Jednoduchá kamenná pamětní deska na počst zakladatele Průhonického parku hraběte Taroucy Arnošta Emanuela Silvy. Je umístěna v Průhonickém parku.

Dominantou města je pozdně gotický katedrální chrám sv. Barbory, který je společně s historickým jádrem města a kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Byl založen již roku 1388 a prvním stavitelem chrámu byl Jan Parléř, syn stavitele chrámu sv. Víta v Praze Petra Parléře. Za husitských válek byla stavba přerušena, a to až do roku 1482, kdy se stavby ujal další slavný stavitel Matěj Rejsek. Když poklesla těžba stříbra byl v roce 1558 chrám uzavřen provizorní zdí. Roku 1626 byl chrám předán do správy jezuitům a částečně přestavěn v barokním slohu. Poté zůstal více než 300 let nedokončen. Až v období let 1884 – 1905 byl chrám dostavěn do podoby, ve které ho můžou návštěvníci vidět dnes. Chrám byl zasvěcen patronce horníků, sv. Barboře, a jeho interiér byl vyzdoben několika pozoruhodnými freskami s báňskou tematikou.

Přírodní vyhlídka s názvem Juliina se nachází zhruba 2,5 km severovýchodně od Mimoně pod vrchem Ralsko. Z vyhlídky skalního bloku je omezený výhled, hlavně jihozápadním směrem na Mimoň.

První zmínky o Vinoři pocházejí z 11. století, kdy zde bylo slovanské hradiště, které patřilo vyšehradské kapitule. Název je odvozen od vína, které se zde pěstovalo. K Praze byla Vinoř připojena v roce 1974.