Nádraží Praha Sedlec.

Muzeum Knihy, jež patří pod Národní muzeum, můžeme navštívit ve Žďáru nad Sázavou, kde je situováno do prostor zámku rodiny Kinských. Barokní zámek, jenž byl původně cisterciáckým klášterem, byl do dnešní podoby přestavěný architektem Santinim. Muzeum nabízí sondu do dějin písma, knihy, knihtisku a knižní kultury českých zemí v evropských souvislostech.Vývoj knižní kultury českých zemí prezentují knižní exponáty - od středověkých rukopisů, přes staré tisky až po současnou grafiku a knižní ilustraci, včetně ukázek samizdatové a exilové literatury zapůjčené z fondů knihovny Libri prohibiti.Součástí expozice je též barokní knihovna kapucínského kláštera v Roudnici nad Labem, knihovna zámku Mladá Vožice v klasicistním interiéru někdejší opatské knihovny a osobní knihovna českého historika Gelasia Dobnera v původním mobiliáři. Expozici je zakončena přehlídkou kubistického nábytku dle návrhu Josefa Gočára a vyřezávaného nábytku pozoruhodného všestranného umělce Josefa Váchala s malou výstavkou jeho grafických prací. Celkový obraz dotvářejí rekonstrukce středověkého scriptoria, tiskárny 16. století a ukázky tiskařskách strojů. Na co se můžete těšit   Expozice Dějiny knihtisku – od počátku do současnosti Centrum muzea – bývalý refektář s původní nástropní malbou od K. F. Töpfera z r. 1734 Rekonstrukce středověkého skriptoria a tiskařské dílny Rarita – knihy připevněné na řetězech – „libri catenati“ Možnost vytištění emblému muzea na historickém ručním tiskařském stroji  

Zarostlá prudce klesající soutěska Divoký důl je tvořena úzkým sevřeným údolím dvou vrchů (Divoký kámen a Velký Děd). Soutěskou protéká bezejmenný potok pramenící kousek pod vrcholem Pradědu a vlévající se v údolí do Divoké Desné. Po okraji soutěsky vede turisticky značená cesta vedoucí z Pradědu do Kout nad Desnou. V horní části dolu se nachází menší vyhlídka, která poskytuje částečný výhled jižním směrem na protější vrch Divoký kámen, do údolí Divoké Desné aj.

Jeskyně Blanických rytířů nazývaná také jako Moravský Blaník se nachází při silnici spojující Rudku s Kunštátem. Nenápadná jeskyně zhmotňující legendu o sv. Václavu se ukrývá ve svahu vrchu Milenka. Její vznik je spjat se dvěma osobami, samouckým sochařem Stanislavem Rolínkem a zcestovalým řezníkem a uzenářem a později i starostou Kunštátu, Františkem Burianem. Stanislav Rolínek narozený roku 1902 byl plachým čalounickým tovaryšem, který trpěl tuberkolózou, ale byl velmi nadaný. Svým výtvorem sousoší Jana Husa, Jana Žižky a Prokopa Holého který vytesal jen pomocí hasičské sekyrky a nůžek na úpatí vrchu Velký Chlum nedaleko Boskovic na sebe upoutal pozornost. Ujal se ho právě František Burian, který zde nedaleko Rudky u Kunštátu zakoupil zdejší skalnaté pozemky na vrchu Milenka. Jako první dílo ale nevznikla jeskyně nýbrž dnes již neexistující největší socha prvního československého prezidenta T.G.Masaryka. Rolínek ji vytesal z jednoho kusu kamene během 6,5 měsíců!! Socha vážící asi 600 tun měla na výšku 10,5 m, přičemž jen hlava měla výšku 1,68 (zprvu ji tesal podle poštovní známky), klobouk v průměru 85 cm a rozpětí ramen činilo 3,5 m. Slavnostní odhalení proběhlo na 10. výročí vzniku samostatné republiky (28.10.1928) a zúčastnilo se ho desetitisíce lidí. Následný rok (1929) začíná vznikat jeskyně. Bohužel roku 1931 Rolínek umírá ve svých 29 letech. Stihl jen vytesat lva a sochu sv. Václava. Zbývající dodnes existující i neexistující sochy pak spolu se svými pomocníky vytváří František Burian. Do druhé světové války se ještě stihne osázet na 9.000 m2 různými dřevinami a postavit zděnou rozhlednu na vrchu Milenka. Pak přichází okupace německými vojsky a druhá světová válka. Burian se pokouší sochu Masaryka ukrýt. Obezdí ji a hlavu skryje jakousi provizorní dřevěnou chatkou. Bohužel marně, socha nakonec musí být roku 1941 rozřezána a když se nepodaří ukrýt ani její části, je téměř zcela zničena (zůstaly jen boty). Stejně tak musí být zničení legionáři v jeskyni. To už je na Buriana moc a nedožije se ani osvobození, roku 1943 umírá. Za komunistického režimu nebyla této památce věnována přílišná pozornost, tedy aspoň ta pozitivní. V roce 1962 musely být dokonce průvodkyní z ideologického hlediska zničeny trpaslíci v malé jeskňce, kterou tesal sám Burian. Po revoluci byla památka navrácena Burianově vnučce Zdeňce Popelkové a jeskyňka se sedmi trpaslíky byla obnovena. V současné době tak můžeme obdivovat asi zhruba 100 dlouhý jednoduchý labyrint vytesaný v pískovcovém podloží. Vchodu do jeskyně dominuje lev. Hned za vchodem sedí rytíř (strážce vrchu), následuje reliéf svatováclavské koruny střežená dvěma ozvrojenci. Při cestě do rytířského sálu se pak ještě prochází kolem sv. Václava na koni v nadživotní velikosti. Vrcholem jeskyně je pak zmíněný rytířský sál kde odpočívá 12 bojovníků. Za sálem byly ještě plánovány stáje, zbrojnice a chodba slavných, to se však již vzhledem k poměrům při okupaci nepodařilo vytvořit. Kromě toho je možno navštívit ještě síň legionářů (bohužel již bez sousoší) a jeskyňku sedmi trpaslíků se sněhurkou. Kolem jeskyně je možno navštívit ještě park a již zmíněnou Burianovu rozhlednu. Provoz jeskyně je celoroční.