Působivý a za prohlídku určitě stojící areál raně středověkého hradiště se nachází jen pár kilometrů jihovýchodně od Mikulčic, na hranici se Slovenskem je to již co by kamenem dohodil. Zdejší lokalita byla osídlena již v pravěku a středověku. Tehdy to zde vypadalo zcela jinak, písčité duny oklopené říční nivou a na nich nacházející se osídlení. V 8. století tu existovalo předvelkomoravské sídliště a o století později velkomoravský knížecí hrad. Ačkoliv o tom nejsou žádné písemné zprávy, archeologické výzkumy to dokládají. Velkomoravský hrad byl součástí rozsáhlé aglomerace jenž se rozkládala na několika ostrovech v řece Moravě. Tvořilo jej opevněné jádro o velikosti 10 ha dělící se na hlavní hrad (akropoli) a předhradí. Na akropoli se nacházely důležité zděné stavby jako církevní stavby a knížecí palác. Kromě těchto kamenných staveb tu byl nespočet dřevěných domů s dusanými podlahami a ohništi. Jejich pravidelné uspořádání připomíná městskou zástavbu. Zde na akropoli a předhradí žili příslušníci knížecí rodiny, duchovní, řemeslníci a další společensky významní obyvatelé. Nacházely se zde dílny řemeslníků jako kovolitců, kovářů, šperkařů a snad i sklářů. Opevnění tvořila mohutná dřevohlinitá hradba s čelní kamennou zdí. V tomto opevnění se pak nacházely tři brány a také tu byly dřevěné mosty spojující ostrovy, jak to dokládají archeologické nálezy. Pevnostní charakter tohoto jádra ještě zvýrazňovala říční ramena, která akropoli s předhradím obklopovala a oddělovala je od ostatního osídlení podhradí, které se rozkládalo na ploše o velikosti 50 ha. Zde v podhradí pak žili řemeslníci, zemědělci a také příslušníci vládnoucí aristokracie, která tu měla svá sídla v podobě dřevěných dvorců a kostelů. Od 10. století začalo docházet k postupnému zanášení ramen a rozsáhlé povodně postupně od 13. století změnily zdejší krajinu od dnešní podoby. Od roku 1954 zde provádí archeologický výzkum Archeologický ústav AV ČR v Brně. První provizorní expozice byla otevřena spolu s areálem v roce 1960. V roce 1997 byl otevřen první pavilon se starší expozicí. V roce 2008 pak druhý pavilon s moderněji vybavenou expozicí a odkrytými základy druhého kostela (tato expozice v současné době prochází rekonstrukcí - 2012). Následně následuje okruh po hradišti a podhradí, kde se nachází odkryté základy kamenných staveb (kostelů, rotund, baziliky a knížecího paláce). Expozice je přístupná od dubna do října.

Chrám Nanebevzetí Panny Marie od sebe odděluje Sezimovo a Husovo náměstí. Byl vystavěn v letech 1700-1707 na místě zbořeného staršího kostela Matky Boží. Architektem byl italský mistr Domenik de Angeli, nebyl však dostavěn zcela podle původních plánů. Stavbu financoval majitel panství Leopold Ditrichštejn. V roce 1863 shořela věž a byla nahrazena roku 1894 dnešní podle projektu Fr. Schomoranze. Bazilikální trojlodí má vysokou střední loď a nižší boční lodě v jejichž patře se nachází tribuny. Obdélný presbytář ukončuje sakristie, na severu a na jihu se nachází oddélná předsíň a komora. Chrám se svými rozměry (63x26x22 m s věží 64 m vysokou) patří k těm největším. Krásná je i jeho štuková a fresková výzdoba na stěnách, valené klenbě a stropech od italských mistrů. V interiéru se nachází hlavní oltář a osm bočních postranních oltářů. Hlavní s obrazem Nanebevzetí Panny Marie je snad dílem Ignáce Raaba. Boční oltář v kapli s obrazem sv. Jana a Boha je zase dílem z okruhu Petra Brandla. Zajímavá je původní dlažba z roku 1713, pod ní jsou hrobky šlechtického rodu Žejdliců. Dalším vybavením je kazatelna (1708), cínová křtitelnice (1617) a velká barokní varhany z roku 1708. Ty doplňují ještě menší vzácnější z konce 16. století. Kostel stále slouží pro bohoslužebné účely.

Unikátní akvadukt se nachází necelý kilometr od obce Dolní Chřibská jihozápadním směrem nedaleko od silnice vedoucí z Dolní Chřibské do Jetřichovic. Akvadukt sloužil jako přivaděč vody do textilní továrny postavené Florianem Hübelem v roce 1886 z vodního toku Chřibská Kamenice. Tento tok byl nejprve u Dolní Chřibské přehrazen, následně byla voda vedena náhonem pod skalami, poté tunelem a následně tímto dvouobloukovým mostem (akvaduktem) překonávala vlastní koryto. Poté následoval druhý skalní tunel a konečně již vlastní továrna. Akvadukt s náhonem se do dnešní doby poměrně dobře zachoval, na rozdíl od továrny. Ta ve 30. letech 20. století přestala vyrábět a po roce 2000 byla zbořena.

Zdymadlo Troja – Pobaba slouží ke splavnění Vltavy v její severní části Prahy. Je tvořeno plavebními komorami Podbaba, Trojským jezem a plavebním kanálem. Současnou podobu zařízení nabylo po rekonstrukci v letech 1974 – 1979.