Ve Františkových lázních je mnoho turistických lákadel. Jsou mezi nimi i dvě rozhledny. Salingburg a také rozhledna Zámeček. Ta je netypická již svou polohou téměř v rovině, ve východním cípu města. Její historie sahá do doby první světové války. Důvodem pro její stavbu bylo poděkování. Poděkování předsedovi okrašlovacího spolku Gustavu Wiedermannovi. Ten se zasloužil o rozkvět lázeňského městečka. Když v únoru 1914 zemřel, rozhodlo se vedení spolku, že na jeho počest pojmenuje nově postavenou restauraci s vyhlídkovou věží. Dostala jméno Dankwarte (Děkovná věž). Objekt byl slavnostně otevřen 16. dubna 1916. V přízemí se nalézala skromná restaurace, jejíž výzdoba upomínala památku bývalého předsedy, pamatováno také bylo na mramorovou desku se jmény všech dárců. Místo bylo hojně navštěvované a díky tomu, že okolí bylo tehdy holé, bylo možné spatřit z vyhlídkového ochozu Cheb, Dyleň či Zelený vrch. Za dobrých klimatických podmínek i Smrčinu, Krušné hory a poutní kostel v Chlumu Svaté Máří. Tuto krás již dnes 12 metrů vysoká rozhledna nabízet nemůže. Přerostly ji okolní stromy a výhled tak znemožnily. Od roku 1999 se o objekt stará soukromník pan Flégl, který objekt opravil ho a otevřel v něm vinárnu.

Renesanční zámek Uherčice můžeme spatřit ve stejnojmenné obci s přibližně 428 obyvateli, asi 40 km západně od Znojma, nedaleko hraničního přechodu Vratěnín – Drosendorf.  Jde o největší zámecký komplex ve zdejší oblasti Jihomoravského kraje. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1312. Historie zámku Počátky renesančního sídla v Uherčicích jsou spojeny s rodem Krajířů z Krajku, kteří zde na přelomu 15. a 16. stol. vystavěli pozdně gotickou tvrz. Od roku 1562 vlastnil zdejší panství dolnorakouský rod Strejnů ze Švarcenavy, kteří dokončili dostavbu jižního a  severního křídla, příčného traktu s arkádovou lodžií, vstupní věž s předdvořím, rozárium a oba přístavky hlavní věže. Barokní úpravy Později se majiteli stali Berchtoldové, kteří započali barokní úpravy. Nejvýznamější barokní úpravy zámku však pocházejí z let 1692-1731, kdy vlastnili Uherčice Heisslerové z Heitersheimu. Johann Donát Heissler, polní maršál a generální válečný komisař, byl jednou z nejpozoruhodnějších postav v dějinách Uherčic. Bojoval na straně Leopolda I. proti Turkům a Francouzům a za svá válečná hrdinství postupně získal titul říšského hraběte. Nejhodnotnější umělecko-řemeslnou složkou tohoto období však je štuková výzdoba kaple, spojovací chodby a více než dvanácti sálů. Jejich autorem byl pravděpodobně štukatérský mistr Baldasare Fontana, rodák z italského Chiassa u Corna. Dále byl v tomto období vybudován rozsáhlý barokní park na východní straně zámku. Posledními majiteli Uherčic byli Collalttové, kterých majetkem byl od r. 1768 až do r. 1945. Rod příliš nezměnil vnější podobu sídla, na rozdíl však od interiérů, kde proběhly klasicistní a později i romantické úpravy. V 18. stol. byl upraven a rozšířen také barokní park, nejprve ve francouzském stylu, později na přírodně - krajinářský park. V něm byly na návrších vybudovány romantické stavby, dodnes se nám dochovaly pouze dvě: obelisk a umělá hradní zřícenina. Po 2. světové válce byl zámek využíván jako státní statek, sídlila zde i československá armáda. Tak došlo k postupné devastaci objektu. Roku 1995 byl uherčický zámek převeden pod správu Památkového ústavu v Brně a po krátké obnově zpřístupněn