Dřevěný kostelík pocházející z konce 17. století nebyl postaven zde v Kunčicích, ale v podkarpatské obci Hliňanka. Z této obce jej zakoupil pane Šebela ředitel Báňské a hutní společnosti v Ostravě. Údejně za něj zaplatil zhruba 24.000 Kč, ale šlo spíše o účat za dopravu rozloženého kostelíka. Tady v Kunčicích byl opět složen, drobně opraven a zprovozněn kolem roku 1931. Jako první obřad se zde konala svatba Šebelovy dcery s hrabětem Larischem. V 80. letech 20. století prošel kostelík náročnou opravou, při které byl navíc zvednut a opatřen podezdívkou. Dřevěný kostelík s krytým ochozem má tři nejstejně velké věže, které označují tři původně oddělené části. Původní kněžiště dnes slouží jako sakristie, loď má téměř čtvercový půdorys s pyramidální dřevěnou klenbou. Naproti kruchtě se nachází bohatě vyřezávaný ikonostas.

Chrám Nanebevzetí Panny Marie od sebe odděluje Sezimovo a Husovo náměstí. Byl vystavěn v letech 1700-1707 na místě zbořeného staršího kostela Matky Boží. Architektem byl italský mistr Domenik de Angeli, nebyl však dostavěn zcela podle původních plánů. Stavbu financoval majitel panství Leopold Ditrichštejn. V roce 1863 shořela věž a byla nahrazena roku 1894 dnešní podle projektu Fr. Schomoranze. Bazilikální trojlodí má vysokou střední loď a nižší boční lodě v jejichž patře se nachází tribuny. Obdélný presbytář ukončuje sakristie, na severu a na jihu se nachází oddélná předsíň a komora. Chrám se svými rozměry (63x26x22 m s věží 64 m vysokou) patří k těm největším. Krásná je i jeho štuková a fresková výzdoba na stěnách, valené klenbě a stropech od italských mistrů. V interiéru se nachází hlavní oltář a osm bočních postranních oltářů. Hlavní s obrazem Nanebevzetí Panny Marie je snad dílem Ignáce Raaba. Boční oltář v kapli s obrazem sv. Jana a Boha je zase dílem z okruhu Petra Brandla. Zajímavá je původní dlažba z roku 1713, pod ní jsou hrobky šlechtického rodu Žejdliců. Dalším vybavením je kazatelna (1708), cínová křtitelnice (1617) a velká barokní varhany z roku 1708. Ty doplňují ještě menší vzácnější z konce 16. století. Kostel stále slouží pro bohoslužebné účely.

Podle pověsti sahá historie Třeboradic až do 9. století, kdy zde měl být srubový dvorec správce pšovské (mělnické) župy. Měla se tu také narodit a prožít své dětství jeho dcera Ludmila, pozdější manželka českého knížete Bořivoje a pozdější babička sv. Václava. Písemně je ale obec zmiňována až v roce 1167. Roku 1964 se staly Třeboradice součástí Čakovic.

Autobusová zastávka Hostivařské náměstí, ulice K Horkám.