Jihomoravské město Mikulov leží v okrese Břeclav asi 50 km jižně od Brna na česko-rakouské hranici. Má kolem 7 700 obyvatel. Toto starobylé město s mnoha pamětihodnostmi se rozkládá v jedinečné oblasti přírodních krás, pohádkových zámků i starobylých hradů a skvělého vína. Je součástí turistické destinace Pálava a Lednicko-valtický areál. Původně zde byla slovanská osada založená v kotlině mezi třemi návršími (Zámecký vrch, Kozí vrch a Svatý kopeček) v podhradí důležitého pomezního hradu z 12. století. První písemné záznamy pocházejí až z roku 1249. V tomto roce získali město darem Lichtenštějnové. Osada byla povýšena na město v roce 1410. Roku 1575 je Mikulov a celé panství předáno rodu Ditrichštejnů, který město vlastnil až do roku 1945. S nástupem renesance se stalo ve druhé polovině 16. století významným centrem manýristické italsko-španělské kultury. Největšího rozmachu dosáhl Mikulov za doby kardinála Františka z Ditrichštejna, kdy se stává centrem Moravy.V tomto období byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Roku 1719 byl zámek po ničivém požáru přestavěn do barokní podoby.Silnou komunitu města tvořili Židé, kteří se ve městě začali usazovat od 14. století. Židovské město patřilo k nejvýznamnějším na Moravě a dokonce zde sídlil i zemský rabín. V 16. století přichází do města hledat útočiště před pronásledováním další významná komunita – sekta novokřtěnců zvaní habáni. Zdatní řemeslníci výrazně přispěli hospodářskému a společenskému vývoji města. Přítomnost obou těchto komunit je dokladem velké tolerantnosti městské vrchnosti. Mikulov byl místem mnoha významných událostí např. zde Marie Terezie přijala v roce 1753 hold moravských stavů či zde roku 1805, po bitvě u Slavkova, podepsal vítězný Napoleon mírovou smlouvu s Rakouskem a nebo v roce 1866 se zde po bitvě u Hradce Králové uskutečnila jednání o rakousko-pruském příměří. Na zámku byl pruský hlavní stan s pruským králem Vilémem I. a Bismarckem.Mikulov si do dnešních dnů udržel pozdně středověkou podobu a návštěvníci zde mohou vidět řadu památek. V dominantě města v barokním zámku dnes sídlí Regionální muzeum s expozicí vinařství a obřím sudem. Z původního hradu se dochovala gotická hranolová městská věž u které stojí barokní kostel sv. Václava. Na náměstí a v okolí je řada malebných renesančních a barokních domů. Pozornost zasluhují také kanovnické domy, radnice, kašna se sochou Pomony či barokní trojiční sloup – sousoší Nejsvětější Trojice. Na náměstí nepřehlédnete renesanční sgrafitový dům U rytířů a Dietrichsteinskou hrobku – původní kostel sv. Anny z roku 1623, později přestavěný na rodinnou hrobku, kde nyní spočívá 45 rakví. Z dalších památek jmenujme barokní piaristické gymnázium, které bylo první svého druhu v českých zemích a také památky, které odkazují na významnou židovskou přítomnost v městě, tedy židovskou čtvrť, synagogu a významný židovský hřbitov. Krásné okolí láká k procházkám či vyjížďkám na kole, místní cyklostezky jsou napojené na rakouské a lze si tedy udělat výlet i do příhraničních vinařských oblastí Rakouska. A už tradičně se zde v září koná vinobraní.

