Je to jedna z nejunikátnější rozhleden u nás. Jde o památník na válečnou událost v roce 1866. Postavil jej v roce 1868 Trutnovský veteránský spolek jako Gablenzův památník. Jde o 20 metrů vysoký litinový obelisk. Později se stal i rozhlednou, uvnitř je totiž dutý a na jeho vrchol vede vnitřkem památníku 62 schodů. V roce 2000 byla v blízkosti památníku zřízena naučná stezka. V roce 2003 prošel památník rekonstrukcí a je otevřen od května do září o víkendech odpoledne, v době prázdnin pak každý den.

Ústí nad Labem je statutární město na severozápadě Čech, průmyslové centrum Ústeckého kraje s téměř 100 tisíci obyvateli. Rozlehlé město s historickými stavebními památkami, mohutnou Mariánskou skálou v samém centru leží na soutoku řek Býliny a Labe, v srdci Českého středohoří. Na sever od města se nacházejí Krušné hory a Labské pískovce s turisticky vyhledávanou oblastí Česko-Saského Švýcarska. Město je proslulé převážně svým průmyslovým charakterem se zaměřením na chemii a těžbu hnědého uhlí. Po útlumu těžby hnědého uhlí a omezení některých výrob se životní prostředí výrazně zlepšilo. Z původní zástavby i díky bombardování spojenců v dubnu 1944 se příliš nedochovalo. Město Ústí nad Labem vzniklo před více než tisíci lety. Do historie ale vstoupila nedaleká ves Stadice. Český kronikář Kosmas právě sem přisuzuje děj pověsti o založení české královské dynastie, rodu Přemyslovců. Podle jeho vyprávění byl právě zde bájný Přemysl Oráč vyzván, aby opustil svůj pluh, oženil se s kněžnou Libuší a usedl na knížecí stolec. Přemysl Otakar II. povýšil Ústí na město, v druhé polovině 13. století. Výsady, které město dostalo od svého zakladatele, potvrdil a rozšířil Jan Lucemburský. Město se řídilo magdeburským právem, mělo svobodné právo plavby i právo mílové. Přesto jeho význam zůstával pouze regionální. Vrcholného rozvoje dosáhlo město v druhé polovině 16. a na začátku 17. století. Díky tomu, že se nezúčastnilo prohraného povstání proti Ferdinandovi I. roku 1547, nebylo potrestáno a domohlo se alespoň relativní hospodářské prosperity. Od druhé poloviny 16. století dochází v Ústí k značnému posílení německého živlu, který postupně převládl. Třicetiletá válka přinesla městu velký úpadek. Město bylo několikrát pleněno. Nastala vleklá populační krize trvající déle než dvě století. V následujících dvou století zůstalo Ústí nad Labem jen malým zemědělským střediskem s počtem obyvatel nepřesahujícím 2 000 a to až do roku 1830, kdy v důsledku bouřlivého průmyslového rozvoje začala populace neobvykle narůstat. Ve 2. polovině 19. století, díky splavnění Labe, železniční křižovatce a bohatým zdrojům hnědého uhlí, se Ústí změnilo ze zaostalého provinčního města v důležitou průmyslovou, obchodní a dopravní metropoli severu Rakousko – uherské provincie. Středověké a renesanční městské hradby, jimiž bylo Ústí nad Labem obehnáno, byly v průběhu čtyřicátých let 19. století zbořeny a město se rozrůstá. Vyrůstají zde dva přístavy a město se stává největším přístavem monarchie co do počtu přepraveného zboží. Mimořádná ekonomická prosperita přinášela však i vlivy nepříznivé, vedle znečišťování životního prostředí a zničení většiny historických památek to bylo také vzrůstající vyhrocování sociálních a národnostních konfliktů mezi českou a německou populací.I přes devastaci města těžkým průmyslem a bombardování za Druhé světové války, si město zachovalo řadu památek. Kostel Nanebevzetí panny Marie byl postaven kolem r. 1318. V době husitských válek byla zničena jeho věž a trojlodí. S obnovou se začalo až po r. 1452. V 80. letech 19. století byl přestavěn v pozdněgotickém stylu. Bombardování města v dubnu 1945 vážně narušilo základy chrámové věže a od té doby je věž vychýlena od kolmé osy téměř o 2 m. Další sakrální památku je kostel sv. Vojtěcha. Barokní kostel s dominikánským klášterem postavil v letech 1715-1730 významný severočeský stavitel Octavio Broggio na místě stejnojmenné stavby z r. 1070. V roce 1972 zde byly instalovány druhé největší varhany v České republice. Svého zástupce má mezi sakrálními stavbami i protestantská víra. Novorománský kostel apoštola Pavla postavili r. 1906. Stavba je pozoruhodná ozdobnou cihlovou fasádou. Z původních tří kostelních zvonů zbyl pouze největší, s vyobrazením Martina Luthera. K dalším lákadlům patří Městské divadlo, postavené v novobarokním stylu, počátkem 20.století, muzeum města Ústí nad Labem a sluneční hodiny na Lidickém náměstí, které jsou součástí fontány. Z moderních staveb, které stojí za povšimnutí, patří zajímavý Mariánský most postavený v roce 1998. Dominantu města, tvoří rozsáhlá gotická hradní zřícenina Střekov. Situovaná na jihu města ad pravým břehem Labe na 100 m vysoké skále. Ve snaze zajistit bezpečnou plavbu po Labi, dohodl se český král Jan Lucemburský v roce 1316 s pražským měšťanem Peškem z Veitmile, že na skále vystaví nový hrad. V září 1319 přenesl král léno na děčínské Vartemberky.poté se majitelé rychle střídali. V letech 1479 až 1506 vlastnili Střekov bohatí í podnikatelé Glacové ze Starého Dvora, kteří jej přestavěli ve stylu pozdní gotiky. Od roku 1563 vlastní hrad Lobkoviczové. Od počátku 19. století dali Střekovu obraz romantické hradní zříceniny, jejímž obdivovatelem byl J. W. Goethe i hudební skladatel Richard Wagner, básník K. H. Mácha i malíř Ludwig Adrian Richter. V roce 1992 byl hrad vrácen v restituci Lobkowiczům.

