Dějiny renesančního zámku Častolovice sahají až do 13. století, kdy na soutoku řeky Bělé a Kněžny nechal pan Častolov z rodu Hronovců vystavit vodní tvrz. Zámek je obydlen i otevřen pro veřejnost Majitelé tvrze se postupně střídali. Nejvýznamnější z nich byl však Jiří z Poděbrad. Ten také udělil městu znak, zlatou probodenou rybu na modrém poli, který si obec udržela dodnes. V letech 1588-1615 postavil Jan Bedřich z Oppersdorfu a jeho žena Magdaléna na místě vodní tvrze renesanční zámek. V roce 1694 zámek zakoupili Šternberkové, kteří zde v průběhu více než 300 let shromáždili rozsáhlou sbírku obrazů, která je dnes stálou expozici zámku. V polovině 19. století byla část zámku přestavěna v novogotickém slohu a byl založen anglický park. Tento rod však musel zámek v minulosti dvakrát opustit. Poprvé za německé okupace, a podruhé v roce 1948, kdy jim byl veškerý majetek zkonfiskován. Byla zde umístněna internátní škola, čímž zámek značně utrpěl. Majitelé, Leopold Sternberg s rodinou, odjeli do Spojených států. V květnu 1992 byl zámek znovu navrácen paní Diane Phipps Sternbergové, která zde trvale pobývá. Její zásluhou začal zámek opět ožívat, proběhla zde řada úprav. Dnes jsou prakticky všechny jeho prostory znovu zprovozněny. Bývalý internát se proměnil v luxusní penzion. Díky majitelce a bytové architektce paní Sternbergové získal zámek novou dimenzi a řadu stálých návštěvníků, kteří využívají různé sály, salónky a svatební síň. Renesanční skvost Místnosti zámku jsou zařízeny v různých stylech, dávají nám představu o dřívějším zdejším životě. Rytířský sál, jeden z největších v české republice, zdobí malovaný renesanční strop se scénami ze Starého zákona. Stěny jsou pokryty i portréty představitelů šternberského rodu. Součástí sálu je také kaple Božího těla. Její vyřezávaný oltář i fresky byli vyhotoveny už roku 1601. V interiérech lze dále vidět dámský obývací pokoj s luxusním zařízením, reprezentační ložnici, zlatou ložnici, dětský pokoj, kde jsou umístěny hračky z konce 19. a první poloviny 20. století, empírový, biedermeierový, tapetový a kuřácký pokoj. Součástí expozice jsou malby rodů Škrétových, Teniersových, Schonfeldových i portréty českých králů. K zámku patří i anglický park s rybníkem a alejí. Tipy na výlet Navštívit můžete i pozdně renesanční zámek Doudleby nad Orlicí, zámek Potštejn, zříceninu hradu Potštejn nebo Muzeum krajky ve Vamberku. Zavítat můžete třeba na hrad Litice nad Orlicí nebo se rozhlédnout po okolí z rozhledny Kastel u Vrbice. Ve Vamberku také najdete dřevěný krytý most Peklo nad Zdobnicí. Ubytování najdete v Kostelci nad Orlicí.

Radnice na Masarykově náměstí je rozsáhlá renesanční stavba se třemi štíty, vystavěná v průběhu 16. století na místě dvou domů. Do dnešní doby byla rozšířena v roce 1588. Zadní části objektu pak byly ještě upraveny v 19. století. Z této doby také pochází rekonstrukce fasády se sgrafity. Sgrafita představují založení města, hájení města proti křižákům a alegorii spravedlnosti. V letech 1990-1997 prošla stavba nákladnou obnovou. Vedle radnice můžeme vidět altán z 18. století v němž sídlí infocentrum. Radnice je dodnes sídlem městského úřadu.

