Zachovaný gotický hrad Kokořín stojí na pískovcové skále nad Kokořínským dolem nedaleko obce Kokořín a asi 14 km severovýchodně od Mělníka. Tajuplný hrad Kokořín postavil po r. 1320 pravděpodobně pražský purkrabí Hynek Berka z Dubé, jeden z nejmocnějších pánů v Čechách. Do písemných pramenů vstupuje až v roce 1427. Hrad vystřídal mnoho majitelů a byl silně poškozen během husitských válek. Na konci 15. století byl obnoven v gotické podobě pány z Klimštejna. K jeho držitelům patřili krátce i Rudolf II. a Albrecht z Valdštejna, kteří zde ale trvale nesídlili a Kokořín tak pomalu chátral. Po třicetileté válce jej císař Ferdinand III. zařadil mezi tzv. prokleté hrady, které se nesměly udržovat a opravovat, aby nepředstavovaly byť jen potenciální nebezpečí pro císařskou moc. V r. 1715 byl v obci Kokořín postaven barokní zámek a hrad se měnil ve zříceninu. Na počátku 19. století byl již jen ruinou. Zřícenina a celý kraj přitahovaly romantické básníky - často sem přicházel Karel Hynek Mácha i Johann Wolfgang Goethe. Špačkové na Kokoříně V roce 1894 koupil zříceninu měšťan Václav Špaček ze Starburku, poslední soukromý majitel hradu, který se rozhodl hrad rekonstruovat. V letech 1911 až 1918 architekt Eduard Sochor hrad romanticky upravil a novogoticky zrekonstruoval do nynější podoby, která není zcela autentická s původním hradem. Úspěšný podnikatel Špaček a jeho synové se rozhodli, že v okolí Kokořína vybudují zařízení pro rekreaci a turistiku. Proto po první světové válce postavili rekreační zařízení, koupaliště a tenisové kurty v údolí pod ním. V roce 1951 byl hrad Špačkům znárodněn, roku 1992 v restituci navrácen. Dispozice hradu Hrad Kokořín je postaven na protáhlém půdorysu. Dominantou hradu je 38 metrů vysoká vyhlídková věž s kamennou helmou a palác. Tyto části hradu představují obytnou část a také obrannou funkci hradu. Ochozem po cimbuří se dá celý hrad obejít a návštěvníci mohou vystoupit i na hradní věž, odkud je pěkný výhled na Kokořínsko. Palác byl přestavbou zvýšen o další patro a zastřešen. Dnes zde jsou vystaveny zbraně, keramika a dobový nábytek. Interiéry hradu jsou romantizující ukázkou bydlení. Na kamenném schodišti při vstupu na věž jsou malby šlechtických rodů. Výlet na Kokořín je na celý den. Kromě hradu a zámku můžete v okolí obdivovat Skalní hrad Staráky, umělou jeskyni Nedamy, skalní útvar Mšenské pokličky nebo třeba nedalekou Zříceninu hradu Harasov.  Vhodné ubytování jistě najdete přímo na Kokořínsku.

Kostel sv. Cyrila a Metoděje na Karlínském náměstí byl postaven 1854 – 1863. Vnitřní úprava byla dokončena v roce 1897. Průčelí kostela je prolomeno kruhovým oknem a ozdobeno obloučkovou galerií se sochami Krista a českých patronů. Plastiky jsou dílem Č. Vosmíka z roku 1913. Kostel má tři vstupní portály. Vrata středního vstupního portálu zdobí osm medailonů zachycujících výjevy ze života českých patronů. Podle návrhů J. Mánese je vytvořili K. Dvořák a L. Šimek. Tympanony nad portálem jsou dílem V. Levého. Interiér je polychromován. Okna jsou vyzdobeny obrazy českých patronů. Kartony pro tyto malby jsou díly F. Ženíška, F. Sequense a J. Mockera. Klenby kostela zdobí malby znázorňující české patrony a další světce. V arkádách jsou obrazy ze života sv. Cyrila a Metoděje. Ve vlysu nad oblouky arkád jsou zachyceny výjevy ze života Kristova a apoštolů. Apsidu zdobí obrazy Spasitele, Panny Marie a apoštolů. Pravá loď kostela je vyzdobena výjevy ze života sv. Václava a levá výjevy ze života Panny Marie. Jedná se o vzácná díla P. Maixnera. Na predele oltáře sv. Václava v pravé boční lodi jsou obrazy sv. Vojtěcha, sv. Radima, sv. Ludmily a sv. Prokopa. Jsou dílem J. Mánesa. Hlavní oltář kostela je baldachýnový. Obrazy evangelistů na retablu jsou dílem F. Sequense. Sochy zdobící oltář vytvořil J. Klíma v roce 1916. Chrám je výraznou dominantou Karlína a svým způsobem i pražskou kuriozitou. Jeho projekt vypracoval vídeňský architekt Karel Rösner za účasti českého stavitele Vojtěcha Ignáce Ullmanna. Na výzdobě se mimo jiné podílel malíř Josef Mánes a sochař Václav Levý. Stavba byla dokončena 10.10.1863, v roce tisícího výročí příchodu slovanských věrozvěstů na Velkou Moravu. Nákladná stavba