Historie výstavby zdejších nádržína řece Dyji, jako ochrana před povodněmi sahá až do 18. století, ale reálný podklad pro výstavbu vznikl až vodohospodářským plánem z roku 1954. Výstavba celé vodní nádrže skládající se ze tří částí proběhla ve dvou etapách. První etapa byl vznik horní a střední nádrže, druhou etapou vznikla nádrž dolní. Celkový objem všech tří nádrží se pohybuje okolo 130 mil. m3 vody. Jejím primárním účelem je tedy ochrana důležitých míst před povodněmi a také významně slouží k rekreaci a rybolovu. První nádrž (horní) začíná za obcí Brod nad Dyjí a končí hrází po níž vede komunikace první třídy č. 52 (Brno – Mikulov). Výstavba byla zahájena v roce 1974 a dokončena roku 1978. Sypaná hráz je dlouhá 2.484 m a vysoká jen něco málo přes šest metrů. Celkový objem horní nádrže činí 14,313 mil. m3 vody. Kousek od hráze severním směrem se nachází pozůstatky tábora římských legií. Střední nádrž začíná hned pod hrází horní nádrže a končí hrází po níž vede komunikace č. 420 Dolní Věstonice – Hustopeče. Výstavba byla započata souběžně s horní nádrží a dokončena o tři roky později než u horní a to v roce 1981. Zemní sypaná hráz je nejmenší ze všech třech, délku má 1.365 m a výšku 6,7 m. Celkový objem je však vyšší než u horní nádrže, činí něco málo přes 32 mil. m3 vody. Zajímavostí této nádrže je dochovaný kostelík, původně románská stavba, přestavěná goticky ve 14. století. Stojí na malém ostrůvku chráněný valem , nedaleko hráze horní nádrže. Kostelík je dokladem někdejší vesnice Mušov, která výstavbou nádrže zanikla. Dolní nádrž je svojí rozlohou největší ze všech tří a má rovněž největší hráz. Dokončena byla až v roce 1989. Má rozlohu 1700 ha a objem téměř 84 mil. m3 vody. Zemní sypaná hráz je dlouhá na 4.658 m a vysoká 9,8 m. Vede zde komunikace č. 421 Mikulov – Velké Pavlovice. Při hrázi se nachází elektrárna se dvěma turbínami. Hlavní turbína má výkon 2,3 MW, druhá slouží při asanačním průtoku jen 0,2 MW. Vodní nádrž Nové Mlýny ukzála svoji potřebu již několikrát a to hlavně při povodních. Zejména pak v roce 2002 a 2006 dokázala významnou část povodňově vlny zachytit a významně tak snížit při povodní průtok pod nádrží.