Železniční most přes ulici Podvinný mlýn v Praze 9 Libni.

Hrad Točník patří sice mezi nejmladší české hrady, ale svou rozlohou je jeden z největších. Leží v okrese Beroun, kousek od Hořovic. Nechal ho postavit český král Václav IV. před rokem 1398. Po stopách Václava IV. Václav IV. si tento kraj velmi oblíbil, trávil tu mnoho času a nejdříve využíval pro svou potřebu blízký hrad Žebrák. Když ovšem Žebrák vyhořel rozhodl se král pro výstavbu Točníku. Tím nechal vzniknout v Čechách nejmajestátnější a dodnes nejzachovalejší souhradí. Točník byl nejen bezpečnějším, ale i důstojnějším královským sídlem a tvoří přechodový článek mezi českou hradní a zámeckou architekturou. Jméno prý dostal podle toho, že se příchozí musel otočit třikrát kolem hory, než se dostal k bráně. Točník se ovšem těšil pozornosti jen za života Václava IV. Jeho nástupce král Zikmund Lucemburský ani další zástavní páni neměli o hrad zájem. Spíše se starali o zisky z panství. Po renesančních úpravách, provedených pány z Vartemberka a pány z Lobkovic, se stal roku 1594 téměř na tři století majetkem české komory. Hrad tím ztratil význam jako správního centra a postupně chátral, nadále byl udržován pouze bývalý královský palác, jehož reprezentační sál byl v 18. století barokně upraven na poutní kapli sv. Bartoloměje. A tak kdysi reprezentační královské sídlo sloužilo za třicetileté války jako vězení pro těžké zločince a útočiště chudiny před útrapami války. Poslední šlechtický majitel Josef Colloredo-Mannsfeld vlastnil hrad do roku 1923, kdy ho daroval hrad ve dvacátých letech Klubu českých turistů. Točník začal být postupně rekonstruován a zachráněn tak od úplného zničení. Kulturní život a středověký jeřáb Dnes žije hrad nebývale rušným životem. Pořádají se tu různé kulturní akce, z hradního ochozu je rozhled směrem na Křivoklátsko. Prohlédnout lze královský palác s dobovým nábytkem, Velký palác se sgrafitovou výzdobou, západní bránu s heraldickými znaky a východní bránu s mohutným mostem přes příkop, kde jsou chováni medvědi. Probíhá zde historický experiment pod patronací ČAV a Národního technického muzea. Na vnější fasádě Královského paláce byla instalována replika středověkého šlapacího jeřábu. V současné době slouží k vyzdvižení natesaných trámů a břemen pod střechu paláce (oprava krovu Královského paláce). Ubytování naleznete například v nedalekých Hořovicích, kde stojí za návštěvu i barokně-klasicistní zámek.