Město Toužim, původně dvorec, proboštství a hrad má bohatou historii a četné památky. Město je památkovou zónou, stejně jako části Kosmová a Kojšovice s památkami lidové architektury.  Historie hradu a města                               Toužimsko bylo kolonizováno na konci 12. stol. jihočeským velmožem Jiřím z Milevska, který v roce 1185 založil v Milevsku klášter premonstrátů a odkázal mu svůj majetek včetně Toužimska. Po příchodu premonstrátů zde vyrostlo opevněné proboštství s kostelem sv. Jana Křtitele a hospodářským dvorem. První písemná zmínka o Toužimi však pochází až z roku 1354. Po vyplenění milevského kláštera v roce 1420 se konvent s opatem uchýlili do Toužimi, odkud byli roku 1430 vyhnáni husitským hejtmanem Jakoubkem z Vřesovic, který se v roce 1437 stal zástavním držitelem toužimského zboží. Proboštství postupně přeměnil na hrad a předal svému synovi Janovi. Předhradí sídla tvořil hospodářský dvůr a kostel. Po založení města v roce 1469 se hrad stal organickou součástí opevněného města. Již na počátku 16. stol. byl za pánů z Plavna vybudován při západní straně donjonu mohutný třípodlažní palác. Postupným rozšiřováním, renesančními a barokními přestavbami a úpravami objektu vznikl členitý komplex Horního zámku. Renesanční přestavbou prošlo i předhradí, které se do roku 1544 přeměnilo na dnešní Dolní zámek. Po roku 1620 byl vyhořelý zámek nákladně obnoven vévodou Juliem Jindřichem na velkolepé reprezentativní šlechtické sídlo. Při stavbě zámecké zahrady severně od zámku zanikl proboštský kostel sv. Jana Křtitele a na jeho místě byla vystavěna kaple sv. Kříže. Po požáru v roce 1652 byl zámecký areál opět obnoven a později byl také vybudován i vrchnostenský pivovar, který později nahradila nynější barokní novostavba zámeckého pivovaru. Od poloviny 17. stol. postupně ztrácí rozsáhlý zámecký areál svojí rezidenční funkci a započal chátrat. Podoba zámku Do podoby objektu výrazně zasáhly i necitlivé zásahy z počátku 19. stol., postupně zanikla zámecká zahrada včetně letohrádku. V roce 1945 vyhořel pivovar a v 60. letech byla zbořena větší část zámeckého dvora a zahradu postupně zastavili panelovým sídlištěm. Od 90. let toužimský zámek výrazně chátrá, ale po letech jej opět získalo do vlastnictví město. Zámek dnes není veřejnosti přístupný a jeho další osud zatím není znám. Tipy na výlet Po okolí Toužimi se můžete rozhlédnout z rozhledny Třasák. Nedaleko Toužimi stojí také zřícenina kostela sv. Blažeje. Na výlet se můžete vydat i na zámek a hrad v Bečově nad Teplou. Podívat se můžete také na o něco vzdálenější barokní zámek Bezdružice. Ubytování najdete přímo v Toužimi.

