Blagojev Dimitr 1856 – 1924 Bulharský politik. Deska s portrétem. Deska travertin. Portrét bronz. Umístěna v roce 1956 v ulici Karoliny Světlé na domě č. 18. Autorka: T.Konstantinová.

Stará synagoga pochází z konce 17. století. Byla postavena vedle původní malé synagogy. Řečniště bylo umístěno uprostřed sálu a podél stěn stálo 85 sedadel pro muže. Ženám byla určena galerie s kapacitou cca 60 osob, kam vedlo zvenčí zvláštní schodiště. Na konci 20. století prošla synagoga rekonstrukcí a v současné době slouží jako výstavní síň muzea. Zároveň se zde nachází i expozice věnovaná židovské populaci ve Velkém Meziříčí. T.A.

Rozsáhlý areál Benešovy vily, nacházející se na soutoku Kozského potoka a Lužnice, je většinou hlavní turistickou zastávkou v historické části Sezimova Ústí. Podle Karla Čapka je Benešova vila v Sezimově Ústí krásná a sličná. Připomíná prý domy od Středozemního moře. Manželé Benešovi si ji nechali postavit podle projektu architekta Petra Kropáčka v letech 1929-1930. Když se Beneš stal v roce 1935 prezidentem, státní úředníci mu navrhovali, aby si za venkovské prezidentské sídlo zvolil zámek Lány. Beneš a jeho žena však dali zcela jednoznačně přednost svému obydlí v Sezimově Ústí. Měli sem oba blízko svými rodovými kořeny. Bratr prezidentův, Bedřich, tu zakoupil několik nemovitostí a Hana Benešová navštěvovala v Táboře základní školu. Manželé sem po svatbě v roce 1909 jezdili hlavně do Plané nad Lužnicí na prázdniny. Osobitý a zvláštní styl jejich vily byl ovlivněn jihofrancouzskou architekturou a doplněn rozsáhlou pěstěnou zahradou. Při projektování si Beneš přál mít nízkou střechu, jakou mají domy v jižní Francii. V roce 1930 to bylo v českém prostředí přání zcela ojedinělé. Pod plochou střechou je hladké průčelí, není na něm žádný historizující detail, je to dům bez říms. Budí dojem jednopatrového, a přece je to dům dvoupatrový. Vnitřní zařízení vily bylo za Benešova života velmi střízlivé, vkusné a cenné, zhotovené většinou na míru. Vše bylo poměrně malé a úměrné Benešově postavě. Jeho výška byla jen 163 cm. interiéry všech místností vybaveny originálními kusy starožitného nábytku. Jako doplňky rozestavili po celém interiéru dary přátel a dary z Benešových cest diplomata a prezidenta. Byl zde bohatě zdobený gotický trůn z 15. století, gotický čtecí pult s figurální a ornamentální polychromovou řezbou, středověká ikona, Hollarovy rytiny Pohledy na Prahu a Léto, Švabinského grafiky, obrazy Preislera, Rabase i perské koberce.Podobu zahrady spolu se zahradními architekty nadlouho ovlivnila i Hana Benešová. Byly tu prvky anglické a japonské zahrady, poskytující nové pohledy na Benešův dům z travnatých ploch, z altánů i z mohutných balvanů a od stromoví hustého lesa. Na konci lesního parku byl vybudován tenisový kurt.Po zvolení Beneše prezidentem prodělala vila, hospodářské objekty i celá zahrada podstatné úpravy. Na střeše vily byla vztyčena prezidentská standarta a československá státní vlajka. U brány do zahrady se objevila Hradní stráž. Byla zřízena rozsáhlejší knihovna, samostatná kancelář pro prezidentského sekretáře. Nutností bylo zřídit i hostinské pokoje pro častější návštěvy. Do vily přijížděly návštěvy politiků i představitelů kultury, mezi nimiž byl zvlášť vítaným hostem spisovatel Karel Čapek. To vše přispělo k rozkvětu samotné Sezimova Ústí. Ze Sezimova Ústí odjel prezident 22. září 1938 do exilu, kde zahájil otevřený boj za obnovu Československé republiky. Během německé okupace byla prezidentova vila vypleněna gestapem a německou armádou. Vedle nábytku, uměleckých předmětů a osobních věcí byla rozkradena i obsáhlá odborná prezidentova knihovna, čítající na 12 000 svazků. Po vítězném návratu z exilu bylo vila opravena a prezidentem opět využívána. Když se 2. června 1948 vzdal po komunistickém puči prezidentské funkce, opustil Pražský hrad a natrvalo přesídlil do svého domu v Sezimově Ústí. Zde ve své vile zemřel 3. září 1948. Místem jeho posledního odpočinku je hrobka na místě bývalé kamenné kazatelny mistra Jana Husa. Tehdejší první dáma republiky Hana Benešová sem byla po utajeném pohřbu pochována v roce 1975. Vila prošla v 70. letech rekonstrukcí a nyní je majetkem Úřadu vlády České republiky a pro veřejnost je otevřena pouze její část s parkem a hrobkou. Teprve v roce 2000 byl naplněn testament hany Benešové, která si z vily přála vybudovat muzeum a památník jejího chotě. V době státních svátků a ve výroční dny narození a úmrtí dr. Edvarda Beneše jsou pro veřejnost zpřístupněny dvě dobově rekonstruované místnosti - pracovna dr. Beneše a jeho ložnice.

