Vyšehradský tunel spojuje Rašínovo a Podolské nábřeží. Byl vybudován v letech 1903 – 1905. Tunel je 32 m dlouhý, 9 m široký, 5 m vysoký a je určen pro automobilovou a tramvajovou dopravu a pro pěší. Název tunelu je odvozen od Vyšehradu.

Římskokatolický kostel Navštívení Panny Marie se nachází ve středu obce Zašová, přibližně 1 km severním směrem od železniční zastávky Zašová. Nedaleko místa, kde se dnes nachází kostel Navštívení Panny Marie, stával pravděpodobně již od 14. století kostelík zasvěcený sv. Anně, při němž byla také zřízena fara. Obě stavby byly vážně poničeny za husitských válek. Fara v té době úplně zanikla, kostelík sv. Anny se dočkal několika provizorních oprav, v 18. století ovšem definitivně zanikl. První záznamy o poutích v kostele v Zašové pocházejí z roku 1672. Barokní poutní chrám zasvěcený Panně Marii zde byl vystavěn v letech 1714 – 1725. Jde o poměrně rozsáhlou stavbu s dvouvěžovým průčelím. Stavbu vedl místní stavitel Jiří Kocourek, jméno architekta neznáme. Kostel vysvětil v roce 1725 olomoucký kanovník a při té příležitosti byl v kostele instalován milostný obraz Panny Marie, který sem byl přinesen ze zmíněného kostelíka sv. Anny. 22. října 1722 byla poté podepsána zakládající listina zašovského kláštera trinitářů. Ovšem císař dal k jehozaložení svolení až o dva roky později, v listopadu 1724.  První bratři přišli do Zašové na jaře1725, kdy byl také položen základní kámen k novostavbě kláštera. Před dokončením hrubé stavby r. 1728 žili bratři ve vlastnoručně vybudovaném provizoriu. Hlavním úkolem zdejších bratří byla starost o poutní místo. Byly to také trinitáři, kteří se zasloužili o slavnostní biskupskou konsekraci poutního kostela, která proběhla 29. července 1742 za účasti olomouckého biskupa Jakuba Arnošta z Lichtenštejna. Rozkvětu kláštera byl učiněn konec roku 1783, v rámci josefínských reforem zrušen. Roku 1785 byla v části bývalého kláštera zřízena fara. V té době nastal opětovný rozkvět poutí. Roku 1871 kostel vyhořel a musel být opět opravován.Tyto stavební práce také vtiskly kostelu dnešní podobu. Roku 1901 zakoupil budovu bývalého kláštera Spolek sv. Josefa z Vítkovic, který ji proměnil na sirotčinec a postavil při něm soukromou školu Školních sester de Notre Dame (Ústav sv. Josefa). Kostel je otevřen veřejnosti od 1. května  do 30. září v těchto časech – v sobotu od 9 do 12 hod. a od 13 do 17 hod. a v neděli od 13 do 17 hod.

Bývalý paulánský klášter při kostele Nanebevzetí Panny Marie (dnes bl. Juliány Collalto) se nachází v centru města. Budova konventu slouží jako byty, kostel je přístupný mimo bohoslužby po dohodě s duchovním správcem. Paulány přivedl do Brtnice její tehdejší majitel Rombald XIII. hr. Collalto ve 20. letech 17. století. Řeholníci se usadili u bývalé luterské modlitebny, zasvěcené sv. Matouši Evangelistovi. Budovu konventu přislíbil na vlastní náklady vystavět hr. Collalto, jakož i zajistit materiální zabezpečení pro členy kláštera. Současně s výstavbou konventu proběhla i přestavba kostela sv. Matouše, realizovaná dle plánů architekta G. B. Pieroniho. Dokončena byla roku 1641, kdy také došlo ke změně patrocinia na Nanebevzetí Panny Marie. Brtnici zasáhl v 17. a 18. století několikrát požár, přičemž v roce 1760 shořel pravděpodobně i konventní archiv. Klášter byl zrušen v rámci josefínských reforem roku 1784. Jeho majetek byl rozprodán v dražbě a areál přešel do rukou vrchnosti, která jej začala využívat pro hospodářské účely. Jednolodní kostel Nanebevzetí Panny Marie (dnes bl. Juliány Collalto) sloužil po zrušení kláštera jako skladiště. Na počátku 19. století byl však opraven a nově zasvěcen bl. Juliáně Collalto. Čtyřkřídlou budovu konventu nalezneme při jihovýchodní hraně závěru kostela, přičemž v průběhu 19. století sloužila jako textilní manufaktura či skladiště. V současné době je přestavěna na byty. A. Š.

Zřícenina hradu se zachovanou věží na terénní hraně ve stejnojmenné obci. Od tvrze k hradu V Tuchorazi existovalo panské sídlo zřejmě již koncem 13. století. Tuto tvrz přestavěl v sedmdesátých letech 15. století na malý výstavný hrad nejvyšší písař desek zemských   Mikuláš Sviták z Landštejna. V držení jeho rodu zůstal až do  roku  1579, kdy se stal majetkem Smiřických a byl  připojen k černokosteleckému panství. Zchátralý,  zpustlý   objekt byl s výjimkou vstupní věže roku 1770 rozebrán na stavební materiál. Dispozice Dispozice menšího hradu byla dvojdílná. Před jádrem se nacházel velký ohrazený hospodářský dvůr. Vlastní hrad pak tvořil obdélný palác v jihozápadní části, na západní straně pak stála čtvrhranná věž, v níž se snad nacházela studna a rozměrná čtverhraná vstupní věž. Do dnešní doby se nejvíce zachovala právě vstupní věž. Původně byla vyšší ještě nejméně o jedno podlaží (patrně roubené nebo hrázděné) vysazené na konzolách. Celé přízemí vyplňuje průjezd zaklenutý dvěma poli křížových kleneb. V suterénu pod věží byl ukryt mechanismus pro ovládání padacího mostu. Hlavní obytná prostora se nachází ve druhém patře, kde ji osvětlují velká obdélná okna. Místnost si dodnes ponechala původní obkročmou hvězdovou klenbu. Součástí prostoru byl i akrýřový prevét. Výklenky tří oken obsahují sedátka, čtvrté mělo vstup do šnekového schodiště spojujícího jednotlivá podlaží s ochozem dnes již zaniklé hradby. Tuchoraz je v soukromém vlastnictví a je veřejnosti nepřístupná. Po návštěvě tvrze se můžete vydat do Českého Brodu a navštívit tam například Podlipanské muzeum.