Benediktinské opatství (do roku 1813 proboštství) s kostelem sv. Petra a Pavla je přístupné v otevíracích hodinách. K počátkům historie rajhradského kláštera se bohužel nedochovaly soudobé prameny. Informace o nejstarší době nám poskytují jen tzv. břevnovská falsa, podle kterých měl roku 1045 kníže Břetislav I. darovat břevnovskému klášteru celu, založenou ke cti a chvále sv. Petra a Pavla na pustém hradě Rajhrad. Druhé falsum, vážící se k roku 1048, nás informuje, že zde Břetislav I. nechal na vlastní náklad vystavět kostel sv. Petra a Pavla, který měl v budoucnu podléhat břevnovskému klášteru. K tomu jsou zde vyjmenovány vesnice a majetek kláštera. Obě falza však odrážejí stav z konce 13. století a  postavení Rajhradu bylo popsáno tak, jak potřeboval tehdejší břevnovský opat Bavor z Nečtin během sporu s olomouckým biskupem o podřízenosti rajhradského kláštera. Během středověku se klášteru nevyhnuly ničivé vpády, kvůli kterým byl jen ve 13. století zdejší areál několikrát opravován. Oproti tomu za husitských válek se stal útočištěm pro jiné benediktiny z postižených klášterů. Krize se dostavila během 16. století, kdy vyhořely klášterní budovy a dokonce se uvažovalo o jeho zrušení. Roku 1619 museli benediktini Rajhrad opustit, protože moravští stavové klášter zrušili a statky prodali. Řeholníci se sice po roce 1620 do kláštera vrátili, ale v průběhu 17. století museli ještě několikrát čelit vpádům vojsk. Během druhé poloviny 17. století se hospodářská situace proboštství stabilizovala a benediktini přistoupili roku 1690 (za probošta Placida Novotného) k obnově poničeného areálu. Počátkem 18. století přišel tehdejší probošt Antonín Pirmus (1709–1744) s radikální změnou koncepce přestavby a nechal u Jana Blažeje Santiniho zhotovil projekt, schválený břevnovským opatstvím roku 1721. O rok později začaly stavební práce bouráním starého kostela a následně přestavbou konventu s prelaturou. Avšak po Santiniho smrti (1723) byl původní plán na některých místech změněn. Svěcení nově zbudovaného kostela sv. Petra a Pavla proběhlo roku 1739 a prelatura byla dokončena o sedm let později. Po celé 18. století však kostel provázely problémy se statikou, které prohloubilo i zemětřesení v roce 1767. Z tohoto důvodu musela být stavba několikrát opravována. K definitivnímu dokončení původních projektů však nikdy nedošlo. Po vyhnání benediktinů v roce 1950 celý areál chátral. Záchrany se mu dostalo až po roce 1990, kdy byl klášter řádu navrácen a postupně se mohlo začít s opravami. A. Š.

Městečko Kašperské Hory se rozkládá na horním toku řeky Otavy v Javornické hornatině na hranici CHKO Šumava v blízkosti hradu Kašperk. Leží 10 km jižně od města Sušice v okrese Klatovy, v Plzeňském kraji. Ve městě, které dříve proslulo zejména těžbou zlata a nyní je oblíbeným letním i zimním cílem turistů, žije asi 1600 obyvatel. Původní osada zvaná Reichenstein vznikla ve 13. století a její počátky a rozvoj souvisel po celou dobu její historie s těžbou zlata. Městečko, ležící při středověké Zlaté stezce z Bavor bylo tak bohaté, že si mohlo dovolit podporovat krále Jana Lucemburského při jeho vojenských dobrodružství. Za to byla městu udělena privilegia svobodného horního města. Karel IV. si stejně jako jeho otec Kašperských hor velmi považoval a založil na ochranu místních dolů v roce 1356 nad městem hrad Kašperk. Městu se i nadále dařilo a roku 1584 bylo dokonce povýšeno na město královské. Město koupilo velkou část kašperského panství a nakonec v roce 1617 i hrad Kašperk. Z této doby také pochází nové jméno města - Kašperské Hory. Bylo to už ale paradoxně v době, kdy těžba zlata začala pomalu klesat. Po třicetileté válce se již nepodařilo doly plně obnovit a v roce 1777 byla těžba zcela zastavena. Město ve svém vývoji ustrnulo a jeho pozvolný pokles nezastavilo ani 19. století kdy se tu začal rozvíjet průmysl dřevařský, zejména sirkařství. Z doby největšího rozkvětu města pochází většina dosud zachovalých stavebních památek. Proto je historické jádro městskou památkovou zónou Město nebylo nikdy opevněno, mělo však brány, které byly v 19. století zbořeny. Na náměstí stojí renesanční radnice z roku 1597, později byla opatřena třemi barokními štíty s vížkami a hodinami. Další stavbou na náměstí je gotický farní kostel sv. Markéty ze 14.století, barokně přestavěný po požáru v 18.století. Další sakrální památkou gotický hřbitovní kostel sv. Mikuláše z doby kolem roku 1330. Na jižním okraji městečka stojí ještě novorománský kostel Panny Marie Sněžné z let 1850 - 1867. Byl postaven, aby odlehčil kostelu svaté Markéty při hojně navštěvovaných srpnových poutích. V jednom z domů na náměstí sídlí Muzeum Šumavy s přírodovědnými a historickými expozicemi věnovanými přírodě Šumavy, dolování zlata, sklářství, sirkařství atd. Díky své poloze jsou Kašperské hory branou do Šumavy. Jsou často vyhledávaným cílem vyznavačů letních i zimních sportů. Kterým je k dispozici lyžařský areál s několika vleky a umělým osvětlením, dětský vlek, umělé osvětlení a běžkařské dráhy.

