Turnovský židovský hřbitov se nachází při ulici Sobotecká pod mostem výpadovky na Jičín. Hřbitov byl založen zřejmě v druhé polovině 17. století a poslední pohřeb se zde konal v roce 1956. Kolem roku 1800 byl postaven hřbitovní domek. V letech 1988-1991 byl hřbitov narušen výstavbou silničního průtahu pod jehož mostem se z části rozkládá. V roce 2002 byl hřbitovní arál o ploše 2.179 m2 rekonstruován. Nejstarší čitelný náhrobek pochází z roku 1680, jinak se zde nachází okolo 550 náhrobků barokního, klasicistního, secesního a moderního typu. Jsou zde pochováni předkové spisovatele Ivana Olbrachta a publicisty Pavla Tigrida. V hrobnickém domku se nachází malá expozice židovského osídlení v regionu s unikátním rituálním stolem z jednoho kusu kamene. Židovský hřbitov je pak víceméně volně přístupný.

Štefánikova hvězdárna (Hvězdárna na Petříně) byla vybudována v letech 1927 – 1928  přestavbou a rozšířením klasicistního objektu strážnice, původně bastionu v opevnění při Hladové zdi. Leží ve výšce 327 m a má tři kopule pro pozorování. Největší má průměr 7,5 m. Provoz zahájila roku 1929. Stavbu společně financovaly město Praha a Česká astronomická společnost. V 70. letech 20. století byla rozsáhle přestavěna a modernizována, vybavena novými přístroji a doplněna o novou expozici. Patrový objekt má tři kupole v hlavní o průměru 7,5 m je umístěn Zeissův čočkový dalekohled, který zvětšuje obraz nebeských těles až 680x, nad ním je koronograf, určený ke studiu okrajů slunečního kotouče. V západní kupoli o průměru 5 m byl instalován dalekohled na denní pozorování Slunce, zvětšující až 225x, ve východní je pak dalekohled, kterým je možné sledovat komety a zářící mlhoviny, zvětšuje až 110x. V objektu je tu odborná knihovna a studovna.

Hřbitov byl založen roku 1716 a od té doby byl dvakrát rozšířen. U vchodu do hřbitova se nachází tzv. „Bejtšube“, neboli obřadní místnost, kde byl zemřelý rituálně očištěn než byl pochován do země. Hřbitov sloužil i pro židy ze širokého okolí (Lipnice, Kaliště, Želiv, Věž) a tak je zde pochováno několik významných osobností. Například příbuzní Gustava Máhlera, ale i děd spisovatele Franze Kafky. Mezi nejzajímavější a nejcennější patří náhrobky z doby baroka a klasicismu. Poslední pohřby se zde konaly ve 40. letech 20. století. Po druhé světové válce byl hřbitov poškozen řáděním vandalů. V nedávné době byl nákladem města Humpolec opraven. Na ploše 3.664 m2 se nachází přibližně tisíc náhrobků, nejstarší je z roku 1719. Hřbitov má dobrou kamennou ohradní zeď a je uzamčen.

Hloubětín je poprvé zmiňován v roce 1207, kdy náležel řádu německých křižovníků. Od roku 1335 patřil křižovníkům s červenou hvězdou a, i když byl v dobách husitských a v letech 1618-20 na čas křižovníkům zabaven, byl jim opět navrácen. V roce 1900 byl Hloubětín (Hloupětín) s 1875 obyvateli, se zámkem, výrobou umělých hnojiv, laku a fermeže, a s pískovnami vsí karlínského okresu. V r.1922, kdy byl připojen k Praze jako součást Prahy IX, měl cca 3300 obyvatel. V r.1949 bylo k.ú. Hloubětín začleněno do správního obvodu Praha 9 (s Prosekem, Hrdlořezy, Vysočany a s částí Libně). V roce 1960 zůstal Hloubětín v obvodu Praha 9 a v roce 1990 se stal součástí městské části Praha 9. V roce 1994 se část k.ú. Hloubětín stala součástí nové městské části Praha 14.