Bílá hora (557 m n. n.) je dominantou okolí Kopřivnice. O stavbě rozhledny na jejím vrcholu se uvažovalo již ve dvacátých letech dvacátého století. O výstavbu se snažil Štramberský odbor KČT v čele se starostou MUDr. Adolfem Hrstkou. Podle jejich plánů měla vyrůst na vrcholu Bílé hory kamenná mohyla, jež by byla památníkem obětem první světové války a zároveň umožňovala co nejlepší rozhled do kraje. Z velkolepých plánů nakonec z finančních důvodů sešlo. Pro rozhlížení z Bílé hory na Beskydy a okolí tak složila řadu let 10 metrů vysoká triangulační věž. Rozhledny se tak Bílá Hora dočkala až na přelomu tisíciletí. V roce 1997 byla myšlenka oživena a začala komplikovaná jednání mezi městy Kopřivnice a Štramberk a firmami Eurotel a Radiomobil. V roce 1999 byla zahájena výstavba a slavnostní uvedení rozhledny do provozu proběhlo 28. dubna 2000. Díky investorům, kteří věž využívají pro přenos mobilního signálu tak vznikla unikátní a nádherná rozhledna, vysoká 43 metrů. Svým tvarem kopíruje strukturu DNA. Ta se vine podél betonového dříku k vrcholu věže. Na vyhlídkovou plošinu ve výšce 26 metrů vede 134 železných a 27 betonových točitých schodů, po jejichž zdolání se naskytne nádherný výhled na Beskydy i Jeseníky. Pro stavbu bylo použito 520 t betonu a 39 t ocelových konstrukcí, náklady dosáhly výše 12 mil. Kč a další funkcí věže je také šíření televizního signálu.

Plavební komora Mánes leží u jižního okraje Slovanského ostrova na východní části Štítkovského jezu. Byla vybudována v letech 1911 – 1922. Komora je 55 m dlouhá, 11 m široká, má spád 1,36 m a je osazena vzpěrnými vraty. Plavební komora je součástí zdymadla Smíchov.

Rozsáhlé zříceniny hradu Rýzmburk ční na ostrožně nad Oseckým potokem asi 2 km severozápadně od obce Osek. Z obce vede na volně přístupný hrad turistické značení. Historie hradu Hrad je pravděpodobně královského založení. Soudě dle následujících okolností stavbu vedl královský kastelán Boreš z rodu Hrabišiců, který hrad posléze získal do svého držení a poprvé se po něm psal roku 1250 „z Riesenburka“. Dokončení hradu s módním jménem Riesenburg (Obří hrad) trvalo až do počátku 14. století. Mocný rod pánů z Rýzmburka (nebo také z Oseka) zde sídlil až do roku 1398, kdy jej bez králova svolení prodal míšeňskému markraběti Vilémovi. Cizinec tak získal hrad na českém území a vytvořil z něj svůj strategický bod v neklidné pohraniční oblasti. Tento fakt se samozřejmě českým králům nezamlouval, a proto se snažili získat hrad zpět, což se ovšem podařilo až Jiřímu z Poděbrad roku 1459. Ten se pak po roce rozhodl udělit hrad do zástavy svému přívrženci Prokopovi z Rabštejna. Za pánů z Rabštejna byl hrad dobyt (roku 1473) saskými knížaty a hrad se dostal zpět do královských rukou. Posledními majiteli, kteří hrad alespoň částečně obývali, byli Kaplířové ze Sulevic, kteří si však koncem 15. století postavili v nedalekém Duchcově tvrz a hrad opustili. Posléze se majiteli opuštěného a pustnoucího hradu stali Lobkovicové (1523) a Valdštejnové (až do poloviny 20. století). Podoba hradu Stavba královského hradu byl pojata velkolepě, ovšem páni z Rýzmberka při jeho dokončování již nedisponovali dostatečnými financemi, aby byly veškeré plánované stavby uskutečněny. Rozlehlý hrad je čtyřdílné dispozice. Trojúhelné jádro obsahovalo na nejvyšším místě obytnou věž (donjon) a v dalších dvou nárožích okrouhlou a čtverhrannou věž. K čtverhranné věži přiléhala kaple s polygonálním závěrem a při boční straně podél hradby malý palác. U okrouhlé věže se nacházela brána. Na třetím nádvoří stávala patrně pouze větší hospodářská budova a čelo hradby, která tvořila parkán okolo části hradu, zpevňovala čtverhranná věžice. Střed druhého nádvoří vyplňoval volně stojící okrouhlý bergfrit a hradba opět měla funkci parkánu (obíhala již celý hrad). První nádvoří, tvořené pouze hradbou a protáhlou vstupní branou, bylo pravděpodobně také prázdné. K vnější hradbě v místech pod hradním jádrem (jihozápadní strana) pak byla později přistavěna blíže neurčená hospodářská budova. Předpokládá se, že král nechal postavit základní prvky hradu, tj. věže, hradby a brány a teprve poté stavbu převzal Boreš z Rýzmburka, který pravděpodobně nechal postavit malý palác v jádře. Na ostatní zástavbu nádvoří se mu již nedostávalo financí. Borešovi potomci dokončili kapli kolem roku 1300. Hospodářská budova vně hradeb byla postavena až v průběhu 15. či na počátku 16. století. Z hradu se dochovaly mohutné zříceniny všech jeho prvků kromě několika úseků hradeb. Tipy na výlet V okolí najdete rozhlednu Dlouhá louka, cisterciácký klášter nebo barokní zámek Duchcov.  Zavítat můžete také na barokní zámek Světec, barokní zámek Janov. Zajímavé je navštívit i vodní nádrž Fláje nebo vodní nádrž Janov. Ubytovat se můžete v Duchcově nebo v Litvínově. M.K.

