Zříceniny tvrze Žerotice, přestavěné na zámek, se nacházejí ve stejnojmenné obci, ležící přibližně 6 km severovýchodně od Znojma. Zříceniny jsou volně přístupné. První zmínka o žerotické tvrzi pochází z roku 1358, kdy se majitelem obou dílů vsi spolu s tvrzí stal Beneš z Vajtmile. On i jeho potomci od té doby nesli přídomek Vajtmilnar ze Žerotic. Při proději Žerotic Lechovickým ze Zástřizl roku 1512 je již označena jako zámek (v dobové terminologii značí hrad), proto se zdá pravděpodobné, že ji Vajtmilnarové nechali přestavět. V roce 1559 se novým majitelem stává Fridrich Březnický z Náchoda a renesančního vzezření se tvrzi dostalo koncem 17. století za Jiřího hraběte z Náchoda. V roce 1643 zámeček poničili Švédové a von Blierové museli přistoupit k jeho opravě. Počátkem 18. století byly Žerotice připojeny Františkem Karlem Berchtoldem z Uherčic k želetickému panství a zámeček byl ponechán svému osudu. Areál tvrze vymezovala několikrát zalomená hradba, obklopená příkopem a valem, která v sobě ukrývala zástavbu, postupně se rozšiřující. Renesanční přestavba rozšířila dosavadní stavbu především o pilířové věžice při obvodové hradbě a arkádový ochoz při východním paláci. Dnes je zde možné obdivovat zříceniny severozápadní partie tvrze-zámečku, obvodní zeď na západě a pozůstatky věžic. M.K.

Berounka vzniká soutokem Mže s Radbuzou v centru Plzně. Původně se celý tok řeky nazýval Mže. Název Berounka vznikl až v 17. století, kdy byl úsek řeky na berounském panství nazýván tehdy obvyklým způsobem jako řeka berounských. Podle Ottova slovníku naučného se na konci 17. století začal užívat název Berounka pro dolní tok. Poprvé je uváděna plzeňským kronikářem J. Tanerem jako tok za městem Berounem. V 18. století používali někteří autoři název Berounky nesprávně i pro střední tok od Plzně, Berounka postupně vznikala na soutoku Mže a Rakovnického potoka, později se její začátek posunul na soutok se Střelou a ještě později na soutok s Úslavou. Ottův slovník z roku 1908 přesto uváděl Mži jako řeku ústící do Vltavy.Plzeňští radní z iniciativy historika Jana Anderleho rozhodli 7. září 2006 o přejmenování Berounky zpět na původní název na území města, zároveň chtějí jednat s vedením Plzeňského kraje o jejím přejmenování na celém území kraje a usilovat o naprosté vymazání Berounky z map. Rozhodnutí však zatím nic nemění na oficiálním názvu, který je stanoven vyhláškou ministerstva zemědělství.Berounka protéká Plzeňskou kotlinou a následně přírodním parkem Horní Berounka. V Berounské kotlině dále přijímá zprava řeku Litavku. Pod městem Beroun v Českém krasu vytváří Berounka ve vápencích Karlštejnské vrchoviny kaňon se skalními stěnami. U Lahovic se vlévá do Vltavy. Berounka je řekou se silně kolísavými vodními stavy, téměř celý tok je splavný i pro otevřené sportovní lodě a využívaný ke koupání.Nejnavštěvovanější jsou úseky v CHKO Křivoklátsko a úsek v Českém krasu, zejména Vodácká naučná stezka Berounka.

Pardubická radnice.

Arboretum v Bílé Lhotě se rozkládá se na jižně orientovaném svahu na ploše necelých tří hektarů. Je zde zastoupen zhruba vyrovnaný počet stromů listnatých a jehličnatých. Nachází se zde asi 300 různých druhů a kultivarů dřevin, například keřovité tisy v různých barvách a tvarech, túje, smrky, duby, různobarevné buky, cypřišky, javory, borovice, břízy, douglasky a lípy. V arboretu je pěstována i řada vzácných a sbírkových dřevin – například japonské javory, vilíny a magnólie. Stromy jsou seskupeny podle nároků na živiny, půdu, klima atd. V parku jsou zastoupeny dřeviny z jižní Evropy, z Asie (hlavně z Balkánu, Číny, Koreje, Mandžuska, Japonska a Sibiře). Mnoho dřevin pochází i z různých oblastí Severní Ameriky – z Kanady, USA i Mexika. Od roku 1965 je zámecký park ve správě Vlastivědného muzea v Olomouci. Již v roce 1969 byl park vyhlášen zvláště chráněným územím, v současnosti je zařazen do kategorie Národní přírodní památka. Stálá expozice Kolekce 300 druhů vzácných dřevin.