Barokní zámek Valtice je druhou perlou Lednicko – valtického areálu. Punc UNESCO památky přiláká každoročně tisíce návštěvníků, kteří touží vidět stavbu jež je v celém areálu nejrozsáhlejší a nejvýznamnější. Pro její návštěvu musíme navštívit Břeclavsko, v kraji Jihomoravském. U počátku pasovští biskupové Dějiny Valtic se jako vejce vejci podobají dějinám sousední Lednice. Důvod je prostý. Oba zámky byly totiž v majetku bohatého rodu Lichtenštejnů, který zdejší panství vlastnil od konce 14. století až do roku 1945. Jediné co oba zámky odlišuje je první část příběhu. Tu mají odlišnou. Na místě valtického zámku, na mírném navrší, stával původně gotický hrad. Jeho počátky jsou zvláštní tím, že Valtice byly součástí Dolních Rakous. Proto se o stavbu hradu zasloužili ve 12. století pasovští biskupové, kteří toto území kolonizovali. V r. 1192 získal hrad výměnou Vichard ze Seefeldu, jenž z něho chtěl vybudovat strategicky významné sídlo jako mocenskou protiváhu proti moravským hradům. V majetku Lichtenštejnů V roce 1394 se již Valtice dostaly do majetku Lichtenštejnů a zůstaly jimi až do r. 1945. Nutno podotknout, že Lichtenštejnové Valtice často přestavovali a měnili jejich podobu tak, jak si to žádala doba. Ještě v 15. století tak byly provedeny pozdně gotické úpravy hradu a ve 2. polovině 16. století byl hrad přestavěn na renesanční zámek se dvěma věžemi vpředu. Důvodem přestavby na pohodlné šlechtické sídlo byla skutečnost, že významný a mocný člen rodu Karel z Lichtenštejna, učinil z Valtic své rezidenční sídlo. Po jeho smrti se ve stavebních úpravách nadále pokračovalo. A to nejen ve Valticích, ale i v Lednici. Stavební úpravy byly nezbytné, protože na sklonku třicetileté války poškodili zámek Švédové. Hybatelem a organizátorem byl kníže Karel Eusebius z Lichtenštejna, který také podstatně ovlivňoval výslednou podobu staveb. Barokní přestavba Právě on stojí za barokní podobou Valtic. Renesanční, původní část hradu byla upravena na vstupní průčelí. Na místo ostatních budov byla postavena tři křídla a rozšířena zahrada. Prostor mezi městem a zámkem byl upraven na čestný dvůr. Nový barokní zámek tak vznikl o něco severněji od původního. Na přestavbě se podílela celá řada významných architektů té doby. Stavební práce neustaly ani po smrti Karla Eusebia v roce 1684. Manýristickou estetiku dvoupatrového zámku překryla v první čtvrtině 18. století modernější forma vrcholného baroka podle projektu J. B. Fischera z Erlachu. Zde jeho plány realizoval D. Martinelli, především po roce 1713. V r. 1729 bylo dokončeno jižní křídlo zámku s bohatě plasticky a malířsky vyzdobenou kaplí. Bezprostřední okolí zámku, rozšířeného kolem r. 1790 o divadelní budovu, se změnilo v barokní zahradu. Ruku v ruce s vnější přestavbou se měnily i interiéry. Mocný a bohatý rod Lichtenštejnů si mohl dovolit bohatě zdobené reprezentační prostory a sály. V majetku rodu zůstaly Valtice až do roku 1945. Od toho roku je majitelem stát. Co je ve Valticích k vidění? Mnoho krásy a ukázek života té nejvyšší šlechty. K prohlídce je na zámku upraveno 1. patro se 17 místnostmi ve stylu baroka a rokoka. Z uměleckého hlediska je nejcennější zámecká kaple s bohatou malířskou a štukovou výzdobou a mramorový taneční sál. za pozornost také stojí zrcadlový sál, obrazárna a salónek prince Karla. Výjimečnost Valticím dodává zámecký park v anglickém stylu. Jeho výstavba navázala na obdobný park u zámku Lednice a lze v něm vidět mnoho romantických staveb. Z nich nutno zmínit alespoň mohutnou kolonádu s korintskými sloupy, dostavěnou roku 1832 a Dianin chrám zvaný též Rendez-vous, připomínající římský vítězný oblouk. Nejcenější stavbou valtického zámeckého parku je zámeček Belveder.  Zážitek z návštěvy Valtic nemůže být ochuzen o ochutnávku vína. Ta je možná v chladné vinotéce v přízemí. Celý Lednicko-Valtický areál žije velmi pestrým kulturním životem. Tipy na výlet V Lednicko-Valtickém areálu také najdete  Minaret, romantickou umělou zříceninu Janův hrad, Hraniční zámeček a mnohé další. Ve Valticích můžete navštívit Muzeum zahradnictví a životního prostředí. V nedaleké Břeclavi stojí zámek, Městské muzeum a galerie, kostel navštívení Panny Marie, kostel sv. Václava, synagoga a židovský hřbitov. Podívat se můžete také na zámek Pohansko.  Ubytovat se můžete třeba v Lednici nebo ve Valticích.  

