet V nedaleké Soběslavi najdete Blatské muzeum s národopisnými expozicemi. západně od Soběslavi u obce Záluží stojí za návštěvu skanzen. Tamtéž můžete navštívit také Blatskou kovárnu a loutkářské muzeum. Zajímavá jsou také rašeliniště  Borkovická Blata. Ubytování najdete v Soběslavi. M.K.

Sezimovo Ústí je město se zhruba 7300 obyvateli, ležící v Jihočeském kraji v okresu Tábor, mezi Planou nad Lužnicí a právě Táborem. Město leží na pravém břehu řeky Lužnice a prochází jím důležitá mezinárodní silnice E55, která ho rozděluje na dvě části, které mají rozdílnou historii i vzhled. Sezimovo Ústí I, které leží na západní straně u Lužnice je historickou částí města, vzniklo již ve 13. století, bylo zničeno během husitských válek a v 19. století opět vystavěno. Sezimovo Ústí II., situované na východní straně silnice, vzniklo jako dělnická kolonie během průmyslového rozvoje, který se započal roku 1939.Sezimovo Ústí I bylo prvně uváděno pouze jako Ústí a to poprvé roku 1250. A týká se zasvěcení tamního klášterního kostela sv. Dominikovi. Později bylo dáváno do souvislosti se Sezemou z mocného šlechtického rodu Vítkovců, a proto bylo nazýváno Sezimovým Ústím. Postupem doby dosáhlo město svojí vrcholně středověké podoby s domem Pánů z Ústí, klášterem, kostelem a farou, špitálem a třemi předměstími. Jeho vrchol a pád přišel s Husitskou revolucí. Nejdříve se stalo centrem dění, kdy roku 1413 pobýval na blízkém Kozím hrádku mistr Jan Hus. Zde též sepisuje své hlavní dílo De ecclesia. Po jeho upálení roku 1415 v Kostnici, v Sezimově Ústí vznikla nejstarší husitská obec. Konec původního města přišel v roce 1420, kdy sami husitští obyvatelé město vypálili zřejmě z vojensko-strategických a také z náboženských důvodů a zanechali zde vše, co připomínalo staré časy. Již předtím bylo obyvatelsko Ústí přesídleno na nedalekou skalní ostroh s hradem, hradištěm a se zříceninami stejnojmenného města a nové sídliště dostalo jméno podle bliblické hory Tábor. Ústecké spáleniště pustlo, zarůstalo travou a křovinami. Sezimovo Ústí se stalo významným archeologickým nalezištěm, které vydalo svědectví o životě lidí zpočátku 15.století. Byl odkryt úplný unikátní půdorys ústeckého předměstí. Nové město s celými usedlostmi, řemeslnickými dílnami, studnami i trativodním kanalizačním systémem. Není divu, že Sezimovo Ústí je nazýváno českými Pompejemi. Dnešní Sezimovo Ústí 1, bylo obnoveno roku 1828. Jeho dnešní podoba je tvořená domky se zahradami a množstvím zeleně, zasazené do příjemného prostředí krásné přírody. Dominantou historické části města je Husovo náměstí. Již v 19.století byla vystavěna škola a kostel.Sezimovo Ústí 2 vzniklo na místě pozemků městského dvora zásluhou podnikatelských aktivit Tomáše Bati. Tento zlínský podnikatel si zvolil toto místo pro výstavbu svého závodu a rozhodl se, jak bylo jeho zvykem, zde vybudovat pro své dělníky nové město. V roce 1939 bylo započato s výstavbou velkého strojírenského závodu MAS (Moravské akciové strojírny), nyní Kovosvitu. V jeho sousedství současně vyrostl nejen kulturní a zároveň obchodní dům, dnes hotel, ale i moderní sídliště pro zaměstnance, architekturou podobné zástavbě ve Zlíně, tzv. Baťovské domky. Po druhé světové válce došlo k rozvoji obce zejména budováním dalších průmyslových závodů.Dnešní Sezimovo Ústí je vyhledávaným turistickým cílem, zejména pro osobnost druhé československého prezidenta Edvarda Beneše. Který měl v historické části letní sídlo, ve kterém často pobýval a také zde 3.září 1948 zemřel. Jeho odkazu se návštěvníci mohou poklonit na několika místech. Celoročně přístupný je park s hrobkou, kde je prezident spolu s manželkou pochován. Památník Dr. E. Beneše ve vile, kde lez navštívit pracovnu úmrtní pokoj, je přístupný jen ve dnech státních svátků a dnech osobních výročí manželů Benešových. V roce 2005 byl otevřen také nový Památník Dr. E. Beneše - přístupný denně od května do září. Necelé 3 km od města se v lesích nachází další důvod proč město navštívit, zřícenina Kozího hrádku. Sezimovo Ústí je rovněž dobrým výchozím bodem pro návštěvu dalších pamětihodností a zajímavostí v blízkém či vzdálenějším okolí. Jsou to hrady Kotnov v Táboře, dále Šelmberk, Choustník a Příběnice. Blízké zámky jsou v Bechyně a Starý zámek u Borotína. Unikátní technické dílo jako je Stádlecký řetězový most. Příroda kolem Sezimova Ústí je vhodná pro pěší turistiku, cyklistiku nebo projížďku na koni. K návštěvě lákají i přírodní zajímavosti - Přírodní památka Luční, Chýnovská jeskyně, Botanická zahrada v Táboře nebo naučná stezka Borkovická blata. Lákavá je rovněž v letních měsících řeka Lužnice.

Městské muzeum ve Stříbře sídlí v prostorách bývalého minoritského kláštera.  Muzeum se svou sbírkovou činností zaměřuje na historii dolování na Stříbrsku, mineralogii a archeologii. K vidění je také expozice věnovaná stříbrským ostrostřelcům, přírodovědě, etnografii a umění. V přízemí budovy kláštera je zpřístupněna křížová chodba. Zde jsou odkryty dva gotické portály a další architektonické prvky. Na křížovou chodbu navazuje torzo kostela sv. Máří Magdalény.V budově je vedle muzea i informační centrum a galerie. Stálá expozice Mineralogie, historie dolování ve Stříbře etnografie, archeologie, užité umění, zbraně, obrazy, sochy.