Historie poutního místa a současného kostela Navštívení Panny Marie v dnes již zaniklých Skokách (dříve Marian Stock) se začala psát v první čtvrtině 18. století. Někdy na počátku roku 1717 si tehdejší farář žlutického kostela P. Johann Rick nechal svolat skokské sedláky a patrně jim vyčinil jejich malou účast na bohoslužbách. Také jim sdělil, že by se věc dala vyřešit postavením kaple v jejich vsi, na kterou by měli přispět. To se sedlákům moc nelíbilo a tak ač přislíbili, k činu se moc neměli. Až na jednoho sedláka Adama Lienerta, kterému se ve snu zjevila Panna Marie a jeho slib mu připomněla. Sedlák tak prodal jednoho ze svých koní a za utržené peníze najal zedníka a tesaře. Údrčské panství vlastněné tehdy rodem Bádenských pak na stavbu kaple přispělo materiálně. A tak 29.9.1717 byla ve Skokách vysvěcena malá kaple o půdorysu 7 x 3,5 m, zasvěcené tehdy Panně Marii Pomocné. Samo o sobě by však kaple asi nezavdala příčinu k tomu co pak následovalo, to hlavní co způsobilo pozdější věhlas zdejšího poutního místa byl obraz, který byl pro tuto kapli namalován. Je to kopie obrazu Panny Marie Pomocné podle pasovského zázračného obrazu a namaloval jej Johann Wolfgang Richter z Toužimi. A zřejmě na tento obraz, ačkoliv to byla jen kopie přešlo něco z tohoto magického německého díla, neboť začal plnit přicházejícím poutníkům a okolním obyvatelům mnohé prosby a činil zázračná uzdravení. To se rozšířilo nejen po okolí, ale i do vzdálenějších míst a tak začíná stále přicházet více a více poutníků. Zdejší malá kaple nestačí již takovému přílivu lidí a jelikož příjmy od nich jsou více než dostatečné, rozhodující patronové kostela Bádenští pro vybudování nové svatyně. Stavba je zadána místnímu staviteli Johannu Schmiedovi a ten musel řešit nejeden problém. Původní projekt o jedné věži je ještě před výstavbou přehodnocen na dnešní dvouvěží. Nový kostel byl vystavěn během dvou let (1736-38) a dostal zasvěcení Navštívení Panny Marie. Věhlas místa stále stoupá a ročně přichází okolo 30.000 poutníků. První velká rána pro zdejší poutní místo přichází s nařízením Josefa II o zrušení poutí a zákazu uctívání svatých obrazů. Kostel začíná chátrat, neboť malá farnost nestačí na údržbu tak velké stavby. V roce 1838 kostel vykazuje již velmi vážné stavební vady a pro veškeré bohoslužby je uzavřen. Nejvíce je pak poškozena střecha objektu. Změna k lepšímu přichází v letech 1903-1904, kdy je objekt nákladem tepelského kláštera opraven a znovu se začínají konat mše a poutě. Bohužel takového významu jako v 18. století již nedosáhnou. To vše až do konce druhé světové války. Po ní nejdříve přichází odsun zdejšího neměckého obyvatelstva, pak v roce 1950 je premonstrátský řád zrušen a opuštěna je tím i zdejší fara. Další pohromou je výstavba žlutické vodní nádrže, obec ve kterém kostel stojí je odříznuta od světa a poslední lidé se odsud stěhují do okolních vesnic. V roce 1982 umírá i poslední obyvatelka, jenž tehdy