Z prostor bývalého přednáškového sálu v pražské Jungmannově ulici bylo vystavěno Divadlo Kalich. Řešení interiéru působí střízlivým, avšak slavnostním dojmem. Divadlo bylo pro veřejnost slavnostně otevřeno 1.11.1999.

Dominantou města je pozdně gotický katedrální chrám sv. Barbory, který je společně s historickým jádrem města a kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Byl založen již roku 1388 a prvním stavitelem chrámu byl Jan Parléř, syn stavitele chrámu sv. Víta v Praze Petra Parléře. Za husitských válek byla stavba přerušena, a to až do roku 1482, kdy se stavby ujal další slavný stavitel Matěj Rejsek. Když poklesla těžba stříbra byl v roce 1558 chrám uzavřen provizorní zdí. Roku 1626 byl chrám předán do správy jezuitům a částečně přestavěn v barokním slohu. Poté zůstal více než 300 let nedokončen. Až v období let 1884 – 1905 byl chrám dostavěn do podoby, ve které ho můžou návštěvníci vidět dnes. Chrám byl zasvěcen patronce horníků, sv. Barboře, a jeho interiér byl vyzdoben několika pozoruhodnými freskami s báňskou tematikou.

Dnešní náměstí Jana Palacha bylo ještě v 19. století téměř pusté a prázdné. Říkalo se tu Na rejdišti, protože tu byla v 60. letech 17. století postavena škola k „tumlování koní“. Tím byl dán základ k zemské stavovské jízdárně, nebo jak se tenkrát říkalo k rejdišti. U staré jízdárny byly sklady dříví, městská skládka a hromady sanytru, který se používal k výrobě střelného prachu. Zdejší špína a odpadky se totiž staly předmětem výnosného obchodu. Obsahovaly hojnost dusíku, z něhož zdlouhavým chemickým procesem vznikl vzácný ledek – sanytr. Plantáže sanytru se táhly od dnešního náměstí do ulice 17. listopadu. Však také při hloubení garáží pod náměstím byly zbytky sanytru nalézány. V 70. letech 19. století vypracoval Josef Schulz s Josem Zítkem návrch na úpravu Rejdiště. Naplánovali tu budovu Uměleckoprůmyslového ústavu a Akademii výtvarných umění. Z těchto budov pak sami realizovali Rudolfinum, po Národním divadle nejvýznamnější novorenesanční památka. Sestává se z přední části, orientované do náměstí, kde je koncertní sál se skvělou akustikou. Ve středu budovy je shora osvětlený sál, kde bývaly výstavy Krasoumné jednotky. V části při ulicích a při nábřeží jsou v přízemí a v patře menší výstavní síně, klubovny a zkušebny.Důstojným protějškem Rudolfina jsou budovy Vysoké školy umělecké na jižní straně náměstí a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy na straně východní. Její vysoká okna, vyhovující potřebám výtvarné práce, jsou ve třetím podlaží oddělena ionskými polosloupy a ve čtvrtém podlaží korintskými přízemními pilíři.Východní část náměstí byla dlouho prázdná. Teprve v letech 1928-9 tam podle návrhu arch. Josefa Sekaře postavili budovu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jeho snahou bylo slohově přizpůsobit stavbu fakulty ostatní zástavbě náměstí a přitom vytvořit zcela moderní dílo. Ještě na začátku 19. století byl v těchto místech přes Vltavu přívoz. V letech 1866-68 pak navrhli Karel rytíř Veselý a ing. František Schön přes Vltavu lávku. Nazývala se Rudolfova, někdy se jí říkalo Železná. Lávka měla jediný litinový pylon o výšce 17 metrů a postavila ji První mostárna v Čechách Ruston a spol. Mánesův most který tu dnes je byl dokončen na jaře roku 1914.

Areál kájovského kostela s kostelíkem Smrti Panny Marie, farou a hospicem pro poutníky je ojedinělou zachovanou památkou. Hlavní kostel má základy již ve 14. století. V letech 1485-88 byl rozšířen na dvoulodní se síťovou hvězdicovou klenbou. Přistavěna byla věž a kruchta. Za kostelem byla v letech 1686-1689 vybudována kaple kam byl sveden pramen léčivé vody. Následně v letech 1691-92 byla nově zakončena věž. Na dvoulodí navazuje pětiboce zakončené kněžiště. Jeho síťovou klenbu zdobí ornamentální malby ze 17. století. Na severní straně kostela se nachází předsíň, stará a nová sakristie. Původní hlavní oltář byl prý vystavěn na místě pramene s léčivou vodou, což se pak skutečně zjistilo při opravě kaple v roce 1935. Součástí oltáře se stala milostná socha Madony, která je dodnes uctívána jako zázračná Panna Marie Kájovská. V 18. století byl hlavní oltář nahrazen portálovým.Na sakristii navazuje raně gotický kostelík Smrti Panny Marie pocházející snad z druhé poloviny 13. století, goticky přestavěný roku 1488. V roce 1769 došlo k nešťastnému přepažení presbytáře a lodi. V presbytáři vznikla kaple Smrti Panny Marie a v lodi kaple sv. Linharta. Později bylo toto odstraněno. Hospic pro poutníky stojící naproti kostelu byl vybudován v roce 1630. Později v něm byl hostinec i škola. Dnešní stavba fary vznikla v roce 1661 na místě starší a roku 1699 v ní byla zbudována kaple sv. Jana Nepomuckého.