Muzeum miniatur se nachází v areálu Strahovského kláštera. Jsou zde vystaveny desítky unikátních miniatur. Všechny miniatury jsou dílem Anatolije Koněnka (*1954), profesionálního umělce a pedagoga ze sibiřského Omska. Jeho dovednost však neslouží jen umění, ale našla uplatnění i v tak složité oblasti jakou je mikrochirurgie oka. Miniaturní skvosty vytváří vlastními technologiemi a pomocí vlastnoručně zhotovených nástrojů již 20 let. Většina exponátů je tak malá, že si je lze prohlédnout pouze pod mikroskopem nebo pomocí lupy. Expozice a zajímavosti Blecha podkovaná zlatými podkovami o velikosti 0,25 x 0,2 mm Karavana velbloudů v oušku jehly, Eiffelova věž ve višňové pecce Nejmenší jízdní kolo na světě, které má délku pouhé 2 mm. Nejproslulejším Koněnkovým dílem, které zde také najdete, je od roku 1997 zapsáno i v Guinnessově knize rekordů, je knížka o rozměrech 0,9 x 0,9 mm. Písmeny vysokými pouhých 0,07 mm je zde vytištěna Čechovova povídka Chameleon. Místo papíru jsou použity velmi jemné plátky březové kůry. Kniha má třicet stránek – text o hustotě 220 znaků na stránku je doplněn třemi Koněnkovymi kresbami.  

Zlín je statutární město a centrum Zlínského kraje. Rozkládá se mezi zlínskou vrchovinou a Hostýnskými vrchy po obou stranách říčky Dřevníce a je s více než 80 tisíci obyvateli průmyslově-kulturním centrem regionu. Díky svému pozdějšímu rozvoji a výstavbě, harmonicky vsazené do krásného přírodního prostředí, zůstává ojedinělým příkladem architektury a urbanismu 20. století.První písemná zmínka pochází z roku 1322, kdy byl Zlín řemeslnicko-cechovním střediskem okolního valašského osídlení. Město bylo sídlem majitelů panství a poklidně se rozvíjelo. Ač do konce 19.století se Zlín nelišil od okolních valašských vesniček. Zlom přišel a ž z průmyslovou revolucí. Důležitý byl především rok 1894, kdy sourozenci Baťovi založili svoji slavnou obuvnickou firmu. Rychlý rozvoj firmy přinesl potřebu dalších pracovníků a proto byly stavěny nové domy.. V této době byla dostavěna železnice spojující Otrokovice se Zlínem a Vizovicemi. Vyrostly ještě strojírny a gumárny a řada dalších průmyslových odvětvích. Do města se přistěhovalo hodně obyvatel, především z chudého Valašska ale i ze Slovácka a Hané, na jejichž rozhraní se Zlín nachází. V Letech 1910–1938 se počet obyvatel zvýšil na desetinásobek z 3600 na 38 000. Tomáš Baťa se stal i starostou obce a výrazně se zasloužil o přeměnu Zlína v moderní městské centrum s vynikající architekturou a životním tempem. Svoje postavení si msto udrželo i po tragické smrti Tomáše Bati v roce 1932. Druhá světová válka a následný poválečný komunistický převrat znamenaly konec působení podnikatelské rodiny ve Zlíně. Továrny byly zestátněny a dále působily pod novým názvem Svit. Město samotné bylo přejmenováno na Gottwaldov a udrželo si statut regionálního kulturního i průmyslového centra. V roce 1989 si občané odhlasovali návrat k původnímu názvu města – Zlín. Baťova podnikatelská tradice a vhodná geografická poloha jsou dva hlavní faktory, které podpořily prudký růst podnikatelsko-obchodních aktivit dnes daleko převyšujících republikový průměr.V roce 2000 byla založena Univerzita Tomáše Bati a město se stalo i centrem vzdělanosti v regionu.Svojí typickou architekturou se Zlín stal městskou památkovou zónou moderní architektury. ,Návštěvníci mohou obdivovat radnici, Zlínský mrakodrap, vysoký 77,5 m a bývalé sídlo firmy Baťa, Trantírkův dům či Vili Tomáše Bati. Z historických objektů a expozic lze navštívit zámek, empírová a klasicistní stavba stojí v centru města uprostřed menšího parku. Čtyřkřídlá patrová budova s vnitřním nádvořím. se nachází uprostřed sadu Svobody ve Zlíně. V současnosti zde sídlí Muzeum jihovýchodní Moravy. Dále je ve Zlíně k vidění původně gotický kostel sv. Filipa a Jakuba v centru města a Muzeum obuvi.V blízkosti je celá řada dalších lákadel. Zajímavý výlet poskytne zámek Lešná se zoologickou zahradou. Milovníkům pravé slivovice by neměla uniknou návštěva nedaleké Vizovice, kde se každoročně pořádá Trnkobraní. Každoročním svátkem každého filmového fanouška je Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež, pořádaný ve zlínských ateliérech.

Původně zde stávala vojenská strážnice, která se roku 1784 i s vojáky zřítila do vody. Zpráva o této události je vysekána do Staroměstské mostecké věže. Místo vojenské strážnice si vyhlédl roku 1720 hrabě Špork k postavení oslavné sochy císaře Karla VI., kterou si objednal od sochaře Brauna. Ovšem pro nesouhlas úředníků a nezájem císaře k jejímu zhotovení nedošlo. Proto tu stojí socha od Emanuela Maxe z roku 1857. Silák Kryštof pocházel z Kanánu. Sloužil Bohu tím, že přenášel na ramenou pocestné na druhý břeh divoké říčky. Jednou takto přenesl samotného Krista, který na sebe vzal podobu malého dítěte, právě tento výjev zobrazuje sousoší. Sv. Kryštof je patronem cestujících, lodníků, plavců, ochránce proti bouřím a vodě.

Autorem plastiky Karla Havlíčka Borovského na stejnojmenném náměstí je Josef Strachovský. Socha zde byla slavnostně odhalena 16.5.1911. V době německé okupace se podařilo českým vlastencům sochu ukrýt v Holešovicích na Maninách a tak mohla být po osvobození Prahy instalována znovu na své původní místo. Stalo se tak 16.7.1946. Na památníku je Havlíčkovo motto: „Přislibujte si mně, vyhrožujte si mně, přece zrádcem nebudu“.