odmítla odejít. Kostel tak již stojí na opuštěném místě. I když i za komunistické éry se zde nějaké poutě konaly. Nicméně jak byl kostel premonstrátům odňat tak jim byl víceméně v roce 1990 navrácen. A to jak po stavební stránce tak hlavně po stránce vybavení interiéru. Bohužel v divokých devadesátých letech a na počátku 21. století se stal opuštěný a nepříliš dobře zajištěný kostel několikakerým nájezdem vandalů a zlodějů. Co se nepodařilo včas odvézt bylo ukradeno či zničeno. Dnes se tak v interéru nacházejí již torza původního nádherného vybavení. Naštěstí hlavní oltářní obraz byl včas zajištěn a odvezen do tepelského kláštera. V interiéru tak dnes můžeme najít jen zbytek kdysi velkolepého a hlavně netradičního hlavního oltáře, který byl baldachýnového typu. Kromě oltářního stolu a baldachýnu jej tvoří tzv. nebesa, po kterých stoupali poutníci aby se poklonili svatému obrazu Panny Marie. Dále se zde v torzách nachází dva postranní oltáře (sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého), kazatelna, dřevené lavice a další drobné vybavení. Na falešné klenbě lodi se pak nacházejí malby od profesora Krattnera (1903-1904), interiér osvětlují malovaná okna zhotovaná Mayerovým dvorním uměleckým ústavem v Mnichově. Na kúru se nachází již jen torzo pneumatických varhan z roku 1906. I když se toho mnoho z kdysi určitě nádherného vybavení nezachovalo, přesto určitě doporučuji zdejší místo navštívit, už jen pro jeho jedinečnou atmosféru. Navíc od roku 2006 se spolu s premonstráty o již zajištěný kostel stará sdružení Pod střechou. Od cca dubna do října je zpřístupňován o víkendech, v létě pak i po velkou část všedních dní. Kromě několika pravidelných poutních mší se zde také konají občasné koncerty, kostelní noc či noc světel (o jednom z červencových svátků).

V jihozápadním rohu náměstí Míru stojí městská věž s názvem „Černá“. Věž vysoká 81 m byla dokončena v roce 1557, postavená z neomítaných tesaných kvádrů. Její vrcholová část několikrát vyhořela a byla přestavěna. Své jméno má právě podle četných městských požárů (ten největší roku 1758), které její zdivo zbarvily do dnešní podoby. V roce 1870 byla vichřicí stržena barokní báň, jenž se zabořila do náměstí. Následně vznikla stříška gotizující podoby. V roce 1855 byly osazeny hodiny jejichž hodinová ručička měří 2 metry. Na nejhornějším patře (45 m) kde se zároveň nachází ochoz bydlel věžní a to až do roku 1962 (posledním věžním byl Antonín Kubík). Vede sem 226 schodů a cenným dokladem jejich pobytů je dochovaný rumpál pro vytahování nákladu a vody. Ve věži je také osazen jeden z největších zvonů v Čechách, 4,5 tunový „Vondra“. V prvním patře se nacházela mučírna přístupná z vedlejší radnice. Smutnou kapitolou jsou sebevrazi, podle záznamů jich bylo šest, prvním byl student Antonín Dobízl. Věžní ochoz je přístupný veřejnosti od dubna do října. Kromě města a okolí je za dobré viditelnosti vidět nejen šumavské vrcholky ale i Alpy.

