Čerchov (1041 m) je nejvyšším bodem Českého lesa a leží jen dva kilometry od hranice s Německem. Rozhledna v zemi nikoho Právě blízkost hranice, znamenala první problémy při snaze postavit na jeho vrcholu vyhlídkovou věž. Její stavbu měli v plánu turisté z Bavorska i našinci. Jejich spor rozhodl majitel pozemku hrabě Stadion, který vyšel roku 1894 vstříc Čechům a poskytl jim vedle pozemku i dřevo na stavbu. První rozhledna na Čerchově tak byla dřevěná, třípatrová a měřila 17 metrů. Za tři roky byla ještě postavena horská chata s názvem Pasovského chýše. Rozhledna se stala velmi oblíbenou a tisíce návštěvníků společně s drsným klimatem se podepsalo na tom, že vydržela pouhých deset let. Ovšem bezprostředně po jejím stržení začaly práce na nové, tentokráte již zděné, která stojí na Čerchově do dnešních dnů. Byla otevřena 16. července 1905, měří 19 metrů a na vyhlídkovou plošinu ve výšce 16 metrů vede 129 schodů. V roce 1927 se na kopci díky neutuchajícímu zájmů výletníků objevila další turistická chata. V dalších letech už tak šťastný osud rozhledna neměla. V roce 1938 byl areál na Čerchově zabrán armádou německou, v poválečných letech pak československou. V sedmdesátých letech byly obě chaty zbourány a vedle věže vyrostla věž další, tentokráte radarová. Svému účelu začala rozhledna sloužit opět v roce 2000. Z rozhledny se nabízí kruhový výhled na okolí Domažlicka, na část Šumavy a Českého lesa.   Výhled sever: Přimda, Slavkovský les a Doupovské hory východ: obec Pec pod Čerchovem, Koráb, Jihočeská kotlina s Temelínem jih: Dlouhá skála, Německá část Českého lesa a Šumavy, za skvělé viditelnosti Alpy s Dachsteinem západ: hora Skalka, německá část Českého lesa a příhraničí Popis cesty Rozhledna stojí na nejvyšším vrcholu Českého lesa Čerchově vysokém 1042 m n.m., 5,5 km směrem na Z od České Kubice.  Autem - nejlepší je zaparkovat v obci Capartice, odkud je to na vrchol Čerchova 4 km po červené TZT na rozcestí a odtud po zelené k vrcholu a rozhledně. Vlakem - Od zastávky vlaku je několik možností, jak zdolat vrchol. Z České Kubice (žel. trať č. 180 Plzeň - Česká Kubice) po červené TZT až na rozcestí se zelenou a odtud po zelené na vrchol (6,5 km). Dále se dá jít např. z Babylonu (také žel. trať č. 180 Plzeň - Česká Kubice) po zelené TZT, nebo také z Trhanova (žel. trať č. 184 Planá u Mar. Lázní - Domažlice).

V roce 1680 postihla Liberec epidemie moru, jelikož byl nedostatek míst k pohřbení, byl zřízen nový hřbitov zde v prostoru dnešního Malého náměstí, a na něm v roce 1696 menší kostelík na půdorysu kříže podle autora M.A.Canevalla. V letech 1753-1756 proběhla velká přestavba objektu na daleko rozsáhlejší stavbu podobnou svatyni v Hejnicích. Roku 1759 tu byla zřízena první veřejná knihovna v Liberci. V interiéru se zachovala různá umělecká díla, mezi nimi soška Matky Boží. Na klenbě se pak nacházejí nástropní fresky.

Stálá expozice:Královské město Kolín ve středověku, Měšťanský dům, Hygiena a péče o tělo v průběhu staletíDlouhodobá archeologická výstava, která představuje hlavní výsledky záchranného archeologického výzkumu v trase nyní již dokončovaného obchvatu Kolína.

První opevnění města Jihlavy vzniklo již při založení města. Město mělo velký hospodářský i vojenský význam. Během 14. století prošlo opevnění změnami, hradby byly zesíleny hranolovými či polokruhovými věžemi v hradebním pásu se nacházelo pět bran. V husitském období došlo k dalšímu následnému zdokonalení. Město bylo velmi dobře opevněno, ve válečné době se sem uchylovali lidé z blízkého okolí a svůj majetek sem dávaly i významné instituce, například mniši ze sedleckého kláštera a před husity i mniši kláštera želivského. Středověké opevnění dlouhé pět kilometrů tvořila 6 m vysoká vnitřní zeď, před ní parkán s parkánovou zdí a až 7 m hluboký příkop. Hradby byly zesílené hranolovými, válcovými a polovičními věžemi. Prakánový pás pak doplňovaly bašty. V 16. století se začalo s budováním zemního bastionového opevnění před původním středověkým. To vyvrcholilo na konci 16. a v průběhu 17. století. Roku 1645 se Jihlavy zmocnily Švédové. Po jejich zdokonalení opevnění dokonce tvrdili, že jejich opevnění je nepřekonatelné. Vývoj následujících událostí nabral jiný spád. Během třicetileté války bylo město v podstatě zredukováno na město za hradbami. Rozsáhlé a mohutné opevnění se pro město stalo údržbově a vývojově neúnosným. Na konci 17. století a během první poloviny 18. století začalo opevnění chátrat, hradby se rozpadaly a příkop zanášel. V roce 1755 byla Jihlava jako pevnost formálně zrušena. Na konci 18. století započaly likvidační práce. Bourány zemní náspy, zavezen příkop u bran, taktéž samotné brány a jejich předbraní. Ve druhé polovině 19. století v souvislosti s výstavbou některých komunikací byly na několika místech prolomeny hradby. V dalším století ubourány celé úseky hradeb. Tomu co nakonec zbylo se začalo věnovat pozornost až v roce 1950, tehdy byla Jihlava prohlášena za památkovou rezervaci. Do dnešní doby se dochovala zhruba 2/3 hradeb, nejvíce jižní polovina a pak část mezi Palackého a Husovou ulicí. V této časti se také nachází parkově upravený veřejnosti přístupný parkán. V menší míře v ulici Věžní je to hradební příkop a jen ve zbytcích vnější val. V Divadelní uličce můžeme vidět malebnou baštu vnitřně přestavěnou na obytný dům. Z pěti bran se dochovala jediná brána Matky Boží. Na hradebním úseku mezi ulicemi Benešova a Husova byl do jedné ze zbytků věže v hradebním pásu vložena železná konstrukce nepřevyšující výšku hradby, slouží jako malá volně přístupná rozhledna.