Rokokový zámek Stekník, obklopený terasovitými zahradami italského stylu, stojí na vyvýšeném ostrohu nedaleko obce Stekník (památková vesnická zóna) v meandru řeky Ohře. Zámek je dnes v rekonstrukci a není volně přístupný. Návštěvníkům je však umožněna prohlídka zámeckých zahrad s informačními cedulemi a naváděcími šipkami. Zpřístupněna je také zámecká kaple a od roku 2009 se na zámku Stekník také konají svatební obřady, v letních měsících i v překrásné zámecké zahradě.   Historie zámku                         Na místě dnešního zámku Stekník stávalo kolem roku 1600 opevněné panské sídlo rodiny Kaplířů ze Sulevic. Ke stavebním úpravám objektu došlo koncem 17. století, poté co se Stekník stal v roce 1681 základem majetku jedné z nobilitovaných žateckých měšťanských rodin Kulhánků z Klaudensteina. Nový majitel Jan Jiří Kulhánek nechal strhnout staré budovy a na jejich místě vybudoval zámek ve stylu vrcholného baroka. Pro dnešní podobu zámku však byla rozhodující až druhá stavební fáze ve 2. polovině 18. století, kdy získal objekt dnešní rokokovou podobu. Přestavbu sídla započal Jan František z Klaudensteina. K nejradikálnější změně patří novostavba zámecké kaple Navštívení Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého. Na zámeckém nádvoří stojí kašna, pocházející také z druhé poloviny 18. století. Ve stejné době vznikla patrně i terasovitá úprava zámecké zahrady, která byla od okolí oddělena kamennou zdí, zdobenou pískovcovými vázami a terakotovými plastikami, které se bohužel dochovaly pouze v torzech. V této době byla postavena dnes již poničená kaplička, vystavěná nad pramenem minerální vody a dvoupatrová sýpka s barokně ztvárněnými štíty, vikýři na střeše a erbem na průčelí, uzavírající dnešní památkovou zónu na jižním okraji obce. Rozsáhlé stavební aktivity Jana Františka Václava Kulhánka z 60. let 18. století se dotkly také úprav interiérů objektu. Fresky a nástěnné iluzivní malby pokryly stěny a strop sala terreny, reprezentačního sálu a kaple. Také stěny obytných pokojů byly opatřeny kvalitní iluzivní malbou a zámecká kaple byla vybavena nástěnnými obrazy Ignáce Raaba. V roce 1907 získal zámek Fridrich Gimbel a po něm zdědil Stekník švýcarský konzul Gérold Déteindre, který byl posledním soukromým majitelem objektu do roku 1945. Po druhé světové válce byl velkostatek Stekník konfiskován a začal sloužit Výzkumnému ústavu chmelařskému v Žatci. Později jej užívala Národní galerie Praha, která zde umístnila depozitář obrazů. Od roku 1996 získal zámek Stekník Památkový ústav v Ústí nad Labem, který jej spravuje a rekonstruuje v současné době. Tipy na výlet Navštívit můžete zámek Nový Hrad u Jimlína, archeoskanzen Březno u Loun, barokní zámek Postoloprty, barokní zámek Tuchořice nebo město Žatec, kde je také mnoho k vidění. Ubytování najdete v Žatci.  

Jméno obce vzniklo nejspíše ve 13. století, kdy je zaznamenán název Suchý důl, podle potoka, který v létě vysychal. Ves Suchdol vznikla na tzv. Via magna což byla Velká cesta spojující Pražský hrad s Levým Hradcem. Název je sice honosný, ale šlo víceméně o dobře prošlapanou pěšinu. Písemně je ves doložena v první polovině 13. století. Tehdy patřila klášteru benediktinek u Sv. Jiří na Hradě. Jak změnila majitele není známo, ale v roce 1403 již není majetkem kláštera, ale jistého Niklinova z Ořechu. V první polovině 16. století patřil dvůr, ves i tvrz Václavu Budovcovi z Budova. Tomu však tato oblast nepatří dlouho již vroce 1550 je uváděn jiný člen starého vladyckého rodu a to Václav Voračický z Paběnic. Ještě do bitvy na Bílé hoře změnila ves několikrát majitele. Třicetiletá válka se stala pro Suchdol osudnou. Tehdy byla osada zničena a je uváděno jen 12 pustých stavení. I zpustošená ves pak měla svého majitele, od něhož v roce 1679 kupuje Suchdol benediktinský klášter Na Slovanech. V tomto držení zůstává ves až do 20. století. V roce 1968 je Suchdol připojen k Praze a dnes je MČ Praha – Suchdol součástí správního obvodu Praha 6.

Bohnice jsou velmi stará osada, jejíž vznik souvisí se slovanským hradištěm Zámka na ostrohu nad Vltavou. Zdejší kostel existoval již v době románské, dal jej vystavět vyšehradský probošt Gervasius a vysvěcen byl v roce 1158 za účasti krále Vladislava I. Z této stavební fáze se dodnes nic nedochovalo. Současná podoba kostela pochází až z klasicistní přestavby v roce 1805. Původní románská apsida byla součástí objektu až do roku 1871, kdy ji podemlela voda, byla zbořena a nahrazena novou. Kostel má půdorys ve tvaru řeckého kříže s věží v západním průčelí. V bohnickém kostele mají zajímavé jesličky, dílo Františka Kotrby z doby krátce po druhé světové válce. Jsou keramické a kromě obvyklých figurek obsahují množství andělů, které plní zároveň úlohu dekorativních svícnů.