veřejnosti. Od 1.1.2002 je zámek Uherčice národní kulturní památkou. Interiéry zámku V průběhu dlouhodobé památkové obnovy zámku je vymezen jenom menší prohlídkový okruh v jinak velmi rozlehlém areálu. Můžeme si prohlídnout zpřístupněné interiéry, kde na nás čeká zámecká kaple, 5 místností reprezentačního západního křídla včetně komorního barokního divadla a klasicistní banketní sál. Každým rokem je v interiérech s menšími obměnami instalován výběr mobiliáře z původního uherčického fondu a součástí expozice je také výstava prací soudobých výtvarníků. Tipy na výlet Okolí uherčického zámku nabízí návštěvníkům a turistům pobyt v odlehlé, ale o to více romantické krajině. Navštívit můžete třeba na hrad Bítov, který je známý čilým kulturním životem. Za návštěvu také stojí Vranovský zámek, zřícenina hradu Frejštejn, zřícenina hradu Cornštejn, rozhledna Rumburak u Bítova nebo kanenný most u Vranova nad Dyjí. Zlákat vás může i Vranovská přehrada. Ubytovat se můžete přímo v Bítově nebo ve Vranově nad Dyjí.

Opava je statutární město v Moravskoslezském kraji ve Slezsku. Leží na řece Opavě v úrodném údolí, ohraničeném na jihozápadě výběžky Nízkého Jeseníku, východně od města se rozkládá Poopavská nížina. Dnes je toto historické město průmyslovým, kulturním a zemědělským centrem českého Slezska, v minulosti, konkrétně v letech 1742 až 1928 byla dokonce hlavním městem Českého Slezska. Opavě se také říká Bílá perla Slezska. Místo u brodu přes řeku Opavu bylo osídleno v již dávných pravěkých dobách, o čemž svědčí četné archeologické nálezy. Středověké osídlení souvisí se středověkou kupeckou osadou, která vznikla na křižovatce obchodních cest u brodu řeky, podle které byla osada i pojmenována. Tato cesta byla součástí “Jantarové stezky” spojující Jadran s Baltem. První písemná zpráva je z roku 1195, městské zřízení dokládá listina z roku 1224. Jádro osídlení vznikalo postupně kolem tržních center, kterými byly Horní náměstí, ulice Mezi Trhy a Dolní náměstí. Ve městě byla od konce 13. století mincovna. Počátkem 14. století vzniklo v rámci České koruny Opavské knížectví a Opava se později stala jeho administrativním centrem. Knížectví bylo uděleno v léno levobočkovi Přemysla Otakara II. Mikuláši I. Opavské Přemyslovce na opavském vévodském trůně vystřídal syn krále Jiřího z Poděbrad, Viktorin, který byl posléze donucen ustoupit nárokům syna uherského krále Matyáše, Jana Korvína. Po smrti Matyášově se však neudržel ani on a Opavské vévodství bylo podřízeno přímo českým králům. V průběhu 16.století se z Opavy stalo protestantské město, proto její obyvatelé nelibě nesli udělení opavského vévodství Karlovi z Lichtenštejna císařem Matyášem. Po prohraném stavovském povstání začala rekatolizace kraje. V roce 1625 byl do Opavy povolán jezuitský řád a o pět let později zde bylo založeno jezuitské gymnázium. I po ukončení třicetileté války zůstala Opava centrem vévodství, ale s postupnou centralizací význam města klesal. Národnostní složení města se postupně měnilo ve prospěch německého obyvatelstva. Po rozdělení Slezska mezi Prusko a habsburskou monarchii za vlády Marie Terezie byla Opava správním zemským centrem rakouského Slezska, po zániku monarchie československého Slezska. Tento stav trval až do zrušení zemské správy v roce 1928. Stoupající význam Opavy v 19.století podtrhl i rok 1820 kdy se zde konal druhý kongres vítězných mocností po porážce