Volyňská synagoga nacházející se v ulici Žižkova byla postavena v letech 1838-1840 uprostřed nového ghetta. V roce 1890 proběhla úprava interiéru. Svému účelu sloužila až do druhé světové války. Roku 1956 byla adaptována na kino a sídlila zde i hudební škola. Dnes synagoga postavená jako jedna z mála v empírovém slohu slouží jako diskotéka a jiné podobné zábavě.

Olšanské hřbitovy jsou největším pražským pohřebištěm. Mají rozlohu 50,17 ha a po dobou jejich existence, která trvá již více než tři století, na nich bylo pohřbeno více než 2 000 000 mrtvých. Vznikly v roce 1680 a pohnutkou pro jejich založení byla morová epidemie. Malé pražské hřbitovy tehdy nebyly schopny pojmout množství mrtvých těl. Nejstarší část hřbitova, dnes již zrušená, byla u kostela svatého Rocha. Vzhledem k tomu, že zde byly nejdříve pohřbíváni pouze oběti morových epidemií byla na hřbitově postavena kaple sv. Rocha, sv. Šebestiána a sv. Rozálie, kteří jsou patrony proti moru. Hřbitov se postupem let rozšiřoval až jeho plocha překročila i ulici Jana Želivského. Dnes tvoří Olšanské hřbitovy celkem dvanáct jednotlivých hřbitovů.Můžeme tak věnovat tichou vzpomínku padlým českým legionářům z 1. světové války, obětem bitvy u Drážďan v roce 1813, mrtvým z Pražského květnového povstání roku 1945 či padlým spojeneckým vojákům z 2. světové války. Dále je zde tzv. morový hřbitov, na kterém jsou pohřbeni oběti morové epidemie ve 14. století a pravoslavný hřbitov, na kterém odpočívají pravoslavní a řečtí katolíci. V této části se nachází také Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice. Celkem se na Olšanských hřbitovech nachází zhruba 25 000 hrobek, 200 kaplových hrobek, 65 000 hrobů, 20 000 urnových hrobů, 6 kolumbárií a dvě louky rozptylu. K nejznámějším osobnostem které jsou zde pochovány patří Karel Havlíček Borovský, Josef Jungmann, Karolína Světlá, Jan Palach, Miroslav Tyrš a Jan Werich s Jiřím Voskovcem. Je zde také sbírka funerálních plastik. je sochaři Lederer, Štursa a Bílek.Otvírací doba Leden a únor 9.00 - 16.00Březen a duben 8.00 - 18.00Květen až září 8.00 - 19.00Říjen + dušičky 8.00 - 18.00Listopad a prosinec 9.00 - 16.00 Olšanské hřbitovy jsou největším pražským pohřebištěm, sestávají se dnes z 10 zádušních hřbitovů a dvou obecních, přičemž nejstarší dva hřbitovy jsou již dávno zrušené byly při severní části dnešních hřbitovů. Současná rozloha činí 50,17 ha. Podle stavu z dubna roku 1999 bylo evidováno na 112.000 pohřbených, jinak se odhaduje že za existence hřbitova bylo zde uloženo na 2 mil. mrtvých. Je zde na 200 kaplových hrobek, 25.000 hrobek, 65.000 hrobů a 20.000 urnových hrobů, kolem zdí je celkem 6 kolumbárií a 2 rozptylové louky. Za nejstarší dochovanou hrobku je považována hrobka Zenklova založená již v roce 1799 na ploše asi 87,5 m2. Jako největší pomník je tradičně uváděna hrobka Hrdličkova s bílým mramorovým sousoším od sochaře Fr. Rouse. Hrobka má rozlohu 98 m2. Náhrobek, zobrazující v sousoší sen mladého Hrdličky, eléva Orientální akademie jak ho k sobě zvedá císař František Josef I., vznikl prý z podnětu matky a stál rodinu celé jmění. V dřívějších letech jeho mramor býval každou zimu chráněn prkeným pouzdrem. Větší rozměry má ovšem hrobka rodiny Lannovy. Na její výzdobě se podílel Myslbek, Ludvík Šimek a malíř František Sequens. Vraťme se ještě ke zrušené části hřbitova. I. hřbitov byl původně staroměstským morovým hřbitovem, který byl vysvěcen 29.1.1680. Měl výměru 1131 čtverečních sáhů. Roku 1682 zder byla postavena kaple, zasvěcená patronům na ochranu proti moru, sv. Rochu, sv. Šebestiánu a sv. Rosalii. Tato stavba jako jedinná zůstala po zrušení I. hřbitova. Pravidelným hřbitovem pro Staré a Nové Město se staly Olšany roku 1786, poté, co bylo Josefem II. pohřbívání uvnitř města zakázáno. Ve stejné době byl zřízen i II. hřbitov. Na obou hřbitovech se přestalo pohřbívat roku 1860. II. hřbitov byl po svém zrušení značně devastován, cenné náhrobky byly zachráněny dobrovolnou prací členů Klubu za starou Prahu. Na Olšanech je pohřbeno mnoho významných osob a umělců, namátkou: Viktor Dyk; Karel Jaromír Erben; Klement Gottwald; Karel Havlíček Borovský; Jaroslav Ježek; Matěj a Karel Kopecký (loutkař); V.M.Kramerius; Josef Lada; Josef Mánes; Oldřich Nový; Jan Palach; Saša Rašilov; Karel Sabina; Jiří Štaidl (textař pop. písní ); Miroslav Tyrš; Jiří Voskovec; Jan Werich a Ladislav Zápotocký 

