Hřiště leží pod svahem Seminářské zahrady. Je volně přístupné a malé zaujme kuriózními dřevěnými plastikami.

Na pravém břehu řeky Labe stojí přímo ve stejnojmenném lázeňském městě renesanční zámek Poděbrady. Historie zámku                       Historie Poděbrad sahá daleko před počátky českého státu. Na obchodní cestě z Prahy do Kladska vznikla osada a malá strážní tvrz, který chránila brod přes Labe. První zmínka o Poděbradech pochází z roku 1199, kdy se uvádí jako zdejší pán Arnošt z Poděbrad. Samotné město vzniklo za Přemysla Otakara II. v polovině 13. století a společně s ním byl vystavěn i vodní hrad. Král na hradě rád pobýval, po něm také Václav II. a Jan Lucemburský. Roku 1375 získal Poděbrady Hynek z Lichtenburka. Sňatkem se pak dostaly do majetku pánů z Kunštátu. Za husitských válek byl poděbradský zámek dvakrát bezvýsledně obléhán. Podle písemných pramenů se zde narodil v den sv. Jiří roku 1420 Jiří z Kunštátu, budoucí král Jiří z Poděbrad, který zdejší sídlo zdědil roku 1427. Za jeho synů přešly Poděbrady do majetku královské komory a zůstaly v ní až do roku 1840. V 16. století byl hrad přestavěn na renesanční zámek. V letech 1723 - 1724 zámek upravoval F. M. Kaňka. Největší a poslední přestavba sídla proběhla v letech 1751 - 1754 podle požadavků Marie Terezie podle plánů J. Hübnera. Touto přestavbou se zámek změnil v bezvýrazný celek. V roce 1839 koupil poděbradské panství vídeňský bankéř baron Jiří Sina. Ten v roce 1848 zapůjčil zámek městskému úřadu na umístění hejtmanství, okresního soudu a státních úřadů. Po něm vlastnil panství kníže Ypsilanti a kníže Hohenlohe. V roce 1920 zámek koupila Akciová společnost uhličitých lázní a zřídel v Poděbradech. Dnes je zámek v rukou Karlovi Univerzity v Praze a sídlí zde Polabské muzeum v Poděbradech - Památník krále Jiřího.    Expozice Polabského muzea             Expozice zahrnuje dvě přístupné prostory – středověká kaple a tzv. rodná síň krále. V bývalé zámecké kapli se zbytky pozdně gotických nástěnných maleb jsou soustředěny doklady k osobě a době krále Jiřího, doplněné listinami, keramikou, sochami, zbraněmi aj. V tzv. rodné světnici jsou uchovány doklady ke královým mírovým snahám. Ve sklepních prostorách zámku jsou instalovány exponáty z vykopávek, kamenné zbytky starého hradu, kamenné dělové koule a prastaré lodě, dlabané z jednoho kusu dřeva. V současnosti se v zámeckém objektu nachází také restaurace, divadlo Na Kovárně, známé Neumannovými Poděbrady a Jazyková škola Univerzity Karlovy. Zajímavostí je památná deska a železný poklop označují místo, kde byl 31. 7. 1905 navrtán první pramen poděbradské minerální vody. Nedaleko odsud můžete navštívit Libice nad Cidlinou a v nich Pamětní síň Slavníkovské Libice. Na kole nebo na bruslích se můžete vydat po známé bruslařské stezce Poděbrady - Nymburk a navštívit tak i město Nymburk. Výběr z ubytovaní najdete přímo v Poděbradech, případně v Nymburce.  

Zahrada Na baště byla upravena J. Plečníkem v roce 1930 v rámci stavebních úprav Pražského hradu po nástupu T. G. Masaryka do úřadu prezidenta. Lze do ní vstoupit průchodem z II. nádvoří, branou z Hradčanského náměstí nebo od severní Haffeneckerovy brány. Po Plečníkově terase podél Rudolfovy konírny a Španělského sálu. Při úpravách zde byly objeveny pozůstatky bašty z doby Karla IV. Odtud název. Zahrada Na baště je vyvýšená nad úroveň nádvoří a ve srovnání s jinými hradními zahradami, až na Hartigovskou, je malá. I tak tvoří dokonalou kompozici pro tuto část prostor Pražského hradu. V severozápadním cípu zahrady je malý restaurační pavilon, který byl postaven podle projektu O. Rothmayera. Na západní straně sousedí se zahradou Arcibiskupského paláce. Zahradou lze také projít z Hradčanského náměstí do Jeleního příkopu.

Ofner Wily, usmrcen německými okupanty. Pamětní deska je umístěna na rodinném hrobě na Novém židovském hřbitově na Olšanech. Izraelská ulice.