V Boskovicích, které leží v jihomoravském kraji, v okrese Blansko, asi 40 km severně od Brna, zanechali Židé velmi významnou stopu.  V Boskovicích žila početná židovská komunita v uzavřeném ghettu ležícím jihozápadně od náměstí. První zmínky o Židech v Boskovicích jsou z roku 1343. Na jejich odkaz upomíná ghetto, židovský hřbitov a také synagoga. Dnes je synagoga, zvaná pro odlišení maior, čili větší, jedinou zachovanou v boskovickém židovském městě. Byla postavena v roce 1639, ale ještě před ní tu stála synagoga renesanční. O jejím vzhledu a poloze panují dohady. Když zdejší komunita početně vzrostla natolik, že ji již starý templ nevyhovoval, byl požádán italský architekt Sylvestr Fiota, boskovický občan, aby vystavěl novou. Synagoga se stala vzorem pro mnoho synagog na Moravě a je jednou z nejlépe zachovalých synagog v celé Evropě. Dispozice synagogy byla tradiční: na východní stěně umístěna schránka na tóru (aron ha-kodeš), uprostřed sálu je vyvýšené řečniště (bima), kolem dřevěné lavice pro muže, galerie v patře určená pro ženy. V první fázi byla postavena předsíň, hlavní sál a ženská galerie. V dalších letech proběhlo několik stavebních  a dekorativních úprav. Roku 1698 dostali Židé souhlas od správců boskovického panství – Ditrichštejnů – s rozšířením synagogy. Byla zřízena vedlejší loď, vzniklo schodiště na ženskou galerii, severní stěna byla prolomena arkádou. Taky byly působivě vyzdobeny stěny synagogy s motivy zvířat, přírody, ale i Desatera či s Korunou Tóry. V polovině 19.století byla synagoga adaptována v novogotickém duchu, zejména okna a portál hlavního vchodu. V roce 1892 byl přistavěn nad průčelí balkon z blanenské umělecké litiny, v roce 1908 byla okna sálu opatřena barevnými vitrážemi. Za druhé světové války byla synagoga uzavřena a sloužila jako skladiště majetku, který byl zabaven boskovickým Židům. Jako skladiště sloužila i po válce. V letech 1989 – 2001 prošla synagoga maior celkovou stavební rekonstrukcí. Roku 1994 byla vrácena do vlastnictví Židovské obce v Brně. Ta do prostor synagogy umístila stálou expozici, která pojednává o historii a památkách zdejší židovské komunity. V Boskovicích si lze prohlédnout i další židovské památky, z nichž vyniká zejména návštěva sklepení protějšího domu U Templu č.3/5, kde je k vidění židovská rituální lázeň – mikve.