Na místě dnešního kláštera stávala kaple, poprvé zmiňovaná v roce 1470. Její vznik provází legenda o šlechtici, který byl osdouzen na smrt za spiknutí proti panovníkovi. Jeho  život měl být ukončen na popravišti, která stávalo právě zde. Cestou na šibenici svého činu hodně litoval, vroucně se modlil ke svým patronům a nakonec dosáhl svých proseb. Prý na šibenici visel tři dny a tři noci, ale zůstal na živu. Občané žasli nad tímto zázrakem natolik, že zde nechali vystavět kapli Čtrnáci sv. pomocníků. Kolem roku 1474 začal kapli spravovat františkánský řád a v blízkosti kaple postavili provizorní konventní budovu. Započata byla i výstavba trojlodního kostela, dokončeného v roce 1480. Během 80. let 15. století vyrostl kamenný čtyřkřídlý konvent s nevelikým dvorem. Ten byl později v 16. století výrazně rozšířen. Stavba byla poškozena a velmi znesvěcena za války Rakouska s protihabsburskou koalicí, v říjnu 1742 se tu zabarikádovali francoužští vojáci. Útok císařských jej proměnil v tratoliště krve. Rušení církevní staveb za císaře Josefa II. se tomuto klášteru vyhnulo, ale počet mnichů přesto klesl. Definitivně museli mniši klášter opustit až za druhé světové války, nacisté klášter využili pro potřeby Hitlerjugend. Po válce se sem řeholníci vrátili, ale jen na krátko, v roce 1950 uzavřel komunistický režim všechny mužské kláštery v Československu. Za doby režimu sloužily budovy jako archiv a depozitář. V roce 1991 se do kláštera, který byl ve velmi špatném stavu řeholníci vrátili. Pro nedostatek financí na opravu uzavřeli církevní představitelé nájemní smlouvu s městěm Kadaň. Posléze proběhly velmi žádané rekonstrukční práce. V současné době část objektu (zejména podzemní prostory kláštera) slouží jako městské muzeum, část církevním účelům a také Základní umělecké škole. Kostel Zvěstování Panny Marie tvoří pseudobazilikální trojlodí, polygonálně uzavřené kněžiště, mnišský chór s kruchtou, kaple sv. Antonína Paduánského a kaple sv. Anny. Trojlodí kryje síťová klenba a presbytář tři pole křížové žebrové klenby. Umístěna je zde i tumba zakladatele kláštera Jana Hasištejnského z Lobkovic. Je z roku 1517 a její víko zdobí kostlivec. Klášterní chodby a další prostory kdysi zdobily gotické a renesanční fresky. Velká část místností je doposud sklenuta původní sklípkovou klenbou z konce 15. století.