V Tloskově na Benešovsku stojí pěkný barokní zámek. V současné době zde sídlí Diagnostický ústav sociální péče a objekt je veřejnosti přístupný jen částečně, a to venkovní prostory a anglický park. Anglickým parkem je možno se dostat až do nedalekého městečka Neveklov, vzdáleného cca 1km.   Historie Tloskova                            První písemná zmínka o Tloskově pochází z roku 1376, kdy jej vlastnili Jeniš a Jindřich z Tloskova. Po častém střídání majitelů se tvrz dostala roku 1460 do rukou Jana Řepy z Neveklova. Roku 1622 získal zdejší panství katolický politik Pavel hrabě Michna z Vacínova. V roce 1707 Tloskov přešel do rukou Jeronýma hraběte Coloredo z Wallsee. V polovině 18. století za Pachtů z Rájova bylo na zámku přistavěno druhé patro a zřízen park se zahradou a bažantnicí. Pozdější přestavbu realizoval Baron Wimmer, který dal celý zámek od základů přestavět, avšak již roku 1805 jej prodal pruským hrabatům z Pourtalés. Ti přistavěli obě křídla zámku, na hlavní budově směrem do parku osadili trojúhelníkový římsový štít. Od rodu Pourtalés jej roku 1872 odkoupil Čeněk Daněk, známý průmyslník. V roce 1914 byla zahájena rozsáhlá adaptace hlavního průčelí a celý objekt byl důkladně opraven dle návrhu vídeňského architekta Egona z Leuzendorfů. V pracích se pokračovalo v letech 1921 -1923, přistavěna byla terasa na sloupech, zřízeno nové schodiště, vstupní síň a ozdobné štíty. Park u zámku dostal anglický charakter a měl rozlohu 20 ha. V letech 1923  -1924 byl park upravován zahradním architektem Molnázem, a to především před hlavním průčelím zámku. Roku 1943 byl Tloskov zabrán německou okupační správou a Oskar Daněk obdržel náhradou zámek Jemniště, odebraný českému hraběcímu rodu Šternberků. V letech 1945 - 1947 byl v Tloskově zřízen Domov mladých pracovníků vynálezců. V roce 1948 zámek přidělili družstvu Dereda a Umění lidu z Aše, kdy zde byly vyráběny loutky a hračky. Poté zde sídlila vojenská poddůstojnická škola. Od roku 1959 zde sídlil Diagnostický ústav sociální péče pro děti a mládež, podobná instituce zde působí dodnes. Na přelomu 21. století prošel areál tloskovského zámku rozsáhlou rekonstrukcí a modernizací. Dispozice zámku Zámek v Tloskově je opravený dvoupatrový trojkřídlý objekt se třemi rizality na hlavním zahradním průčelí. Střední rizalit je zakončen trojúhelníkovým štítem a krajní rizality pak obloukovými štíty. Při hlavním vstupu je balkon na pilířích z počátku 20. století. Po okolí zámku Tloskov a přilehlého Neveklova se můžete rozhlédnout z nedaleké rozhledny na Nestětické hoře. Navštívit můžete i vzdálenější romantický zámek Vrchotovy Janovice nebo zámek Konopiště. Ubytovat se můžete přímo v Benešově.

Římskokatolický kostel sv. Petra a Pavla se nachází na dnešním náměstí Republiky. Kostel sv. Petra a Pavla vznikl pravděpodobně již v době založení města, kdy zde také probíhala výstavba biskupského hradu. Poprvé je zmiňován v osmdesátých letech 13. století. Raně gotická stavba byla přestavěna ve stylu pozdní gotiky v 15. století, dnešní vzhled kostela je ovšem výsledkem barokní přestavby z roku 1708, kdy se při požáru města zřítila klenba hlavní lodi. Z této doby pochází i výzdoba interiéru kostela, dochovaný mobiliář a varhany s třídílným korpusem. Obrazy hlavního oltáře a postraních oltářů pochází převážně z dílny chebského mistra Melchiora Ditricha. Jeden z bočních oltářů je ozdoben obrazem malířky 19. století Paulíny Bäuml. V kostele je pohřben Jan z Lobkovic, první majitel Horšovského Týna z rodu Lobkoviců, a v předsíni jsou do stěn zasazeny další náhrobky významných měšťanů a církevních hodnostářů. Kostelní věž o výšce 38 metrů je přístupná samostatně v otvíracích hodinách a nabízí pěkný rozhled do širokého okolí. Návštěvník si zde navíc může prohlédnout dva zvony, z nichž menší, darovaný Norbertem z Trauttmansdorffu, je datován do roku 1727. Věž je zpřístupněna veřejnosti v červenci a srpnu, každý den kromě pondělí, vždy od 9 do 12 a od 13 do 16 hodin. V červnu a září je věž zpřístupněna v sobotu a neděli, od 9 do 12 a od 13 do 16 hodin.   L.R.