Židovské osídlení v Čáslavi ve 14. století mělo jen epizodní trvání. Novodobá židovská obec ve městě započala svou historii v polovině 19. století a na jeho konci přišla pro čáslavskou židovskou obec doba společenského a kulturního rozkvětu, která na přelomu století vyvrcholila stavbou nové synagogy. Tehdy obec mohla oslovit výraznou osobnost středoevropské architektury historismu, vídeňského architekta Wilhelma Stiassneho (1842 - 1910), jenž se podílel již na stavbě Jubilejní synagogy v Praze v Jeruzalémské ulici. Ten postavil synagogu v maurském slohu, která nahradila starší modlitebnu doloženou v Čáslavi v polovině 19. století. Synagoga v Čáslavi sloužila svému původnímu účelu do roku 1941, kdy došlo k uzavření synagog k bohoslužbám. Po válce sloužily její prostory využita jako sklad, roku 1970 byla rekonstruována pro potřeby Městského muzea. Roku 1994 byla vrácena Židovské obci v Praze, od roku 1996 probíhá její celková rekonstrukce.Patrová budova čáslavské synagogy má obdélný půdorys a stojí volně v městské zástavbě. Exteriér je původní. V příčném křídle při hlavním průčelí se nachází vstupní předsíň, po stranách schodiště a provozní zázemí. Modlitební sál ze tří stran obklopuje ženská galerie ozdobená orientální malbou. Zachoval se dřevěný kazetový strop a štuková římsa jenž zdobí vítězný oblouk apsidy, v níž býval svatostánek. Synagoga v Čáslavi představuje výraznou památku vysoké architektonické úrovně.

Nad Vršovickým náměstím stojí honosný dům čp. 67, jehož stavbu iniciovala a v letech 1911-12 realizovala Občanská záložna ve Vršovicích. Tato stavba je vynikající ukázkou pražské secese. Nová budova měla jedno podlaží podzemní a pět nadzemních, část podkroví a půdu ve dvou úrovních. Ústřední prostor tvořila velká dvorana situovaná do dvorní části pozemku a prostupující dvě podlaží. Zcela mimořádné pozornosti stavebníka se těšila výtvarná výzdoba interiérů a exteriéru budovy. Dekorativní figurální plastiky při štítu hlavního průčelí jsou dílem sochaře Ladislava Šalouna. Štít zakončuje znak města Vršovic. Před vstupem do budovy stojí dva vysoké sloupy se sochami sokolů. Čas znárodnění se nevyhnul ani občanské záložně. Po jejím zániku se stala majitelem budovy Česká spořitelna. Ta naštěstí zachovala nejen dispozici celého domu, ale i veškerá výtvarná díla a zařízení interiérů.

Délka toku: cca 36,2 km. Na území Prahy cca 31,5 kmPovodí: cca 140 km2.Rokytka pramení u Říčan v nadmořské výšce 453 m. Na území Prahy vtéká v Nedvězí, kde protéká přírodní památkou Mýto. Do Vltavy se vlévá v Libni u Libeňského ostrova. Průměrný průtok u ústí je 0,39 m3/s.Rokytka patří mezi velké pražské potoky. Na mnoha místech svého toku je přemostěna. Těsně před ústím, na Elznicově náměstí, dokonce mostem širokým 99,3 m. Protéká řadou rybníků, včetně největšího pražského rybníka, kterým je Počernický rybník a chráněnými územími. Jejíim největším přítokem je Říčanský potok. Do Rokytky také ústí 82 kanalizačních svodů.Slovo rokytka, které dalo jejímu jménu základ je starobylé pojmenování vrby, jež roste podél potoků a řek. První zmínky o Rokytce jsou dochovány již z 11. století. Jmenovala se také Rokytnice.Protéká katastry Nedvězí, Královice, Hájek u Uhříněvsi, Koloděje, Běchovice, Dolní Počernice, Hostavice, Kyje, Hloubítín, Hrdlořezy, Vysočany a Libeň.

