Popmuseum je zkrácený název pro společnost Muzeum a archiv populární hudby a pro její hlavní projekt, stálou expozici s informačním centrem v Praze. Muzeum spravuje depozitář v Praze - Horních Počernicích, kde shromažďuje a archivuje písemné dokumenty, nahrávky a audiovizuální záznamy, hudební nástroje a přístroje, související s vývojem populární hudby, stejně jako memorabilie, vztahující se k důležitým osobnostem či událostem české a slovenské populární hudby. Tyto materiály jsou badatelům k dispozici v novém sídle Popmusea v kulturním centru Kaštan. Poskytuje informační servis odborné i široké veřejnosti. V jejich sídle v kulturním centru Kaštan jsou k dispozici databáze, specializované časopisy a literatura, případně další materiály z fondů Popmusea.  K poslechu či ke shlédnutí je zde na výběr široká nabídka historických nahrávek či audiovizuálních dokumentů.V Popmuseu je možno si prohlédnout stálou expozici hudebních nástrojů, především elektrických kytar československé výroby a vybraných nástrojů klávesových, které byly v bývalém Československu používány. Další části výstavních ploch jsou věnovány krátkodobým tématickým výstavám, které často přerůstají do dalších prostor kulturního centra Kaštan, do vstupní haly, schodištních stěn a prostor baru v 1. patře.Navíc nabízí různé interaktivní hříčky s hudebními softwary, možnost prověřit si své skladatelské nadání, práci zvukaře, mixujícího stopy nahrávek, možnost vyzkoušet si hru na opravdové elektrické hudební nástroje i zpěv na mikrofon do předtočeného základu (tzv. karaoke).

Kdy přesně vznikl středověký vodovod s vodárenskou věží dnes není zatím známo, doložený je poprvé v 16. století. V nejvyšším patře se nacházel vodojem opatřený přítokovým, odtokovým a přepadovým potrubím, voda sem byla čerpána z potoka Pšovky. Provoz vodárenské věže byl ukončen v roce 1882 přesunutím do Pražské brány, která stojí o něco výše. Vodárenská věž je čtverhranná stavba, vysoká 20 m bez výraznějších architektonických prvků.

Budějovická brána je nejmladší ze všech Krumlovských bran. Byla postavena Domenico Benedettem Comettem v letech 1598-1602, na náklad Petra Voka z Rožmberka. Dvoupatrová věž má z vnější strany pevnostní charakter, na vnitřní straně je zdobena freskovou výzdobou se slunečními hodinami. Původně byl k brána přístup patrně po dřevěném padacím mostě na místě dnešního kamenného.

Zříceniny kláštera Rosa coeli premonstrátek v Dolních Kounicích se nacházejí nedaleko centra města, z něhož ke klášteru vede turistické značení. Zřícenina kláštera je přístupná v otevíracích hodinách. Klášter premonstrátek Rosa coeli (Nebeská růže) v Dolních Kounicích založil kajícník Vilém z Kounic roku 1181. Nápomocen mu v tom byl opat Gotšalk z premonstrátského kláštera v Želivi. V roce 1183 se v provizorních budovách usídlili sestry z louňovického kláštera a jejich představeným se po Petrovi z téhož kláštera stal Vilémův příbuzný Eberhard. Někdy krátce před rokem 1276 nechal klášter vyhotovit falešnou zakládací listinu kláštera s mylným datem 1173. V létě roku 1185 musely sestry z kláštera prchnout na Bítov před plenícím českým vojskem. Klášter byl spolu s kostelem jediným nepostiženým stavením. Ve 20. letech 13. století klášterem otřásla aféra, olomoucký biskup Robert byl obviněn ze dvou vražd a smilnění se dvěmi dolnokounickými jeptiškami. Biskup Robert však dokázal obvinění vyvrátit. Od roku 1284 klášter spadal pod krále. V první polovině 14. století byl klášter natolik silný, že pro svou obranu nechal na kopci nad klášterními budovami zbudovat pevný hrad. Ve 14. století byl klášter též goticky přestavěn. V literatuře se traduje, že byl klášter roku 1423 vypálen husity, což dnes není zcela jisté. Konec klášterního života zapříčinil skandál, probošt kláštera Martin Göschl přestoupil po roce 1522 na luteránství a oženil se s jednou z jeptišek. Morálka ostatních členek konventu upadala a nakonec se všechny rozutekly. Panství kláštera se roku 1527 ujal český král Ferdinand I. a roku 1537 jej prodal Jiřímu Žabkovi z Limberka. Od té doby klášterní budovy sloužily hospodářským účelům. O znovuvzkříšení kláštera se pokusili strahovští premonstráti za podpory majitele panství Ferdinanda Dietrichsteina, kteří v letech 1699–1703 opravili klášterní budovy včetně kostela a vystavěli nově barokní budovu konventu. V roce dokončení oprav však Dolní Kounice zasáhl rozsáhlý požár, který zničil i opravený klášter. Poté byla opravena již jen barokní budova konventu, kde sídlil administrátor dosazovaný strahovským klášterem, a ostatní objekty včetně klášterního kostela chátraly. V roce 1808 klášterní areál strahovský opat postoupil Janu Křtiteli z Dietrichsteina. Za 1. republiky v areálu kláštera probíhaly restaurátorské a konzervační práce. V současné době je majitelem kláštera římskokatolické biskupství v Brně. Historické budovy užívá město Dolní Kounice, které objekt zpřístupnilo veřejnosti. Původní klášterní budovy z 12. století byly s největší pravděpodobností dřevěné, pouze kostel Panny Marie byl postaven z kamene v románském slohu. Ve 14. století došlo ke gotické přestavbě areálu. O přestavbě na přelomu 17. a 18. století již bylo psáno výše. Dnes zde návštěvník může shlédnout zříceniny klášterního kostela a kvadratury. Klášter je ještě dnes zčásti ohrazen kamennou zdí s bránou. M.K.