Kostel sv. Petra a Pavla - Liteň, okres Beroun.

Renesanční letohrádek Kratochvíle leží asi 3 km severozápadně od obce Netolice, okres Prachatice, Jihočeský kraj. Historie zámku První písemná zmínka o tvrzi a dvoře Leptáči, předchůdkyni dnešní Kratochvíle, pochází z roku 1401. V druhé polovině 16. stol. obdržel Leptáč za věrné služby rožmberský regent Jakub Krčín z Jelčan, ten ji dal přestavět a doplnil o lovecké výjevy. Nová podoba stavby se zalíbila Vilémovi z Rožmberka, který ji vyměnil za městečko Sedlčany. Vilém nechal tvrz rozšířit a v její blízkosti zřídil velkou oboru na králíky. Přestavbu Leptáče provedl stavitel Baltazar Maggi z Arogna. Současně však připravoval výstavbu nového velkolepého letohrádku s prvky renesančního manýrismu. V květnu 1583 se začalo s přípravami nové vily, v rohu ohradní zdi byl založen kostelík zasvěcený Panně Marii, později byl dokončen i vodní příkop a současně se pracovalo na výzdobě vily. Malířskou výzdobou byl pověřen Georg Widman z Braunschweigu, který pracoval také na výzdobě zámku v Telči. Jeho vlastním výtvarným přínosem je krajinářské pozadí loveckých výjevů. Na zámku působil také štukatér Antonio Melana, který si pro výzdobu vybral výjevy z římských dějin. Autor však sám římskou historii neznal, výjevy tedy libovolně pomíchal, kompozice je však zvládnuta mistrovsky. Po smrti Viléma z Rožmberka zdědil českokrumlovské panství, tedy i Kratochvíli, Petr Vok. Za jeho vlády byly v oboře chováni hřebci, ale také velbloudi. Stavební práce na Kratochvíli pokračovaly do konce 16. stol. Pro obrovské zadlužení prodal Petr Vok panství císaři Rudolf II. Po Bílé Hoře obdržel českokrumlovské panství spolu s Kratochvílí štýrský šlechtic Jan Oldřich z Eggenbergu. Od roku 1719 jej vlastní rod Schwarzenbergů. Za knížete Josefa Adama v letech 1762 - 1764 byla snesena původní renesanční střecha a vybudována dnešní dvojitá barokní mansardová. Při přestavbě byly též vybourány podkrovní pokojíky. V průběhu 19. stol. byly ve vile zřízeny úřednické byty. Roku 1845 zřídil Jan Adolf II. v přízemí zámku ústav pro sirotky schwarzenberských úředníků. V roce 1981 byla na Kratochvíli zřízena expozice Krátkého filmu Praha. Expozice ve vile je zaměřena na animovaný krátkometrážní film pro děti, která názorně seznamuje návštěvníky s technologickými principy výroby kresleného, ploškového a loutkového filmu a s jeho autory.  Dispozice zámku Kratochvíle je patrová obdélná budova s mansardovou barokní střechou. V přízemí budovy je ústřední vstupní síň s valenou klenbou, na stropě můžeme shlédnout malby s loveckými a mytologickými scénami a renesančním krbem. V dalších sálech je také bohatá štuková výzdoba. Obdiv návštěvníků si zaslouží také manýristická renesanční zahrada se záhony bylin a zemědělských plodin, komponovanými do geometrických obrazců. Celkový dojem podtrhuje vodní příkop, obklopující vilu se zahradním parterem. Zahrada byla oddělena od stávajícího příkopu ohradní zdí vyzdobenou alegorickými malbami. Přes mělký příkop vede kamenný most z konce 18. stol. Na vnějším obvodu stojí kostelík Narození Panny Marie z let 1585 - 1589 a hospodářské budovy s renesančními komíny. Před vchodem směrem k parkovišti se nachází udržovaný park. V Netolicích můžete ještě navštívit archeopark nebo Muzeum JUDr. Otakara Kudrny. V okolí si můžete udělat výlet na zříceninu hradu Poděhusy u Malovic nebo na zámek Lomec. Ubytování najdete v Netolicích.