pseudorománské baziliky, z větší části budovaná z tesaného kamene, má úctyhodné rozměry 75x31x27,5 m. Široké schodiště ústí do trojice bronzových vrat v krásných portálech. Nejbohatší výzdobou se pyšní vrata hlavního, středního portálu. Nejvýše nacházíme vlevo sv. Metoděje a vpravo sv. Cyrila, pod nimi ve velkých medailonech odshora: vlevo sv. Cyril hlásá křesťanství Slovanům, sv. Václav žehná stavbě chrámu (stavitel má tvář I. Ullmanna); sv. Ludmila vyučuje malého Václava; sv. Vojtěch prosí za déšť. Vpravo pak sv. Metoděj křtí knížete Bořivoje; smrt sv. Václava; smrt sv. Ludmily; kníže vítá sv. Vojtěcha při jeho návratu z Říma. V menších kulatých medailoncích je 12 apoštolů, ve čtverhranných hlavičky andělů. Andělské hlavičky zdobí také oboje vrata krajní. V tympanonech nad vraty spatřujeme jemně modelované výjevy Zvěstování, Adam a Eva, Kristus mezi sv. Cyrilem a Metodějem. Autorem plastik je Václav Levý. Interiér se vyznačuje vznostností, členitostí a hlavně rozsáhlou malířskou výzdobou. Hlavní oltář je velice dekorativní, baldachýnový. Baldachýn z bílé opuky je zakončen korunou a křížem z carrarského mramoru. Oltářní mensa je z mramoru sliveneckého a do něho je jako intarzie vloženo pět křížů z bílého egyptského mramoru.  

České Budějovice jsou statutární město a jsou hospodářskou, správní i kulturní metropolí Jihočeského kraje. Leží v nádherné krajině na soutoku řek Vltavy a Malše a mají asi 95 tisíc obyvatel. Jméno města se odvíjí od staré osady Budivojovice, přídomek České se začal objevovat až v průběhu husitských válek. V historickém městě se nachází řada pozoruhodných památek. Centrum města s největším čtvercovým náměstím (133x133) u nás, je památkovou rezervací.České Budějovice založil kolem roku 1265 král Přemysl Otakar II. Nové královské město mělo představovat doposavad chybějící odpovídající základnu královské moci v jižních Čechách a být protiváhou moci Vítkovců (resp. Rožmberků). Tento účel v průběhu staletí město velmi dobře plnilo a stalo se tak oporou královské moci v regionu. Půdorys města, jehož střed tvoří pravidelná sít širokých ulic kolem rozlehlého čtvercového náměstí, patří k vrcholům středověkého urbanismu v Čechách. Výhodná poloha města poblíž obchodních cest vedla k hospodářskému růstu a již na přelomu 13. a 14. století se Budějovice staly důležitým střediskem řemesel a obchodu v jižních Čechách a předstihly tak ostatní města v regionu. Králové Václav II. a Karel IV. obdařili město řadou výsad a dopomohli tak jeho dalšímu rychlému rozvoji. Karel IV. mimo jiné nařídil kupcům projíždět Budějovicemi a nabízet zde své zboží. Už v té době mělo město dva skvostné chrámy a pevné hradby.V období husitských válek stály katolicky orientované Budějovice na straně králově, zejména zásluhou patriciátu, který byl z velké části německého původu. Během husitských válek i po nich Budějovice finančně upadaly kvůli neuspořádaným poměrům v zemi, které od nich odklonily obchodní cesty. Zvyklostí se stala obchodní válka s rodem Rožmberků, která často přerostla v ozbrojené šarvátky. V té době patřilo město k největším v Českém království. Z téměř 4000 obyvatel byly ze dvou třetin němci, žila zde i židovská menšina. Věrnost králi zachovalo město i za stavovského odboje proti císaři Ferdinandovi I. v letech 1546 - 1547, kdy se nepřipojilo k jiným významným českým městům. Za tento postoj byly Budějovice odměněny řadou nových výsad, které byly na počátku mimořádného rozkvětu města. Finanční bohatství plynulo zejména z rozsáhlé těžby stříbra a příjmům z vaření piva, obchodu se solí, suknem či rybničního hospodaření. U Rudolfova (městečko na severovýchodním okraji města) kde byly stříbrné doly, byla v letech 1569 - 1611 mincovna. Díky těmto novým příjmům získalo město půvabnou renesanční tvář, byla postavena nová radnice a věž, které se dnes říká „Černá“. Během stavovského povstání a následné třicetileté války se Budějovice přiklonily na stranu císaře a odolaly všem útokům stavovské armády. Město se stalo strategicky důležitou pevností obklopenou moderními hradbami. Vzhledem k bojům ve středních a severních Čechách se staly Budějovice dočasně hlavním městem království, do kterého se přesunuly některé