Zvičina (660 m) je jedna z dominant Podkrkonoší a jedním z nejoblíbenějších výletních cílů, nacházející se kousek od Dvora Králové nad Labem. Jen málo míst u nás poskytuje tak optimální podmínky pro daleké výhledy. Může za to hlavně vhodná poloha hory, která okolí převyšuje o několik set výškových metrů a také skutečnost, že je opravdu na co koukat. Historii staveb na Zvičině bychom mohli nazvat „Bojem o rozhlednu“. Ano přesně to by nejlépe vystihlo národnostní půtky, které vrchol Zvičiny prožil. Ale začněme od začátku. Historie staveb na Zvičině počala roku 1706. Tehdy zde nechal tehdejší majitel panství hrabě Ferdinand Kotulinský postavit kamenný, raně barokní kostelík sv. Jana Nepomuckého. Po dvě století tvořil kostelík siluetu Zvičiny. Poklidný čas změnil rozvoj turistiky na konci 19. století. Na vrchol hory se pořádaly pravidelné Krkonošské poutě a tábory českého lidu. V roce 1891 zde nechal Machka Patzelt, majitel zdejšího hospodářství, postavit jednoduchou dřevěnou stavbu hostince. O Zvičinu se začali zajímat čeští turisté z KČT ze Dvora Králové a také němečtí z krkonošského spolku v Hostinném. Zpočátku měli na vrch Češi. Těm se podařilo roku 1898 prostřednictvím Národní jednoty severočeské zakoupit od soukromníka hostinec a pozemek na samém vrcholu, Němci odpověděli tím, že následujícího roku podali žádost o postavení rozhledny na Zvičině. Aby všem ukázali, že to myslí vážně tak 22. října 1899 položili základní kámen k Eckartově vyhlídce. Obdobně reagovali i Češi, kteří svou žádost podpořili pořádáním sbírek a vydáním pohlednice s nákresem rozhledny. Situace se dostala do neuvěřitelných sporů a hádek, a místodržitelství obě žádosti zamítlo. Uklidnění situace to ovšem nepřineslo. Spíše naopak. KČT v roce 1900 získal chatu na vrcholu do svého majetku a začal s jejím rozšiřováním. Německá reakce přišla vzápětí. Měla podobu mírnější (vysázení lesa na severním okraji zvičinského hřbetu, které mělo zabránit výhledu na „německé" Krkonoše) a podobou ostřejší (útok vandalů, kteří během velikonočních svátků roku 1909 zdemolovali vybavení chaty). Tohle všechno přineslo Zvičině publicitu a prohloubilo české vlastenectví. Vysněné rozhledny se čeští turisté dočkali, až v roce 1925. Tehdy byla nad střechou chaty zřízena věž s otáčivou prosklenou vyhlídkovou nástavbou. Pro ještě lepší požitek z výhledu byl instalován velký astronomický dalekohled se stonásobným zvětšením. Slavnostní otevření rozhledny se uskutečnilo 25. dubna 1926. 29. května 1927 byla na chatě odhalena pamětní deska K. V. Raisovi, rodáku z nedalekého Bělohradu, a od té doby nese chata jeho jméno. V roce 1992 se Raisova chata vrátila do majetku Klubu českých turistů. Prosklená věžička, vysoká 10 metrů, bohužel přístupná není. Návštěvníci se musí spokojit s výhledem z planiny kolem chaty. Výhled je přesto nádherný. Zahrnuje Kunětickou horu, Železné hory, Říp, Milešovku, Bezděz, Lužické a Jizerské hory a Krkonoše. Kromě chaty jsou také na Zvičině dva vysílače.

Památník Bible kralické patřící pod Moravské zemské muzeum (MZM), můžeme navštívit v Kralicích nad Oslavou. Nachází se v budově v sousedství bývalé tvrze, kde v letech 1578 - 1620 nalezla útočiště tajná bratrská tiskárna. Zde se tiskly knihy náboženské, naučné, ale i  díla světská. Právě Bible Kralické je nejvýznamnějším dílem zdejších tiskařů. Stavba Památníku byla započata roku 1967 společným úsilím MZM a zdejšího muzejního spolku. Expozice prezentovala především bohatství kralické minulosti, zvláště jejího nejslavnějšího období - činnosti bratrské tiskárny - ve světle zdejších archeologických výzkumů. V dolním sále památníku je výstava J. A. Komenský a tiskárna. Stálá expozice Dílo tiskařů jednoty bratrské (expozice představuje historii tiskárny, její vůdčí činitele a zdejší knižní produkci; vystaveny jsou i originální literky), zpřístupněny také zbytky renesanční tvrze, v níž tiskárna působila. Památník Bible Kralické patří pod Moravské zemské muzeum.

Zvonička v parku Rudé armády.

Počátky muzejnictví sahají v Břeclavi do roku 1928. Tehdy byl založen muzejní spolek, který začal shromažďovat sbírky a vydávat vlastní časopis. Po začátku II. světové války se části sbírek ztratily a tak pokračování snahy spolku na několik let ustalo. Po válce další snahy o založení muzea srážela absence výstavních prostor. Muzeum v Břeclavi tak vzniklo až roku 1995. Sídlo našlo v budově bývalé židovské obecní školy a spravuje také zámeček Pohansko a budovu synagogy, která kromě instalace stálých muzejních expozic z historie židovské obce a města Břeclavi slouží i jako galerie výtvarného umění, koncertní sál a dějiště nejrůznějších akcí. Muzeum se zaměřuje  především na archeologii, historii Břeclavska, národopis a výtvarné umění. Stálá expozice Vývoj židovského osídlení v Břeclavi synagoga, židovský hřbitov, významné osobnosti Historie  Břeclavi v průběhu 19. století - rozvoj města v souvislosti s příjezdem prvního vlaku r. 1839. Podmuzeum v Břeclavi patří také břeclavská synagoga a zámeček Pohansko