Tunel bývalé Severní dráhy císaře Ferdinanda se nachází na severním okraji obce. Byl postaven v letech 1845-1846 na první koleji hlavní tratě z Vídně na sever, v úseku Hranice – Lipník. Šlo o jediný tunel na trati dlouhé 275 km. Projektantem tunelu dlouhého 258,9 m je ing. Karel Hummel. Průměrná šířka 5,72 m a výška 6,3 m. Uvnitř byl tunel vyzděn otesanými žulovými kvádry. Na stavbě pracovalo na 2.500 dělníků nejen z blízkého okolí, ale i z Jeseníků a Slezska. Pro výstavbu tunelu padly dva grunty a osm chalup, což bylo nakonec méně než se předpokládalo. Druhá kolej vybudovaná v roce 1873 vedla již mimo tunel. V polovině 90. let 19. století bylo již zřejmé, že tunel je zastaralý a prostor druhé koleje bude rozšířen a rozšířen na dvoukolejný. To vzbudilo odpor místních, kteří požadovali aby zrušený tunel neměl pro ně nějaké riziko a aby procházející železnice byla ohrazena vysokým plotem a nerušila tak místní hlukem a kouřem. Provoz tunelu byl ukončen 30.5.1895. O třicet let později se tunel stal obecním majetkem, ostatně dráha se o ráda zbavila, aby neměla zbytečné výdaje na jeho údržbu. Ještě v roce 1965 při projektování třetí drážní koleje se uvažovalo o využití tunelu. Tato myšlenka však nedošla realizace a jistě asi nikdy již nedojde. Do dnešní doby se dochovaly oba portály a blízké terénní pozůstatky drážního tělesa. Samotný tunel je nepřístupný.

Plastika (Černokostelecká ulice).

Zdejší restauraci s 25 metrů vysokou vyhlídkovou věží v podobě romantického hrádku postavil v letech 1900-1901 továrník Heinrich Liebig. Nacházela se zde stylová restaurace s vinným sklípkem. Stejně stylový byl objekt, pro jehož výstavbu nechal stavebník dovézt zvětralé kamenné kvádry a zčernalou střešní krytinu ze zbořených domů v Norimberku. Vše pro dokonalou iluzi starého kamenného hrádku. Po smrti továrníka byl objekt převeden na město Liberec a správcem objektu se stal Liberecký horský spolek. Po druhé světové válce začíná objekt chátrat. V letech 1960-1969 sice prošel přestavbou, spíše než o zlepšení stavu přišel o některé cenné prvky. Ani po roce 1990 se situace objektu nelepší. Na počátku dvacátého století vypisuje město výběrové řízení. V roce 2002 se majitelem stává firma Dorint za částku 4,1 milionů korun. V roce 2007 získává stavební povolení na inženýrské sítě. Dne 2.2.2013 se zpřístupnění stává skutečností. Po rekonstrukci, která přišla na 63 milionů korun, je objekt opět přístupný veřejnosti. Nachází se zde restaurace pro 100 hostů, menší ubytování pro cca 14 osob a přístupná je rovněž i vyhlídková věž. V rámci rekonstrukce byl obnoven také vodní příkop, most a jezírko, které se dlouhou dobu skrývalo pod skládkou odpadů.