důležité úřady z Prahy. Černým rokem se ovšem pro Budějovice stal rok 1641, kdy byly více než z poloviny zničeny požárem. Následná obnova a rekonstrukce města a jeho hospodářství byla pomalá, prosperita a stavební rozvoj se obnovily v širším měřítku až v 18. století. Nové barokní stavby daly městu jinou tvář. Bylo vystavěno i mnoho nových, především církevních staveb. Usadil se zde řád piaristů, který založil gymnázium a piaristickou kolej, roku 1751 se České Budějovice poprvé staly správním centrem nově zřízeného Budějovického kraje. Za josefínských reforem roku 1785 zde bylo zřízeno biskupství.Až do počátku 19. století byly České Budějovice nevelkým městem uzavřeným v hradbách s necelými 10.000 obyvatel. Významným mezníkem bylo založení koněspřežní železnice z Českých Budějovic do severorakouského Lince, první vlakové dráhy na starém kontinentě a po Anglii druhé v Evropě. První vlak odtud vyjel roku 1832. V té době začaly vznikat první průmyslové podniky, Vojtěch Lanna založil říční loděnici. V průběhu 19. století rozvoj města pokračoval, bylo zbořeno opevnění a České Budějovice se rozrůstaly až do současné podoby statisícového města. Ve 20. století vznikla Jihočeská univerzita. Město si podrželo tradici vaření piva. Působí tu Budějovický pivovar, který vyrábí značku Budvar a také měšťanský pivovar, kde se vaří pivo Samson.Většina historických a kulturních pamětihodností Českých Budějovic je soustředěna na náměstí Přemysla Otakara II. a v jeho nejbližším okolí, tedy v historickém jádru města. Charakteristickým znakem náměstí, jež je celé lemováno typickými podloubími měšťanských domů z období renesance a baroka, je Samsonova kašna. Nedaleko kašny je v dlažbě zasazen tzv. bludný kámen, na jehož místě stávala ve středověku šibenice. Kdo jej podle legendy po 21. hodině nevědomky překročí, ztratí orientaci a bude bloudit ulicemi města. Na náměstí stojí také bohatě zdobená radnice se sochami 4 ctností v nadživotní velikosti. K nejstarší části Českých Budějovic patří bývalý dominikánský klášter s kostelem Obětování Panny Marie, založený současně s městem v těsné blízkosti náměstí. Kostel byl součástí hradebního systému, zbořeného v 19. století, z něhož se dochovaly do současnosti jen zbytky hradeb s věží zvanou Železná panna a okrouhlou baštou Otakarkou na nábřeží Malše a s Rabenštejnskou věží. Z městských bran zůstala jen Solná branka vedoucí k řece. Nejznámější stavbou a zároveň dominantou města je volně stojící 72 m vysoká Černá věž, postavená v 16. století poblíž náměstí. Spodní část věže (5 pater) je vystavěna v gotickém slohu, vrchní část s ochozem a kopulí je renesanční. Původně sloužila jako zvonice a hláska. Dnes slouží jako vyhlídka. V jejím sousedství stojí katedrální barokní chrám svatého Mikuláše, založený rovněž současně s městem. Na Starém městě v místech původní osady Budivojic je hřbitovní kostel svatého Jana Křtitele a svatého Prokopa, který byl uváděn jako farní již ve 13. století. Do dnešní podoby byl přestavěn v 15. a 16. století. V historické části města dnes stojí i četné kulturní instituce. Je zde Jihočeské muzeum, na nábřeží Malše stojí stará empírová budova Jihočeského divadla z roku 1819, na soutoku řek je hvězdárna a planetárium. V nové části města na levém břehu Vltavy bylo vybudováno rozlehlé výstaviště, na němž se koná kromě mnoha dalších výstav každoroční mezinárodní veletrh Země Živitelka.Pro všechny tyto památky a blízkost dalších historicky cenných míst jako je např. zámek Hluboká nad Vltavou, město Český Krumlov, kláštery ve Zlaté Koruně a Vyšším Brodě a památka UNESCO vesnický skanzen Holašovice, jsou České Budějovice častým cílem turistů.

Židovský hřbitov se nachází kousek východně od obce Markvarec, na okraji lesa, při lesní cestě odbočující nedaleko obce vpravo ze silnice vedoucí na Dačice. Od silnice je to po lesní cestě ke hřbitovu asi cca 300 m (vpravo). Hřbitov byl založen roku 1794 a je ohrazen kamennou zídkou, jejíž součástí je i průchozí márnice. Hřbitov patřící spíše mezi ty menší, je téměř zaplněn náhrobky seřazenými do několika řad. Většina z nich pochází z první poloviny 19. století. I když je hřbitov přístupný průchozí márnicí uzamčen, lze se na něj dostat.