Pseudogotické sídlo Červený Hrádek stojí ve stejnojmenné obci nedaleko Sedlčan. V případě Červeného Hrádku není jednoduché rozhodnout, jestli se jedná o zámek, tvrz či dokonce hrad. Zámecký objekt působí impozantním a romantickým dojmem, který ještě umocňuje zámecký park s rybníkem. Historie zámku Ves Červený Hrádek se poprvé připomíná již v roce 1285. Za Bohuslava Břekovce z Ostromeče se roku 1508 uvádí zdejší opevněné šlechtické sídlo poprvé jako Červený Hrádek, podle krytiny nebo barvy omítky. Původní tvrz byla patrně jenom věžovitý objekt, stojící nad svahem ostrohu v místech dnešní zadní mohutné věže pětiúhelníkového půdorysu. Věž pochází asi z druhé poloviny 15. století. Pravděpodobně brzy k ní přibyla také druhá, která chránila vstup do ohrazení na jižní straně. V roce 1560 koupil Červený Hrádek Zikmund Valkoun z Adlaru, jehož vdova Magdalena z Říčan se podruhé provdala za Jana Prostiborského z Vrtby. Po ní zdědil Červený Hrádek jejich syn Sezima z Vrtby, který za své zásluhy získal v pobělohorském režimu několik zkonfiskovaných panství. Třicetiletá válka nepoznačila Červený Hrádek velkými škodami. Za Anny Zuzany Kuehnové, rozené z Meggau, která koupila Červený Hrádek roku 1670, objekt vyhořel. Zadlužený statek pak připadl zemskému fyziku Mikuláši Franchimontovi z Frankenfeldu, který nechal sídlo po požáru obnovit. Na zámku se rychle střídali majitelé, až jej roku 1788 koupili poručníci nezletilého Františka Josefa z Lobkovic. Tehdy se stal Červený Hrádek součástí nově vytvořeného dominia Kosova Hora, objekt však sloužil k ubytování úředníků. Teprve až roku 1837 za Františka Mladoty ze Solopysk se stal Hrádek sídlem vrchnosti. Za Mladotů došlo ke dvěma rozsáhlým přestavbám zámeckého sídla. První byla regotizace v roce 1844, druhou pak přestavba jižního křídla, velké věže a secesní úprava interiérů architektem Janem Kotěrou v letech 1894 – 1896. Rodu náležel zámek Červený Hrádek do roku 1948, kdy byl znárodněn a sloužil jako Vlastivědné muzeum Sedlčanska a archiv ONV v Příbrami. V roce 1992 byl v restituci navrácen opět původním majitelům Mladotům. Zámecká knihovna Červený Hrádek se dodnes dochoval v podobě, jakou získal po přestavbách v 19. století. Zámek je dnes přístupný jenom příležitostně. Za pozornost stojí určitě knihovna, čítající 3.000 svazků včetně děl např. J. J. Rousseaua a F. Voltaira. Základ knihovny položil Karel Hugo Mladota (1815 - 1902). Nedaleko odsud můžete navštívit například renesanční zámek Kosova Hora nebo židovský hřbitov také v Kosově Hoře. Ubytování naleznete v Sedlčanech.

Arbesovo náměstí se nachází v místě, kde už v době románské stával kostel sv. Filipa a Jakuba, který byl odstraněn v roce 1892. Současný název náměstí nese na počest českého literáta Jakuba Arbese, jehož socha je zde také umístěna. V letech 1860 – 1895 se nazývalo Jakubské náměstí. V současnosti je značná část náměstí upravena jako městský park. Zde na Arbesově náměstí bývalo původně jakési centrum Smíchova. Vypráví se, že lidé žijící na levém břehu Vltavy mezi Petřínem a Zlíchovem byli stále veselí, a proto se těmto místům začalo říkat Smíchov. Podle jiné pověsti se tu smál hlasitě Horymír, když se Šemíkem přeskočil vyšehradské hradby a přeplaval řeku. Upřímně řečeno obě tyto pověsti jsou k smíchu, protože název nevznikl od slova „smích“, ale „smíchání“ obyvatel několika osad, které tu kdysi dávno byly. Arbesův rodinný dům už dnes neexistuje. Celý Smíchov se od té doby změnil a stále mění. Když se Jakub Arbes narodil byla to vesnice s několika továrnami, zelinářskými zahradami, bělidly na kartouny a asi dvěma stovkami domků, krytých vesměs šindelem nebo došky. Tu a tam byl nějaký dům jednopatrový, dvě nebo tři budovy dvoupatrové. Tam kde dnes stojí socha Arbese, stával kdysi malý románský kostelík sv. Filipa a Jakuba.