Sady Svatopluka Čecha byly založeny v roce 1893 jako městský veřejný park v anglickém stylu na západní části dvora zvaného Nigrinka. Dnes leží v husté městské zástavbě a vytváří příjemné zákoutí zeleně. Uprostřed sadů je bazén a je v nich také umístěna Čechova socha.

Zaniklý hrad Radeč, jinak v literatuře nazývaný též Hrad na Radči, se nachází přibližně 3 km východně od obce Březina. K volně přístupnému areálu zájemce dovede turistické značení, spojující Březinu s Lhotou pod Radčem. Historie hradu Písemné prameny o hradu mlčí, poprvé je zmiňován až v urbáři z roku 1652 jako pustý. Archeologické nálezy datují jeho existenci do 14. století. Zajímavostí je, že zde kopal již jeden ze zakladatelů české archeologie Václav Krolmus. Vzhledem k jeho minimalistické podobě historici předpokládají, že se jednalo o strážní hrádek, chránící severní okraj rožmberských držav a okolní naleziště železné rudy. Podoba hradu Skalisko s hrádkem bylo od okolního terénu odděleno příkopem a valem, dnes již velmi narušeným. Na zadním konci skaliska jsou dochované nepatrné fragmenty zdiva blíže neurčeného objektu. Další zástavba nám je neznámá. Tipy na výlet Nedaleko odsud najdete empírový zámek Březina a zříceninu hradu Březina. Navštívit můžete i zříceninu letohrádku Kamýk u Oseka, zámek Radnice nebo Městské muzeum Radnice. Ubytování najdete v Rokycanech. M.K.

Socha sv. Františka Xaveria Praze Uhříněvsi u kostela Všech svatých.

Kotulova dřevěnka je jednou z mnoha expozic Muzea Těšínska se sídlem v Českém Těšíně. Tento objekt byl po náročných adaptačních pracích zpřístupněn veřejnosti poprvé v roce 1979 jako expozice lidové bytové kultury na přelomu 19. a 20. století. Kotulova chalupa na dnešní Hálkově ulici v Havířově, byla spolu s areálem přilehlé zahrady při moderní zástavbě města záměrně zachována jako ukázka původní vesnické zástavby. Takovéto a podobné stavby, byly pro Těšínsko typické v období od konce 18. až do konce 19. století. Budova prezentuje bytový standart středně zámožného chalupníka, přičemž poslední generace majitelů se věnovaly zemědělství již jen částečně a hlavní zdroj výdělku nalézali v okolních průmyslových podnicích nebo dolech. Uváděné datum výstavby této chalupy rok 1781, je nutno brát s určitou rezervou. Prvním majitelem a snad také stavitelem budovy byl jistý Folwarczny, jehož jméno najdeme vyryté v trámu u dveří. Koupí se dům stal majetkem rodiny Kotulů, jejichž potomci zde bydleli až do roku 1975. Říká se jí Kotulova dřevěnka, a to podle rodu, který chaloupku vlastnil nejdéle. Dnes funguje jako muzejní expozice a my se podíváme na to, jakže to byli naši předkové důvtipní a důmyslní, jaký komfort si dokázali vymyslet a vyrobit dvě stě let před námi.Tato chalupa obdélně čtvercového půdorysu stojí na omítnuté podezdívce z lomeného kamene a cihel. Některé části vnitřních stěn, komín a pec jsou zděné a omítnuté, ostatní části jsou roubené ze středně silných jen málo opracovaných kmenů. Spáry jsou těsněné suchým mechem. Sedlová střecha je pokrytá slaměnými došky. Plochy štítů jsou hladké bez ozdob. Podle půdorysní dispozice se jedná o trojdílný, komorový dům. To znamená, že střední chodba, ve které najdeme pec na pečení chleba a schodiště na půdu, rozděluje budovu na dvě části, z nichž každá má jednu větší a jednu menší místnost.Vybavení jizby bylo jednoduché. V jizbě se vařilo, spalo a pracovalo, sloužila jako skladovací prostor pro různé pracovní nářadí. Pec stávala zpravidla po levé straně dveří ze síně. V protějším rohu byl umístěn stůl a rohové lavice na spaní s posuvnými opěradly. V rohu nad stolem visely svaté obrázky z pouti, rodinné fotografie apod. Někdy zde také visela rohová malovaná skříňka, kde se ukládaly rodinné cennosti (dokumenty, kupní smlouvy, peníze, kancionály). Všichni obyvatelé mimo svobodných spávali v jizbě. Dospělí a děti na lavicích u pece nebo přímo na peci, hospodář a hospodyně na posteli v komoře. Mládež spávala v létě na seníku nebo na půdě. Pracovní nářadí, drobné předměty k běžnému dennímu použití se uskladňovaly na půdě nebo v komoře a síni. V komoře také stávala malovaná truhla, skříň na šaty a později další postel. Jednotlivé místnosti ztratily v průběhu let svoji původní funkci a upravovaly se podle místních podmínek. Pro svou osobní spotřebu se pěstovaly v zahrádce zelenina, luštěniny a ovoce. Bylo to především zelí, fazole, hrách, boby, česnek, cibule, okurky, mrkev a petržel. Z ovocných druhů převládaly jablka, hrušky a švestky. Téměř v každé usedlosti chovali krávu nebo kozu a ovce. Koně vlastnili pouze na větších statcích a chovali je pro zápřah. Z drobného domácího zvířectva se chovaly slepice, husy, prasata, od konce 19. století i králíci. Na poli se pěstovaly brambory, žito, pšenice a oves. Tradiční formy zemědělství se udržely i přes bouřlivý průmyslový rozvoje regionu až do počátku 20. století. V zahradním areálu je funkční větrný mlýnek „viatrak“, který sloužil především ke šrotování obilí. Ve zděné stodole s chlévem jsou vystavena různá zemědělská nářadí. Obnovena je také tradiční zeleninová zahrádka s plodinami, které se na Těšínsku pěstovaly. Muzeum v areálu pořádá pro veřejnost různé akce např.: setkání se starými řemesly (ukázka výroby dřevěné plastiky, paličkování, výroba košíků, zdobení medového pečiva, výroba sýrů apod.)