Kostel sv. Jakuba stojící poblíž Vlašského dvora je po chrámu sv. Barbory druhou nejvýraznější dominantou města. Jeho stavba byla německými patriciji započata okolo roku 1330. Hlavní jádro bylo dokončeno v roce 1380, ale stavělo se dál až do roku 1420. V 80 až 90. letech 15. století byla vystavěna kruchta na mincířskou kaplí. Kostel v pozdější době občas poškodil některý z požárů města, ale naštěstí nikdy výrazně. Původně měl mít kostel obě věže stejné, ale místo, které bylo vybráno nakonec tento záměr nedovolilo. Kostel tvoří trojlodní síňová stavba se dvěma bočními kaplemi, dlouhým polygonálně uzavřeným presbytářem s přiléhající sakristií. Hrotitá okna mají trojlisté kružby. Ke kostelu přiléhá pětipatrová věž. Presbytář a lodě jsou sklenuty křížovou žebrovou klenbou. Z předhusitské doby se v kostele dochovaly dva zazděné sanktuáře. V mincířské kapli pak zbytky pozdně gotických fresek z 15. století. Zhruba ze stejné doby pochází i pozdně gotické chórové lavice (1484). Raně barokní oltář se Škrétovou pietou má obraz Stětí sv. Jakuba od F.X.Pálka (1752) a obraz sv. Trojice od Petra Brandla (1734). Dále můžeme v interiéru najít deskový obraz Poslední věčeře z roku 1515 a cínovou křtitelnici z roku 1505.

Plastika Bedřicha Smetany na Novotného lávce před muzeem tohoto českého hudebního génia je dílem architekta B. Hanáka a sochaře J. Malejovského. Je zhotovena z bronzu. Odlita byla v bývalé umělecké kovovýrobě v Holešovicích. Je vysoká 2,35 m a váží více než jednu tunu. Socha byla odhalena v roce 1984 u příležitosti sta let mistrova úmrtí. Zajímavé je, že spolek, který usiloval o postavení pomníku Bedřichu Smetanovi vznikl již v roce 1909. Trvalo tedy celých 75 let, než byl pomník skutečně odhalen. Sochu je na Novotného lávce umístěna na kruhové plošině a její přítomnost spoluvytváří tento malebný kout pražského nábřeží.

Veslařský ostrov leží při pravém břehu Vltavy jižně od Vyšehradu mezi Podolským nábřežím a Císařskou loukou. S nábřežím je spojen mostem ústícím na Podolské nábřeží. Název ostrova je odvozen od jeho využití. Sloužil veslařům. Dříve se také jmenoval Švarcenberský. I dnes je ostrov využíván k vodáckým účelům a k rekreaci. V severní části ostrova je zařízení Pražských vodáren.

Římskokatolický kostel svatého Jana Nepomuckého se nachází na vrchu Zvičina v obci Třebihošť. Stavba kostela sv. Jana Nepomuckého byla zahájena z podnětu majitele zdejšího panství Ferdinanda Kountínského roku 1706. Původně zde stával dřevěný kostelík z roku 1584 zasvěcený mistru Janu Husovi. Rod Koutínských koupil panství Zvičinu (spolu s Dehtovem a Třebihošťí) roku 1657. V rámci rekatolizačních snah byla výstavba nového kostela již delší dobu zamýšlena, jelikož dřevěný kostelík s českobratrskou tradicí mohl poskytnout výhodné místo k setkávání nekatolického obyvatelstva. Nový zděný kostel byl stavebně dokončen a zasvěcen sv. Janu Nepomuckému roku 1711. V roce 1804 koupil panství Poličany rytíř František Cecinkar z Birnice a dal již částečně chátrající kostel opravit. V té době byla ke kostelu také přistavěna věž. V této podobě je kostel uváděn ve verších K. V. Raise. Na jaře roku 1873 za bouřky zapálil kostel blesk a shořela střecha věže. Tehdejší majitelka panství Rosa von Hohenlohe odmítla kostel opravit a raději se zřekla patronátu nad ním. Místní obyvatelstvo uspořádalo na záchranu kostela veřejné sbírky, díky kterým mohl být kostel roku 1877 opraven. Majitelem kostela se stal okres Hostinné. Poslední velká oprava se uskutečnila v roce 1973. V interiéru se vyjímá zejména pískovcový hlavní oltář s postavou Boha Otce, ukřižovaného Krista a s klečícím Janem Nepomuckým v popředí. Strany oltáře jsou lemovány sochami Jana Evangelisty a Jana Křtitele. Oltář dle pramenů zhotovil roku 1740 Jiří František Pacák, spolupracovník Matyáše Bernarda Brauna. Kostel je přístupný v době bohoslužeb, které se konají v neděli po svátku sv. Jana Nepomuckého a v den svátku spolupatrona kostela sv. Václava v 14 hod.   L.R.