Hrad Točník patří sice mezi nejmladší české hrady, ale svou rozlohou je jeden z největších. Leží v okrese Beroun, kousek od Hořovic. Nechal ho postavit český král Václav IV. před rokem 1398. Václav IV. si tento kraj velmi oblíbil, trávil tu mnoho času a nejdříve využíval pro svou potřebu blízký hrad Žebrák. Když ovšem Žebrák vyhořel rozhodl se král pro výstavbu Točníku. Tím nechal vzniknout v Čechách nejmajestátnější a dodnes nejzachovalejší souhradí. Točník byl nejen bezpečnějším, ale i důstojnějším královským sídlem a tvoří přechodový článek mezi českou hradní a zámeckou architekturou. Jméno prý dostal podle toho, že se příchozí musel otočit třikrát kolem hory, než se dostal k bráně. Točník se ovšem těšil pozornosti jen za života Václava IV. Jeho nástupce král Zikmund Lucemburský ani další zástavní páni neměli o hrad zájem. Spíše se starali o zisky z panství. Po renesančních úpravách, provedených pány z Vartemberka a pány z Lobkovic, se stal roku 1594 téměř na tři století majetkem české komory. Hrad tím ztratil význam jako správního centra a postupně chátral, nadále byl udržován pouze bývalý královský palác, jehož reprezentační sál byl v 18. století barokně upraven na poutní kapli sv. Bartoloměje. A tak kdysi reprezentační královské sídlo sloužilo za třicetileté války jako vězení pro těžké zločince a útočiště chudiny před útrapami války. Poslední šlechtický majitel Josef Colloredo-Mannsfeld vlastnil hrad do roku 1923, kdy ho daroval hrad ve dvacátých letech Klubu českých turistů. Točník začal být postupně rekonstruován a zachráněn tak od úplného zničení. Dnes žije hrad nebývale rušným životem, Pořádají se tu různé kulturní akce, z hradního ochozu je rozhled směrem na Křivoklátsko. Prohlédnout lze královský palác s dobovým nábytkem, Velký palác se sgrafitovou výzdobou, západní bránu s heraldickými znaky a východní bránu s mohutným mostem přes příkop, kde jsou chováni medvědi.

Židovský hřbitov se nachází ve svahu Zámeckého vrchu při stejnojmenné ulici. Židovský hřbitov v Kyšperku nad Ohří patří k jednomu z nejstarších v Čechách. Podle legendy zde byly pochovány některé oběti chebského pogromu z roku 1350. Nejstarší zachovalé náhrobky pocházejí z roku 1605. Roku 1814 byl hřbitov rozšířen. Dnes je na ploše 3.360 m2 dochováno asi 170 náhrobků pocházející z let 1729-1949. Dne 21.10.1938 byl hřbitov silně poškozen členy NSDAP. V roce 1949 zde byl pochován kynšperský rodák, akademický malíř Fritz Lederer, který byl zároveň posledním pochovaným na tomto hřbitově. Vnitřní plocha hřbitova je rozdělena pozůstatkem mohutného hradního valu na dvě části. Starší dolní obsahuje středověké a barokní stély. Nová část je řešena v příkrém svahu ojedinělým způsobem. Jednotlivé hroby jsou umístěny v kaskádách tvořených cihlovými vyzdívkami. Na jihovýchodní straně této části je možné nalézt skupinu dětských hrobů. Židovský sídelní okrsek se nacházel na jižním svahu a úpatí hradního vrchu, část domů byla v dnešní Dlouhé a v Bezručově ulici. Roku 1841 to bylo 20 domů, z toho jen 5 bylo zděných, ostatní dřevěné. V letech 1830-35 došlo ke konfliktu v náboženské obci, která se rozdělila na dva tábory. Vrcholem toho byl vznik i dvou synagog. Ortodoxní skupina židů konala bohoslužby ve staré synagoze, která byla dřevěná, postavená roku 1784. Stála mezi dnešními ulicemi Dlouhá a Pod Domovem. Její zánik přišel v noci z 20. na 21.10.1938, kdy ji zapálili příslušníci NSDAP, ráno pak poškodili židovský hřbitov.

Návštěva rozhledny na Vlčí hoře by neměla chybět ve Vašem itineráři, jestliže se vypravíte do Šluknovského výběžku. Vlčí hora je vulkanické skalisko, které leží na rozvodí Severního a Baltského moře nedaleko Krásné Lípy. Rozhledna na jejím vrcholu pamatuje opravdu hodně. Stojí zde již více téměř 120 let. U jejího zrodu stál horský spolek pro nejsevernější Čechy, založen v Krásné Lípě roku 1885. Jeho hlavním cílem bylo zpřístupnit vrchol Vlčí hory. Nejdříve byla vybudována přístupová cesta a roku 1887 i malá chata na vrcholu. Největším projektem spolku byla ovšem stavba rozhledny. Ta byla zahájena roku 1888 podle projektu stavitele Josefa Hampela z Rumburku. Pro zajímavost tentýž stavitel stál za stavbou rozhledny na Dymníku. Největším mecenášem cihlové stavby byl Ferdinand Michel ze zahrad. Během stavby bylo na vrchol vyneseno cca 20 tisíc cihel. V roce 1889, přesně 9. května, byla věž slavnostně otevřena. Její původní podoba se však od té současné velmi lišila. Důvodem pro změny byla velká obliba rozhledny a bylo nutné její rozšíření.Původně měla věž otevřenou vyhlídku a cimbuří. V roce 1908 byla vyhlídková plošina zastřešena, a tím se věž zvýšila o 4 metry na současných 19 metrů. Zlaté časy zaznamenala chata s rozhlednou v meziválečných letech. Jejích 64 schodů každý rok vystoupalo tisíce návštěvníků toužících se pokochat kruhovým výhledem na oblast Lužických hor, Českého Středohoří, Labských pískovců a část Krkonoš. Pokud měli štěstí na ideální klimatické podmínky, uviděli také Ještěd, Bezděz a Milešovku. Ovšem po slávě přichází pád. Ten přišel i v případě rozhledny na Vlčí hoře. Tím pádem byla doba po roce 1945. V roce 1948 rozhlednu znárodnil stát a prakticky opuštěna zůstala až do března 1952, kdy se novým uživatelem stala armáda. Působení armády přineslo devastaci a chátrání. Po odchodu armády byla rozhledna sice opravena a nakrátko opět zpřístupněna, ale úvahy o jejím zbourání byly stále na pořadu dne. Tyto úvahy nakonec rozptýlil rok 1972. Tehdy se soukromým majitelem chaty s rozhlednou stali manželé Jandovi z Rumburku. Věž nejen zachránili, ale i zpřístupnili veřejnosti. I přes drobné opravy pana Jandy byla v 90. letech nutná generální rekonstrukce. Díky spojení sil vlastníka, MěÚ Krásná Lípa, Lesů ČR, místních řemeslnických firem a sponzorů, kteří poskytli finanční prostředky a KČT v Krásné Lípě, byla tato akce v roce 1996 zahájena. S celkovými náklady 625 tisíc Kč byla dokončena v roce 1999 a 22. Května, po 110 letech existence, slavnostně znovuotevřena.Pokud jsou návštěvy rozhleden Vaším koníčkem, neopomeňte navštívit i sousední vyhlídky. Je jich v nejbližším okolí hned několik: Dymník, Tanečnice, Jedlová a Studenec.

Hradčanské 5.