Barokní zámek Valtice je druhou perlou Lednicko – valtického areálu. Punc UNESCO památky přiláká každoročně tisíce návštěvníků, kteří touží vidět stavbu jež je v celém areálu nejrozsáhlejší a nejvýznamnější. Pro její návštěvu musíme navštívit Břeclavsko, v kraji Jihomoravském. U počátku pasovští biskupové Dějiny Valtic se jako vejce vejci podobají dějinám sousední Lednice. Důvod je prostý. Oba zámky byly totiž v majetku bohatého rodu Lichtenštejnů, který zdejší panství vlastnil od konce 14. století až do roku 1945. Jediné co oba zámky odlišuje je první část příběhu. Tu mají odlišnou. Na místě valtického zámku, na mírném navrší, stával původně gotický hrad. Jeho počátky jsou zvláštní tím, že Valtice byly součástí Dolních Rakous. Proto se o stavbu hradu zasloužili ve 12. století pasovští biskupové, kteří toto území kolonizovali. V r. 1192 získal hrad výměnou Vichard ze Seefeldu, jenž z něho chtěl vybudovat strategicky významné sídlo jako mocenskou protiváhu proti moravským hradům. V majetku Lichtenštejnů V roce 1394 se již Valtice dostaly do majetku Lichtenštejnů a zůstaly jimi až do r. 1945. Nutno podotknout, že Lichtenštejnové Valtice často přestavovali a měnili jejich podobu tak, jak si to žádala doba. Ještě v 15. století tak byly provedeny pozdně gotické úpravy hradu a ve 2. polovině 16. století byl hrad přestavěn na renesanční zámek se dvěma věžemi vpředu. Důvodem přestavby na pohodlné šlechtické sídlo byla skutečnost, že významný a mocný člen rodu Karel z Lichtenštejna, učinil z Valtic své rezidenční sídlo. Po jeho smrti se ve stavebních úpravách nadále pokračovalo. A to nejen ve Valticích, ale i v Lednici. Stavební úpravy byly nezbytné, protože na sklonku třicetileté války poškodili zámek Švédové. Hybatelem a organizátorem byl kníže Karel Eusebius z Lichtenštejna, který také podstatně ovlivňoval výslednou podobu staveb. Barokní přestavba Právě on stojí za barokní podobou Valtic. Renesanční, původní část hradu byla upravena na vstupní průčelí. Na místo ostatních budov byla postavena tři křídla a rozšířena zahrada. Prostor mezi městem a zámkem byl upraven na čestný dvůr. Nový barokní zámek tak vznikl o něco severněji od původního. Na přestavbě se podílela celá řada významných architektů té doby. Stavební práce neustaly ani po smrti Karla Eusebia v roce 1684. Manýristickou estetiku dvoupatrového zámku překryla v první čtvrtině 18. století modernější forma vrcholného baroka podle projektu J. B. Fischera z Erlachu. Zde jeho plány realizoval D. Martinelli, především po roce 1713. V r. 1729 bylo dokončeno jižní křídlo zámku s bohatě plasticky a malířsky vyzdobenou kaplí. Bezprostřední okolí zámku, rozšířeného kolem r. 1790 o divadelní budovu, se změnilo v barokní zahradu. Ruku v ruce s vnější přestavbou se měnily i interiéry. Mocný a bohatý rod Lichtenštejnů si mohl dovolit bohatě zdobené reprezentační prostory a sály. V majetku rodu zůstaly Valtice až do roku 1945. Od toho roku je majitelem stát. Co je ve Valticích k vidění? Mnoho krásy a ukázek života té nejvyšší šlechty. K prohlídce je na zámku upraveno 1. patro se 17 místnostmi ve stylu baroka a rokoka. Z uměleckého hlediska je nejcennější zámecká kaple s bohatou malířskou a štukovou výzdobou a mramorový taneční sál. za pozornost také stojí zrcadlový sál, obrazárna a salónek prince Karla. Výjimečnost Valticím dodává zámecký park v anglickém stylu. Jeho výstavba navázala na obdobný park u zámku Lednice a lze v něm vidět mnoho romantických staveb. Z nich nutno zmínit alespoň mohutnou kolonádu s korintskými sloupy, dostavěnou roku 1832 a Dianin chrám zvaný též Rendez-vous, připomínající římský vítězný oblouk. Nejcenější stavbou valtického zámeckého parku je zámeček Belveder.  Zážitek z návštěvy Valtic nemůže být ochuzen o ochutnávku vína. Ta je možná v chladné vinotéce v přízemí. Celý Lednicko-Valtický areál žije velmi pestrým kulturním životem. Tipy na výlet V Lednicko-Valtickém areálu také najdete  Minaret, romantickou umělou zříceninu Janův hrad, Hraniční zámeček a mnohé další. Ve Valticích můžete navštívit Muzeum zahradnictví a životního prostředí. V nedaleké Břeclavi stojí zámek, Městské muzeum a galerie, kostel navštívení Panny Marie, kostel sv. Václava, synagoga a židovský hřbitov. Podívat se můžete také na zámek Pohansko.  Ubytovat se můžete třeba v Lednici nebo ve Valticích.