Římskokatolický kostel sv. Václava, mučedníka, se nachází na vyvýšeném místě v severní části obce Jezbořice. Původní, pravděpodobně dřevěný, kostelík zde byl vystavěn již koncem 11. století, kdy máme také nejstarší zmínku o obci, podle níž roku 1050 získalo nevelkou obec Olomoucké biskupství. Základy současného kostela byly podle pramenů položeny v druhé polovině 14. století. Do dnešního rozsahu byl kostel rozšířen až koncem 15. století, kdy byla od západu přistavěna plochostropá loď přístupná na západní straně pozdně gotickým profilovaným sedlovým portálem. Loď byla zaklenuta později, až ve druhé polovině 16. století. V té době byl před západní průčelí přistavěn otevřený přístavek se schodištěm na kruchtu.  Po požáru roku 1791, při kterém se mimo jiné zřítila část klenby, prodělal kostel zásadní opravy a úpravy v pozdně barokním stylu. Při dalších úpravách na počátku 19. století byl odstraněn zbytek klenby lodi a kostel dostal rákosový strop. Stavba kostela je jednolodní s trojboce uzavřeným presbytářem na východní straně, na který navazuje osově umístěná obdélná sakristie. Na jižní straně lodi je gotický lomený profilovaný portál krytý malou otevřenou předsíní. V severní stěně presbytáře se nachází zdobený gotický sanktuář, na protilehlé straně dvojdílné sedile. Vnější stěny kostela jsou podepřeny mohutnými opěráky. Mobiliář je z velké části z 18. a 19. století. Architektura hlavního oltáře s figurálními řezbami pochází z poloviny 18. století, oltářní obraz sv. Václava podávajícího Kristu korunu od K. Záhorského pochází až z r. 1897. Cennou částí interiéru je cínová renesanční křtitelnice s erbem rytíře Lipanského z Lipan z r. 1600.  V interiéru se také nachází 10 renesančních náhrobních kamenů z konce 16. a začátku 17. století. Pozemek v okolí kostela sloužil původně jako hřbitov. V jeho západní části se nachází dřevěná zvonice z počátku 17. století. Administrativě spadá kostel pod farnost Heřmanův Městec. Kostel je přístupný pouze příležitostně v době konání koncertů a bohoslužeb.   L.

Dominantou městečka Spálené Poříčí je původně renesanční, pseudogoticky upravený zámek. Historie zámku První zmínka o obci Poříčí pochází z roku 1239. Roku 1391 koupil panství Jindřich z Elsterberka, který pravděpodobně nechal v Poříčí postavit tvrz, která je poprvé zmiňována roku 1413. Pak se majitelé tvrze často střídali, což vedlo k jejímu zpustnutí již v 15. století. Zašlou slávu jí dal až Jan Roupovský z Roupova, který statek koupil kolem roku 1506. Roupovští pak vlastnili Poříčí do roku 1587, kdy je koupil Karel Kokořovec z Kokořova. Ten rozsáhlé poříčské panství rozdělil na dvě části. Část připojil ke Šťáhlavům a část s tvrzí postoupil své sestře Kateřině, provdané za Jana nejstaršího Horčice z Prostého. Roku 1603 Poříčí zdědila jejich dcera Saloména, provdaná za Adama staršího Vratislava z Mitrovic. Adam panství rozšířil a starou tvrz nechal přestavět na renesanční zámek. Třicetiletá válka poříčské panství silně poznačila, kdy bylo městečko roku 1620 vypáleno generálem Buquoyem a roku 1645 vyplenili městečko i zámek vojáci pluku Pocarne. Katastrofa, která městečko postihla, mu dala i název, a proto se od té doby nazývá Spáleným. Roku 1749 se ustálila i neustálá změna majitelů zámku, kdy panství získala metropolitní kapitula sv. Víta v Praze. Roku 1948 byl zámek zestátněn a v devadesátých letech 20. století opět v restituci navrácen původnímu majiteli. Metropolitní kapitule sv. Víta náleží zámek Spálené Poříčí dodnes. Dispozice zámku Zámek je čtyřkřídlá patrová budova s fasádou zdobenou renesančními sgrafity. Vstup do nádvoří má podobu půlkruhového bosovaného portálu průjezdu v přízemí hranolové, pseudogoticky upravené věže. Na vnější straně je nad bránou vsazena erbovní deska stavitele zámku Adama staršího Vratislava z Mitrovic a jeho ženy Salomeny, rozené Horčicové z Prostého. Pod cimbuřím věže je vidět znak metropolitní kapituly sv. Víta. Ve východním křídle zámku se v ose vstupu nachází průjezd do parku s barokní kašnou a rybníčkem. Interiéry zámku byly adaptovány na nové účely, pouze malá část z nich slouží k umístění expozic věnovaných dějinám města a řemesel. V části objektu sídlí i Církevní ekologická střední škola. V některých místnostech přízemí budovy se dodnes dochovaly renesanční klenby, sál, jenž slouží jako obřadní a koncertní síň, má také zachovalý renesanční kazetový strop. Tipy na výlet Vypravit se můžete třeba na zámek Hradiště, ve kterém také sídlí Muzeum jižního Plzeňska. Také můžete vystoupit na rozhlednu na vrchu Kožich a rozhlédnout se po okolí. Za návštěvu stojí i barokní zámek Dolní Lukavice nebo renesanční zámek Lužany. Ubytování najdete přímo v Blovicích.  

