Zřícenina hradu Landštejna je nejrozsáhlejší a nejlépe dochovanou zříceninou románského hradu v českých zemích, který byl rozšířen pozdně goticky a renesančně. Hrad byl vybudován na žulovém vrchu ve výšce 665 m nad mořem a asi 10 km východně od Nové Bystřice poblíž místa, kde se setkávají hranice Čech, Moravy a Rakouska. Jak už název a také lokalita napovídá byl pomezní pevností na neklidné českorakouské hranici a střežil zemskou stezku do Vitorazska. Historie hradu Založení hradu se datuje do 13. století. Původně Landštejn jako královský hrad spadal pod správu moravských Přemyslovců. Kdy a jak získali hrad a panství Vítkovci, kteří jsou doloženi jako jeho majitelé roku 1259, není známo. Prvním majitelem Landštejna byl Oldřich, pocházející nejspíše z třeboňské větve Vítkovců. Vítkovci, píšící se podle hradu jako páni z Landštejna, si získávali stále větší politický vliv v království a své panství postupně rozšiřovali. O Třeboň, Lomnici, Nové Hrady a Novou Bystřici. Největšího vlivu dosáhli za vlády Jana Lucemburského, kdy se Vilém z Landštejna stal jeho rádcem a zemským hejtmanem. Vliv si udržel i za vlády Karla IV., který jej jmenoval purkrabím pražského hradu. Karel IV. se dokonce stal Vilémovým zastáncem v krvavém sporu s bojovným příbuzným Jindřichem z Hradce. Šlo o to, že hrad měl důležitou strategickou pozici, protože hlídal významnou zemskou obchodní stezku z Itálie přes Rakousko do českého vnitrozemí a dále na sever k polským sousedům. Pro panství z toho plynuly značné finanční příjmy, proto se páni z Hradce snažili tuto stezku odklonit na své panství kolem Jindřichova Hradce, což se jim nakonec podařilo. Tato okolnost měla vliv na hospodaření Viléma z Landštejna, který zaznamenal značnou finanční ztrátu. Vilémovi dědici byli bezdětní, proto po jejich smrti připadl Landštejn královské koruně. Roku 1381 získal landštejnské panství od krále Václava IV. Konrád Krajíř z Krajku. Krajířové vládli Landštejnu téměř dvě století a jejich panování bylo poznamenáno velkým stavebním ruchem. Nejdříve hrad rozšířili v pozdněgotické slohu. Největších změn se hrad ovšem dočkal v 16. století, kdy zesílili opevnění a vybudovali kolem pětiúhlého nádvoří výstavné renesanční paláce. Stavební činnost Krajíře však vyčerpala natolik, že po smrti Zdeňka II. prodala roku 1579 jeho dcera Anna, provdaná Roupovská, hrad i panství Rakušanu Štěpánovi z Eicinku, který jej prodal jihlavskému měšťanu Davidovi Neumaierovi. Tomu byl po bitvě na Bílé hoře hrad zkonfiskován, protože se postavil na stranu odbojných stavů. Po konfiskaci hrad rychle mění majitele. Ke zkáze tohoto hradu velkou měrou přispěl požár roku 1771, kdy zcela vyhořel a již nebyl obnoven. Okolní obyvatelé k devastaci přispěli rozebíráním kamene na stavby svých příbytků. Podoba hradu Dnešní Landštejn je jednou z nejzachovalejších ukázek středověkého fortifikačního systému. Jádrem hradu je románská stavba z počátku 13. století, tvořená dvěma hradními věžemi a obytným palácem mezi nimi. Vyšší hlavní věž s malými okny a s vchodem vysoko nad úrovní terénu měla obrannou úlohu. V druhé věži se dodnes dochovala románská hradní kaple. Pozdější dostavba gotického opevnění s obytnou věží donjonem rozšířila hrad o další nádvoří. Vznosný čtyřpatrový palác Krajířů z Krajku s renesančním opevněním a barokní dělostřelecké bašty pak uzavírají průřez stavebními styly čtyř vývojových etap. Přímo z hradu dohlédnete na vodní nádrž Landštejn. Nedaleko odsud můžete také zavítat na zámek Nová Bystřice. V Nové Bystřici najdete také kostel Nejsvětější Trojice. Za návštěvu pak jistě stojí malebné město Slavonice, kde najdete i výběr ubytování.

Přestože v Nové Cerekvi, v obci 8 km západně od Pelhřimova, nebylo příliš početné židovské osídlení,  byla zde vystavěna pozoruhodná synagoga, která se dochovala do dnešních dnů. Stojí v Rubešově ulici v severní části městečka a roku 1855 nahradila starší dřevěnou synagogu. Stavitel Štěpán Walser pro ní zvolil v středoevropském prostoru nezvyklý novorománský sloh s maurskými prvky na půdorysu obdélníka s pětibokou východní apsidou. Bohoslužby se v ní konaly do 30. let 20. století. Devastace synagogy nastala během 2. světové války, kdy německá armáda zlikvidovala vnitřní zařízení. Po odsunu Židů do koncentračních táborů v r. 1942 byl jejich majetek uložen v synagoze. Až do roku 1989 sloužila synagoga jako sklad surovin Spojených kartáčoven Pelhřimov. Do poloviny 90. let se zde vystřídalo několik majitelů. Když v roce 1998 byla prodána zpět Židovské obci v Praze, začala být postupně opravována. Mohutná jednolodní stavba se štítem a širokými rizalitovými věžicemi dominuje širokému okolí a slouží ke kulturním účelům.

Opevnění z něhož se dochovaly do dnešní doby některé části pochází z počátku 16. století, po velkém požáru města. Opevnění tvořila vnitřní vyšší hradba, vnější nižší hradba a příkop. K tomu hradební pás doplňovalo na 11 bašt a vstup umožňovaly tři brány s fortnou. Pár úseků částečně dochovaného hradebního pásu můžeme najít při parkovišti u obchodního centra a pak na severním okraji městského centra, při ulici Komenského. Po přestavbě jsou zachovány i tři bašty, jedna mezi ulicemi Farní a Gorazdova, druhá v hradebním pásu za obchodním centrem při ulici Komenského a třetí na okraji parkoviště při již zmíněném obchodním centru. Z bran se nadochovala ani jedna.

Východně od Prahy na katastru obce Vyžlovka při silnici směrem na Doubravčice byla v průběhu roku 2011 vybudována nová rozhledna a to na místě bývalé skládky. Rozhledna je dřevěné konstrukce (dřevěné kůly spojené ocelovými komponenty) vysoká 25 m, vyhlídková plošina je ve výšce 21 m a vede na ní železné točité schodiště. Z rozhledny je za dobrého počasí vidět Říp, Milešovka, Vlhošť, Bezděz, Ralsko, Ještěd, vrcholky Orlických hor a třeba i Sněžka. V současné době (2012) je rozhledna volně přístupná.