V České Lípě se nachází barokní klášter obutých augustiniánů s kostelem Všech svatých. Přesné datum příchodu augustiniánů do České Lípy je nejisté. Je velmi pravděpodobné, že se tak stalo roku 1623, poté co získal zdejší zkonfiskované panství Albrecht z Valdštejna. Ten tak chtěl urychlit rekatolizaci zdejšího kraje. Samotný klášter byl založen roku 1627 a jeho součástí se stala i škola, která byla zamýšlena jako jezuitské gymnázium. Samotná dostavba kláštera, kterou komplikovala třicetiletá válka a také smrt fundátora, byla dokončena roku 1698. Později byla stavba doplněna ještě o loretánskou kapli. Za reforem Josefa II. ušel klášter zrušení a od roku 1787 byl klášterní kostel Všech svatých využíván jako farní. Zrušení se klášter dočkal až roku 1950 a jeho prostory od té doby využívá Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě. Komplex kláštera se skládá z kostela, klášterních budov a loretánské kaple. Konvent je prostá trojkřídlá budova. Na západě ke klášteru přiléhá čtyřkřídlý ambit s nárožními kaplemi. Do osy jižního křídla jsou vkomponovány Svaté schody. Poslední významnější stavbou kláštera je kaple Nejsvětější trojice v západním křídle z roku 1730. Dnešní muzejní expozice nabízejí geologické a mineralogické sbírky, rovněž jsou zde ukázky světové fauny, kovářství a historii a přírodě Českolipska.

Polenské židovské ghetto bylo založeno v roce 1680. Dochovaná zástavba má dvě části. Původní město ve tvaru trojuhelníku a dolní náměstí tzv. Rabínský plácek. Obě části byly propojeny průchodem v rabínském domě, nebo se dalo projít kolem synagogy. V severním vrcholu původního města stávala horní vstupní brána. Rabínský plácek byl taktéž uzavřen dolní branou, která stávala původně mezi vinopalnou a obytným domem. V minulosti postihlo židovské město několik požárů, při kterých shořela vždy většina domů. V prostoru dnešního ghetta je dochováno na 32 přestavěných většinou patrových domů. Jediný dochovaný historický dům „Bělohlávkův“ s rokokovou fasádou (čp. 538) se nachází na dolním náměstí. Blízko synagogy v domě čp. 530 se v minulosti nacházela židovská lázeň tzv. mikve.

Veletržní palác byl postaven podle projektu O. Tyla a J. Fuchse v letech 1925-1929. Do roku 1951 se zde konaly vzorkové veletrhy, později palác sloužil jako sídlo několika podniků zahrančního obchodu. V roce 1974 byla tato funkcionalistická stavba zničena požárem. Budova byla rzekonstruována a od roku 1995 jsou zde umístěny sbírky moderního a současného umění Národní galerie.Stálá expozice:Umění 19. a 20. století a expozice zahraničního umění. Ve stálé expozici zahraničního umění se veřejnost seznámí se soubory děl rakouského, německého, italského, britského, ruského a španělského umění. Mezioborová expozice umění uvádí díla klíčových tvůrců českého výtvarného umění 19. a 20. století. Její druhá část představuje ve 2. patře díla významných osobností umění 20. století od 30. let do současnosti, zahrnuje Sbírku Pro Lidice s díly současných německých umělců a laboratoř mladého umění. Expozici doplňují ukázky architektury, designu a uměleckého řemesla, fotografie a filmové dokumenty ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Národního muzea, Národního technického muzea a Národního filmového archivu.

Obvodová zeď Clam-Gallasova paláce tvoří jižní část Mariánského náměstí, pojmenovaného podle kostela Panny Marie na Louži. Ten už zde dnes nenajdeme byl v roce 1791 zbořen a na jeho místě byl vystavěn nárožní dům čp.102, část jeho hřbitova byla postoupena na rozšíření náměstí. Celému prostoru se kdysi říkalo Na louži, protože tady byly skutečně ohromné louže, zejména po jarních nebo podzimních povodních. Náměstíčko mělo tehdy sklon od řeky a bylo a bylo prohloubeno, takže při tehdejší absenci jakékoliv kanalizace dlouho voda vysychala a louže tady byly velmi časté. K srpnu roku 1501 se uvádí; po prudké bouři se nahromadilo tolik vody, že se tady utopilo služebné děvče. První zmínka o kostele P.Marie na Louži je z roku 1322, ale stavba byla jistě starší. Za občasných povodní vnikala voda nejen na podlahu kostela, ale i na hřbitov, někdy dokonce docházelo k vymílání náhrobních kamenů. Do výklenku v severní stěně Clam-Gallasova paláce byla v roce 1812 umístěna nejpopulárnější kašna Starého Města. Její tvůrce, klasicistní sochař Václav Prachner, ji vyzdobil sochou dívky vylévající ze dvou džbánků vodu. Měla symbolizovat Vltavu, ale pražané ji začali říkat Terezka. Po obou stranách kašny stávaly dvě fortelné lavice na postavení puten, a ženské se tady rády zastavily na kus řeči o tom, co je v Praze nového. Kdysi se vyprávělo, že se do Terezky šíleně zamiloval jeden vysloužilý voják od dragounů, a než umřel, odkázal Terezce 10.000 zlatých. Dědicové nechtěli soše bláznivý odkaz uznat, a tak došlo k soudu, který Terezka prohrála. Tenkrát nikdo neuznal, že by mohlo jít o „věno“ určené na případnou opravu.