Židovský hřbitov se nachází asi 1,5 km jihozápadně od obce, při malé asfaltové silničce vedoucí od Terešova na Bílou Skálu v malé zalesněné ploše. Založen byl asi na přelomu 17. a 18. století, podle některých pramenů v roce 1623. Kolem roku 1768 byl rozšířen a ohrazen kamennou zdí, roku 1816 postaven domek pro hrobníka. Dnes se na ploše cca 4.092 m2 nachází asi 300 náhrobků, nejstarší pocházejí z let 1725-1729. Hřbitov je zaplněn zhruba z poloviny, částečně zarostlý a některé náhrobky jsou povaleny. Ohradní zeď není v dobrém stavu a domek hrobníka se nedochoval. Hřbitov je volně přístupný.

Kostel sv. Michaela v Maršíkově byl postaven v roce 1609 na místě starší svatyně, která musela být pro špatný stav stržena. Kostelík se ve své původní podobě dochoval prakticky dodnes. Jen v roce 1757 bylo provedeno barokní cibulovité zakončení věže. V letech 1655-1657 proběhly větší opravy kostela, interiér byl vydlážděn velkými plotnami z krupníku. Další rekonstrukce proběhla na počátku 30. let 20. století, následně pak v roce 1964, 1972 a poslední v roce 2000. Kostel je podélného půdorysu s polygonálním závěrem, do střešní konstrukce vestavěnou osmibokou věží, předsíní a sakristií na severní straně. Loď kostela je 14 m dlouhá, 11,5 m široká a kněžiště má hloubku 6 m. Kostel kryje vysoká valbová střecha pokrytá šindelem. V interiéru se nachází oltář s obrazem archanděla Michaela (vysvěcen roku 1649) s novým obrazem namalovaným v roce 1670, obraz sv. Máří Magdalény v krásném vyřezávaném rámu (dar zdejšího rychtáře roku 1657). Boční oltáře Panny Marie, sv. Jana Nepomuckého a kazatelna jsou rokokové z let 1776-1777. Barokní část tvoří obraz Nejsvětější Trojice. Kostel má kazetový strop, v kněžišti se nachází dřevěná klenba napodobující pravou. Konají se zde pouze dvě mše do roka, jinak přístup do kostela umožní správce bydlící v jeho sousedství.

Pohořelec patří mezi nejstarší osídlená místa v Praze. O pohořelecké tržní osadě se také zmiňuje kronikář Kosmas. Vedla tudy i stezka od Hradčan a Úvozu směrem na západ. Jako osada byl Pohořelec oficiálně založen v roce 1375 místo-purkrabím Alšem z Malíkovic. Název Pohořelec je doložen od 14. století a je odvozen od četných požárů, které toto sídliště postihly. První požár je zaznamenán již na konci 11. století. Další pak v letech 1420, 1541 a 1742. Až do roku 1870, do zavedení oficiálního názvu Pohořelec, se západní část lokality nazývala U Říšské brány nebo též U Strahovské brány. Brána byla součástí opevnění a stávala u domu čp. 180/6. Náměstí Pohořelec leží na mírném svahu a obklopuje ho řada historických domů. V západní části na něj od jihu navazuje Dlabačov a od severu Keplerova ulice. Východní část tvoří rozcestí Loretánské ulice a Úvozu. K Pohořelci se váže několik hrůzostrašných pověstí. Jedna vypráví, že za tmavých a bouřlivých nocí objíždí Pohořelec v ohnivém voze taženém černými koňmi kněžna Drahomíra. Sama prý ten divoký povoz řídí a pokřikuje na každého, kdo se opomene pokřižovat. Její spřežení vyjíždí právě o půlnoci a s první hodinou ranní se vrací zpět do pekel. Drahomíra byla ženou knížete Vratislava I. Když Vratislav zemřel, snažila se strhnout veškerou moc na sebe a nelibě nesla, že čeští velmožové svěřili její a Vratislavovy syny, Václava a Boleslava, na vychování babičce Ludmile. Neshody s tchyní se stupňovaly, až nechala Ludmilu na tetínském hradišti při modlitbách zaškrtit. Ta děsivá jízda Pohořelcem je prý trestem za ten vražedný čin.

Dnešní katedrála sv. Mikuláše byla založena současně se založením města. Dokončena byla na přelomu 13. a 14. století. Její tehdejší vzhled není znám. V letech 1518-1535 prošla gotickou přestavbou a svými dvěma věžemi a vysokou střechou nad hlavní lodí se stala výraznou dominantou města. Roku 1641 podlehla stavba včetně svého vybývaní zničujícímu požáru. Následně na to v letech 1641-1649 byl vystavěn nový barokní kostel podle plánů Giovanniho Ciprianiho a Francesca Canevaleho. Práce však nebyly příliš kvalitní, ještě v roce 1683 muselo být opravováno vstupní průčelí. Po zřízení biskupství se kostel stal katedrálou. Trojlodní stavba má presbytář zakončen trojboce. Po stranách presbytáře se nacházejí sakristie a obě boční lodě jsou ukončeny kaplemi. Lodní prostor oddělují tři páry hranolových pilířů. Hlavní oltář pochází z roku 1791 se starším obrazem sv. Mikuláše. Další součástí kostel je křížová cesta namlovaná v letech 1926-1928 českobudějovickým malířem Františkem B. Doubkem. V jižní lodi se nachází freska od Jana Adama Schöpfa, barokní zpovědnice a kamenná kazatelna a barokní oltář Smrti Panny Marie. V protější severní lodi najdeme barokní oltář sv. Anny a rokokovou dřevěnou kazatelnu pocházející z kajetánského kostela na Malé Straně v Praze. Kolem katedrály se rozkládal hřbitov až do roku 1784. Katedrála je přístupná veřejnosti.