Historie zámku Obec Svojšice se poprvé připomíná roku 1241, kdy zde měl několik dílů Milota ze Svojšic. Zdejší tvrz je poprvé zmiňována roku 1427, kdy ji Benigna z Toušic postoupila i s dvorem svému manželovi Mikuláši ze Zásmuk. Z původní svojšické tvrze pocházejí zřejmě zbytky příkopu kolem dnešního zámku a některé jeho základové zdi. Takto spojená ves s vodní tvrzí a dvorem často měnila majitele. V roku 1606 ji získal od Adama mladšího z Valdštejna, Karel z Dubé a na Pýšelích, kterému byla za účast na stavovském povstání v roce 1622 zkonfiskována. V roce 1624 získal zkonfiskovaný majetek jeho vnuk Karel Eusebius Mracký, který zahájil násilnou rekatolizaci panství, což mělo za následek povstání poddaných, kteří tvrz a kostel ve Svojšicích vyplenili. Po těchto událostech koupila panství roku 1638 Anna Kamila z Enkenfurtu. Nová majitelka začala tvrz přestavovat na raně barokní zámek, který dokončil další majitel Michal Osvald z Thunu. Po několika dalších změnách majitelů koupil Svojšice v roku 1738 hrabě Michal Jan Althan, který je připojil ke svému panství Králíky. Zámek v roku 1751 vyhořel a byl pak v letech 1755 - 1758 přestavěn podle plánu Ignáce Jana Nepomuka Palliardiho. Při této přestavbě byl zámek upraven stavebně i umělecky. V jižním křídle byla přistavěna kaple sv. Jana Nepomuckého a kolem zámku byla zřízena zahrada a park. Těmito úpravami získal exteriér zámecké budovy rokokový vzhled. V této podobě se dodnes dochovala úprava západního a severního křídla. V zrekonstruovaném zámku se však Althanové zdržovali jen málo. V roce 1775 bylo panství opět obsazeno vzbouřenými poddanými, ale neúspěšně. K poslednímu velkému stavebnímu zásahu do svojšického sídla došlo v roce 1847 za Michala Josefa Althana, kdy byl porušen původně jednotný rokokový charakter stavby. Současně s přestavbou zámku byly do dnešní podoby upraveny i hospodářské budovy areálu. V zámku umístil Michal Josef Althan knihovnu s ekonomickými spisy. Althanům náleželo svojšické panství do roku 1923, kdy jej při první pozemkové reformě postoupili řádu anglických panen. Tehdy byl zámek přizpůsoben charitativním účelům. V letech 1995 – 2000 proběhla památková obnova celého zámeckého objektu. V současné době patří zámek Ústavu sociálních služeb a slouží jako domov pro seniory a je veřejnosti nepřístupný. Dispozice zámku Zámek Svojšice je čtyřkřídlá budova kolem téměř čtvercového nádvoří. Východní a jižní křídlo jsou dvoupatrové, severní a západní jednopatrové. Nároží zámku jsou zdobena věžemi. Do nádvoří se severní a západní křídlo otvírá zasklenými pilířovými arkádami, na jižním a východním křídle jsou tyto arkády jen naznačeny ve fasádě. V okolí můžete navštívit i další památky, jako například tvrz Malotice,  tvrz Lošany nebo zámek Bečváry. V regionu stojí jistě za návštěvu město Kouřim a Muzeum lidových staveb v Kouřimi. Ubytování naleznete v Kolíně.