Napoleona. Sešli se zde zástupci tzv. Svaté aliance - rakouský císař František I., ruský car Alexandr I., pruský král Bedřich Vilém III. a zástupci Anglie a Francie k jednání o společném postupu proti revolučnímu hnutí v Itálii. Opava nebyla hospodářsky rozvinutým městem, to se začalo pomalu měnit až v průběhu 19.století, kdy vzniklo několik převážně textilních podniků a cukrovarů. Významným impulsem pro rozvoj průmyslu bylo otevření železničního spojení v rámci Severní dráhy Ferdinandovy v roce 1855. Dalším problémem města bylo jeho národnostní složení, kdy více než polovina obyvatel byli Němci. Zlomem byla druhá polovina 19. století kdy se začal ve Slezsku rozvíjet český národní život a Opava se stala jeho střediskem. V roce 1883 bylo v Opavě založeno české gymnázium, v roce 1877 Matice opavská. Ve městě vycházel Opavský besedník, pak Opavský týdeník. Politická a národnostní situace se vyhrotila po skončení 1. světové války, kdy se Opava v závěru roku 1918 stala hlavním městem provincie Sudetenland. Pokus o revoltu vůči tvořícímu se československému státu skončil obsazením města československými vojenskými oddíly bez boje 18. 12. 1918. Za nacistické okupace v letech 1938 - 1945 byla Opava centrem jedné ze sudetských žup. Osvobození na konci války si vyžádalo krutou daň v podobě zničení téměř třetiny města a velké ztráty na životech. Po válce byly postaveny celé nové obytné čtvrti a průmyslové závody, především strojírenského, potravinářského a papírenského průmyslu a průmyslu léčiv. V Opavě má dnes sídlo Slezské zemské muzeum, založené jako Gymnazijní muzeum v roce 1814 a je nejstarším muzeem na území ČR. Dále zde sídlí Matice slezská, Slezské divadlo, Zemský archiv a Slezská univerzita založená roku 1991. Historii města dokládá bohaté množství stavebních památek, v nichž se mísí stavební slohy. K nejstarším patří gotický Minoritský klášter a kostel sv. Ducha, postavený před rokem 1269. K nejcennějším gotickým památkám patří konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie z druhé poloviny 14. století. Termínem konkatedrála se označuje hlavní kostel diecéze. Dokladem renesančního umění jsou především domy na Dolním náměstí, Masarykově třídě, Ostrožné ulici (např. dům U bílého koníčka, dům Boží koutek) a rovněž městská věž, tzv. Hláska, současné sídlo Magistrátu města Opavy. V barokním stylu vyniká především Sobkův a Blücherův palác na Masarykově třídě, kostel sv. Vojtěcha s jezuitskou kolejí nebo Mariánský sloup. Opava se také pyšní ukázkami novodobé architektury, ať už se jedná o monumentální stavbu obchodního domu Breda nebo o budovu bývalé Obchodní a živnostenské komory či o komplex Městského koupaliště. K technickým zajímavostem města patří secesní barometr v Dvořákových sadech a linie čs. opevnění – unikátních vojenských pevností vybudovaných před II. svět. válkou, z nichž je dnes přístupná především pevnost v Opavě – Milostovicích. Opava je plná zeleně, díky parkům a sadům, které vznikly na místě zbořených hradeb v 19.století.

Židovský hřbitov Poličce, je dnes součástí křesťanského hřbitova na východním okraji obce. Až do roku 1881 se pohřbívalo většinou na hřbitově v Luži. Roku 1881 zakoupila poličská náboženská obec pozemek na zřízení hřbitova. Ten sloužil až do roku 1942. Po válce chátral a roku 1964 byla zbořena vstupní márnice. Hřbitov je dnes přístupný v rámci otevírací doby křesťanského hřbitova.