Barokní sýpka - Slaný.

Rozeklané skály, součást místa zvaného Kyjovský Hrádek, se tyčí nad Kyjovským údolím přibližně půl kilometru západně od obce Kyjov v NP České Švýcarsko. Údolím pod volně přístupným Hrádkem vede z obce turistické značení. Historie hrádku Starší badatelé předpokládali, že zdejší lokalita, nazývaná Kyjovský Hrádek podle nedaleké obce Kyjov, neboť pravé jméno je neznámé, bývala skalním hradem. Počátek hradu, který měl sloužit ke střežení obchodní stezky, byl kladen do počátku 14. století, kdy zdejší území vlastnili páni z Michalovic. Zánik hradu byl kladen do období okolo roku 1440 v souvislosti  s vojenskou výpravou Lužičanů. Novější bádání Františka Gabriela a J. Smetany ukazují, že zdejší lokalita byla víceméně provizorním sídlem prospektorů nebo horníků, pracujících v okolí a sloužila k tomuto účelu přibližně od poloviny 13. století do počátku 14. století. Pozůstatky hrádku dnes Na plošině skalního suku nad údolím archeologové objevili suterény objektů, které byly z větší části dřevěné. Dále zde byly nalezeny stopy po peci (snad vápenka) a další stopy po ukotvení dřevěných částí objektů. Tipy na výlet Navštívit můžete zříceninu hradu Falknštejn. U Jetřichovic najdete přírodní památky jako Mariinu skálu, Vilemíninu vyhlídku, Pavlínino údolí, skalní průchod Úzké schody nebo skalní masiv Rudolfův kámen. Nedaleko od Chřibské si můžete prohlédnout zříceninu hradu Chřibský hrádek nebo akvadukt. Ubytování najdete v Krásné Lípě. M.K.

Oba židovské hřbitovy se nacházejí jen kousek od sebe na severním okraji města při silnici vedoucí do obce Bransouze. Starší nacházející se téměř u silnice byl založen někdy před rokem 1600 jako náhrada za ještě starší hřbitov, který byl blíže centru obce. Užíván byl až do poloviny 19. století. Hřbitov obdélného tvaru má dvě úrovně a dnes je zaplněn náhrobky zhruba z poloviny. Horní o něco výše položená část je z části zarostlá stromy. Náhrobky jsou většinou renesančního a barokního typu v různých stádiích zachovalosti. Hřbitov má již velmi porušenou kamennou ohradní zeď a je volně přístupný. O jen pár metrů směrem k centru obce a malinko výše ve svahu byl založen novější hřbitov a to v po polovině 19. Století. Svému účelu sloužil až do druhé světové války i když je uváděno, že poslední pohřeb se zde konal v roce 1953. Hřbitov je ohrazen vysokou kamenou zdí a vstup je přes bývalou obřadní síň, ze které již zbyla jen čelní stěna. Nachází se zde převážně novodobé náhrobky a je zaplněn také zhruba z poloviny. Stejně jako starší hřbitov i tento je převážně volně přístupný.

Letohrádek Bertramka je bývalou usedlostí ze 17. století, která prodělala ve druhé polovině 18. století klasicistní přestavbu. Název je odvozen od jména F. Bertramského, který byl jedním z jejích majitelů. K letohrádku patří park a sala terrena, fontána a busta W. A. Mozarta. Věhlas letohrádku dali manželé Duškovi, kteří zde v roce 1787 hostili W. A. Mozarta. Právě tady složil svou nejznámější operu Don Giovanni, která měla svou premiéru v dnešním Tylově divadle v Železné ulici. V současnosti je objekt letohrádku využíván jako muzeum hudby a jako památník manželů Duškových a W. A. Mozarta. Expozice muzea dokumentuje především pobyt W. A. Mozarta v Praze. Podrobné a aktuální informace jsou uvedeny na domovských stránkách muzea.První zmínka o Košířích je v latinském soupisu majetku ženského benediktského kláštera sv. Jiří na Hradě z roku 1185. Odborníci se domnívají že jméno Košíř se zrodilo ještě v době předslovanské. Podle jiných sekali místní obyvatelé vrbové proutí rostoucí na březích Motolského potoka zakřivenými noži zvanými kosíři a vyráběli proutěné zboží. Motolský potok hustě obklopený vrbovinou se kdysi severně od dnešního Palackého mostu vléval do Vltavy. Dnes z něj zůstalo jen torzo mizející pod zemský povrch v místech na rozhraní Motola a Košíř. Vila Bertramka tu stojí už od 17. století. Vystřídala několik majitelů, ale nejvíce proslula v době, kdy v ní bydlela operní pevkyně Josefína Dušková se svým manželem Františkem Xaverem Duškem. Josefína se důvěrně znala s Wolfgangem Amadeem Mozartem a hostila jej na své usedlosti Bertramce při jeho pražských pobytech na podzim roku 1787 a v létě roku 1791. Usedlost jejíž stavební dispozice se v podstatě zachovala, se skládala z jednopatrového obytného stavení, svým průčelím otočeného do dvora, stodoly, špýcharu a seníku. Jedna ze stran nádvoří byla ukočena terasou, pod níž byl velký klenutý prostor, kde byla pravděpodobně tlačírna vína. Samo stavení v přízemí obsahovalo několik místností, největší z nich byl kravín, jehož valená klenba se sbíhala do jednoho kamenného sloupu. První patro usedlosti obsahovalo celkem 12 místností. Dne 1.1.1929 přešla Bertramka do majetku nově založené Mozartovy obce v Československu. V době nacistické okupace bylo česke vední spolku donuceno k odstoupení a na jejich místa dosazeny němci. Jediným pozitivem bylo, že němci uvolnili poměrně velké finanční částky na opravu objektu. V lednu 1986 podepsala předsedkyně spolku pod nátlakem darování Betramky československému státu.