Zlínský kraj Praha Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj Vysočina Středočeský kraj Středočeský kraj Liberecký kraj Karlovarský kraj Plzeňský kraj Ústecký kraj Jihočeský kraj Královehradecký kraj Pardubický kraj Jihomoravský kraj
Kalendář akcí
Tip na výlet
Zříceniny hradu Příběnice se nachází na ostrožně nad levým břehem Lužnice nedaleko Tábora. Historie hradu Hrad se v písemných pramenech poprvé připomíná k roku 1243. Založili ho Vítkovci jako mocenskou demonstraci na severním okraji své rozsáhlé domény, ležící kromě jižních Čech i za hranicemi království. V 1. polovině 14. století za Petra z Rožmberka byl přestavěn a doplněn o kapli. Na hradě byl vězněn během svého zajetí šlechtou král Václav IV. Dalších úprav se hrad dočkal v průběhu prvé čtvrtiny 15. století. V roce 1420 ho dobyla táborská husitská vojska a v roce 1434 byl na základě smlouvy mezi Oldřichem z Rožmberka a Tábory spolu s latránem i protilehlým hradem Příbeničky zbořen. Podoba hradu Hrad byl založen na táhlé ostrožně obtékané smyčkou řeky. Zástavba přehradí není známa. Jádro za příkopem bylo čtyřdílné. V přední ohrazené části stávala mohutná osmiboká věž spojená s jednotlivými úrovněmi schodištěm v síle zdiva. Další dvorek za touto částí hradu byl prázdný. Následoval vlastní palácový vícekřídlý okrsek. Na zadním nádvoří stávala v severním nároží čtverhranná věž. Dnes najdeme na místě zbytky mohutné osmiboké věže, základy palácového okrsku a severní čtverhranné věž. Pod hradem při břehu řeky Lužnice najdeme zbytek opevněného latránu s dochovanými relikty domů. Hradní zřícenina Příběnice je volně přístupná. Nedaleko odsud můžete navštívit také renesanční zámek Stádlec. U obce Stádlec najdete také jeden z posledních dochovaných nejen českých, ale i středoevropských empírových řetězových mostů. Za návštěvui stojí i zřícenina hradu Dobronice u Bechyně. Pokud navštívíte i město Tábor, najdete zde i pestrou nabídku ubytování.
Doporučujeme
Synagoga v Humpolci
Synagoga v Humpolci stojí v ulici U Vinopalny (čp. 492), jižně od centrálního náměstí. Byla postavena jako zděná v letech 1760-1762. Na počátku 60. let 19. století byla přestavěna a tak její původní barokní podoba není známa. Patrně ve stejné době byla přistavěna patrová budova židovské konfesijní školy a rabinát. Roku 1877 došlo k novogotickým úpravám a pak k dalším po požáru roku 1886. K bohoslužnám sloužila synagoga až do druhé světové války. Za ní byl v synagoze sklad a po válce byla opuštěna. Pak byla zrekonstruována pro potřeby církve československo husitské. V bývalém modlitebním sále se dodnes slouží křesťanské bohoslužby a dochovaly se zde cenné fragmenty původní výzdoby.
Zámek Hluboká nad Vltavou je jedním z nejznámějších a nejzdobnějších českých zámků. Je považován za nejkrásnější obytné panské sídlo v Čechách. Tyčí se 10 km severně od Českých Budějovic na skalnatém ostrohu nad řekou Vltavou ve stejnojmenné obci, původně pojmenované Podhradí, která koncem 19. století přejala jméno zámku. Královský majetek Původně býval raně gotickém hradem, který byl vystaven za vlády Přemysla Otakara II. ve 2. polovině 13. století, který jeho stavbu i sám inicioval. Když byl Přemysl Otakar II. poražen roku 1278 na Moravském poli, o Hlubokou přišel. Za pomoc proti němu ji získal rod Vítkovů. Poté co byli Vítkovci jeho synem Václavem II. poraženi a před Hlubokou byl sťat jejich předák Záviš z Falkenštejna, se Hluboká opět navrátila do královských rukou. Hlubocké panství pak bylo často zastavováno, vždy když panovnickému dvoru došly peníze. V 15. století se Hluboká stala centrem vznikající rybníkářské oblasti. Tehdy byl založen i nedaleký rybník Bezdrev. Prvním velmožem, jemuž panovník prodal Hlubokou do dědičného vlastnictví, se stal roku 1562 Jáchym z Hradce, za něhož hrad čekala náročná přestavba, která změnila středověký hrad na renesanční zámek. Zámku nebylo souzeno mít stálého majitele. To se mu poštěstilo až od 17. století, kdy zámek společně s Třeboňským panstvím zakoupil rod Schwarzenberků, který jej vlastnil až do roku 1947. Za jejich držení prošla Hluboká dalšími dvěma přestavbami. Neogotický skvost Nejdříve barokní zámek a do současné podoby byla Hluboká upravena v období vrcholného romantismu v letech 1839 - 1871 vídeňským architektem F. Beerem ve stylu tzv. tudorské gotiky po vzoru anglického královského zámku ve Windsoru. Má překrásné interiéry. Uvnitř je k vidění 140 bohatě vybavených místností. Zámek má jedenáct věží (hlavní 60 metrů) a bašt. Jeho členitému průčelí dominuje velký schwarzenbergský znak s rodovým heslem "NIL NISI RECTUM" (Nic než právo). V blízkosti zámku se rozprostírá zámecký park v anglickém stylu. V původní jízdárně se sálem s otevřeným krovem jsou dnes instalovány sbírky Alšovy jihočeské galerie. Původním majitelům byl zámek po roce 1989 vrácen a Schwarzenberkové na zámku uložili mnohé cennosti a zajímavosti. Proslulá je hlubocká sbírka koberců (zejména bruselských gobelínů Baudouina van Beverena se scénami z lidových přísloví z poloviny 17. století). V zámecké kapli je uložena tzv. Netolická archa z 15. století. Kromě toho jsou zde sbírky obrazů, keramiky, porcelánu, skla, zbraní atd. Rozsáhlá a cenná je též hlubocká knihovna. Až budete na Hluboké, určitě se zastavte i v místní zoologické zahradě a na zámku Ohrada. Kousek od Hluboké najdete zříceninu Karlův hrádek. Ubytovat se můžete ve městě Hluboká nad Vlatvou.
Doporučujeme
Suchý mlýn
Skalní místnosti zvané Suchý mlýn se nacházejí na rozcestí zelené a žluté TZ zhruba 2 až 2,5 km východním směrem od Nosálova.Areál tvoří zhruba 15 místností vytesaných v pískovcových skalách. Některé sloužily jako obydlí jiné jako chlévy pro hospodářská zvířata. Suchý mlýn prý nikdy nezpracovával obilí a sloužil jen jako útočiště lupičů.Podle legendy jedním z tajných vůdců byl mlynář. Jednou zlotřilci unesli dívku z Bezdědic, dceru rychtáře. Té se podařilo uprchnout a po svém návratu prozradila loupežnický úkryt. Trestná výprava všechny lotry pochytala a potrestala.Zhruba půl kilometru od Suchého mlýna po zelené značce směrem na Skalsko se nachází malá tesaná vodní nádrž se schůdky. Ještě dlouho po druhé světové válce se odtud dovážela voda do blízké obce Víska, jež neměla svůj vlastní pramen.