Javorník (1089 m) je další z šumavských „tisícovek“, který má na svém vrcholu rozhlednu. Javorník patří do Žďánovské vrchoviny a je jejím nejvyšším vrcholem. Tyčí se asi 10 km směrem na východ od Kašperských Hor. S myšlenkou postavit na Javorníku rozhlednu přišel prý šumavský spisovatel a poutník, Karel Klostermann (1848 až 1923). Ten si zdejší kraj velmi oblíbil a výhled z Javorníku ho uchvátil. Jeho sen se začal zhmotňovat v roce 1914. Tehdy KČT svolal na vrchol Javorníku schůzku příznivců výstavby rozhledny. V téže době byl ovšem v bosenském Sarajevu zavražděn následník trůnu a celou akci tak zhatilo vyhlášení mobilizace. První pokus o stavbu rozhledny tak zanikl v nadcházející válečné vřavě a vrchol Javorníku si na vyhlídkovou stavbu musel počkat do meziválečného období.Za První republiky se realizace Klostermannovy myšlenky chopila Šumavská župa KČT. Byla pořádána finanční sbírka, které se účastnili obce i jednotlivci. Názvy obcí, které na rozhlednu přispěly, jsou vytesány v dolní polovině rozhledny nad vstupem. Majitel pozemku kníže Schwarzenberk uvolnil bezplatně pozemek, kámen v lese a poskytl 50% slevu na stavební dřevo. Z více návrhů byl vybrán projekt architekta Karla Houry, který měl již zkušenost se stavbou rozhledny na Svatoboru. Poprvé se do země koplo 21. června 1938 a už o pár týdnů později, za krásného slunečného dne, 28. srpna 1938 byla Jubilejní rozhledna Klostermannova slavnostně otevřena pro veřejnost. Jakoby pro rozhlednu na Javorníku bylo souzeno, aby její mezníky byly spojeny se zásadními dějinnými událostmi. Měsíc po jejím otevření byla podepsána Mnichovská dohoda a těsně za rozhlednou byl proveden zábor pohraničí. Zajímavostí je, že během trvaní protektorátu Čechy a Morava, byl vrchol věže nejvyšším bodem okleštěných Čech. 24 metrů vysoká věž, s vyhlídkou ve výšce 18 metrů, z níž byly vidět i vrcholky Alp, byla za druhé světové války obsazena německými vojáky a sloužila jako protiletadlová pozorovatelna. Novodobé dějiny věže nezačaly příliš radostně. Od počátku 80. let začala kdysi nízká okolní smrčina rozhlednu postupně přerůstat a rozhled byl brzy omezen jen na výhled do okolních korun smrků. Zhoršil se i technický stav věže a tak roku 1997 byla rozhledna na Javorníku uzavřena. Důležitým mezníkem v historii javornické rozhledny byl rok 2001, kdy byl založen Nadační fond Karla Klostermanna, který si předsevzal ve spolupráci s obcí Vacov znovu zpřístupnit věž turistům a umožnit jim daleký výhled do kraje. Nejjednodušší řešení, tedy vykácení stromů, nebylo možné. Proto se začalo uvažovat o zvýšení stavby. Financování mělo být zajištěno z Evropského fondu Phare. Dotace byla ovšem zamítnuta a projekt uložen k ledu. Obrat přinesla potřeba pokrýt okolí signálem pro mobilní telefony. Roku 2002 společnost T-Mobile projevila zájem umístit na věž svoje technologická zařízení. Rozhledna tak byla navýšena osmibokou nástavbou o 14 metrů na celkovou výši 39,5 metrů. V červenci 2003 tak mohli znovu první návštěvníci stoupat po 201 schodech a z výšky 32 metrů obdivovat panorama Šumavy.